Černobyľské denníky

Škoda, že tvůrci neměli koule natočit to přímo v Pripjati. Srbské panelákové sídliště, kde se natáčelo, je sice hnusné dostatečně, ale přesto vypadá, že se v něm normálně bydlí a štáb jen řekl obyvatelům, ať nevykukují z oken. Chtělo by to především víc vegetace. Jinak film samotný je spíše průměrný horor, postavy se chovají hloupě, ale to už k žánru patří. Naštěstí NEJDE o "found footage" subžánr, takže se na to dá i koukat. Konec potěšil. (10.10.2012)

To co z tohoto snímku dělá aspoň průměrný horor je výborné prostředí opuštěné Pripjaťi a její okolí plné neobydlených domů, odstavených aut a samozřejmě tajné podzemní chodby vedoucí do Černobylu. Jinak to jsou asi všechny klady tohoto snímku. Postavy se chovají opět divně, pořád běhají úplně zbytečně a nelogicky z místa na místo, příběh je taky těžce neoriginální ale nedalo by se říct že je by nějak nefungoval. 90 minut akorát a film až na začátek nenudí. Silnější 3. (29.07.2012)

Ještě jednou mi zasviť baterkou do xichtu a pověsim tě za tvoje ozářený koule! Orena Peliho už to zas bere, už ho to zas chytá. Ten chlapec nějak uzrál v dojem, že ví CO diváka děsí i jak TO něco dávkovat, jenomže ono to SAKRA nefunguje, u mě ne. Chernobyl Diaries mají senzační prostředí, něco jako "hudbu", ambientní ruchy s přebasovaným tlukotem srdce, pár nepojízdnejch Žigulíků a partu kreténů, kterou bych neposlal ani na lyžařský výlet do Krkonoš. Už po prvních (a posledních) pěti minutách "akce" sem se modlil za pernamentně zasoplenou Heather z The Blair Witch Project, protože ufňukaná Olivia Dudley byla vyloženě nesnesitelná. Devadesát minut a žádný příběh, ani pitomá historka, prostě cokoliv, co by tomu dalo rozměr. Takže sem porád coural k ledničce, úplně sem si rozhasil body mass index a potěšila mě až Mansonova písnička u závěrečných titulků. Aby tenhle formát fungovat, MUSÍ to být aspoň trošku autentický, aspoň trošku prožitý, samoúčelně je to nanic. Zkrátka Ukrajina má oči a já demonstrativně spláchl svůj dozimetr do hajzlu, spolu s tímhle dvdčkem. S bídou [final rate: 30%] (21.05.2013)

Vynikající věc pro příznivce laciného, hororového porna. Natočeno je to za denní obrat z prodeje bublinek do vodováhy, strašlivě vás vyděsí jedno plesknutí mokrým hadrem na zamlžená skla dodávky z vrakoviště a jedno baf zmutované srandoryby, kterou ukradli z kontejneru při natáčení Piraně 3DD, a jinak za celý film piču uvidíte. Šest nesympatických dětí a jedna parodie na rusáka půlku stopáže procházejí vybydlenými Chánovskými holobyty a druhou špatně předstírají strach, když ta zmutovaná hrůza hrůzoucí dělá děsuprosté, neviditelné bubu kolem jejich auta. Takže pokud máte dokonalou fantazii a dokážete si k filmu o ničem představovat ta příšerná, radioaktivitou znetvořená monstra, která tam někde venku skřípou, vrčí, ječí a chroptí v temnotách, bude se vám děsem stahovat anus. Já, který ji nemám, jsem pro zachování alespoň trochu adrenalinového večera musel brnknout tchýni, jestli se s námi letos opět chystá na dovolenou. Odpovědí jsem byl upřímně zděšen a zbytečně jsem zabil hodinu a půl s touhle sračkou. (29.07.2012)

Další z filmů, kde lidé čekali kdoví co a jelikož to nepřišlo, tak film je špatný. Není. Černobylské deníky mají sice mušek více než dost, ale to je spíše dáno tím, že se natáčelo jinde než v Černobylu (nečekaně) a tak se tam nelogičnosti dostali. To je ale asi tak všechno. Mě upřímně film překvapil. Úvod do děje ani nebyl tak dlouhý, jak jsem čekal. Po pár minutách se dostáváme k průvodci Jurijovi a za další 3 min jsme již na cestě do Pripyatu. Atmosféra Pripyatu je nepříjemná, tísnivá, depresivní. Skupinka, do té doby veselá, se honem rychle uklidňuje, když si uvědomí, že na tom pustém místě si kdysi hráli děti na houpačkách, prolézačkách, holčička česala svou, nyní pohozenou a chátrající, panenku. Lidé chodili do práce do nedalekého Černobylu, jejich ženy se venku bavily, věšely prádlo a celkově to město žilo, jak jsme normálně dnes zvyklý. A nyní, pusto a prázdno. Byty vyrabované, skla oken vymlácená, pustýmy chodbami domů fouká vítr, venku ani noha. Na mě, i když jen na diváka, ta atmosféra neskutečně dýchla a bylo mi dost nepříjemně. Následující děj se strhuje hororovým tempem. Ano, můžeme se pozastavovat nad jednáním postav, ale už nemůžeme s jistotou tvrdit, že bysme se na jejich místě chovali jinak. Člověk má sklony k tomu jednat zkratovitě, až nesmyslně ve vypjatých situacích. Obával jsem se, že v momentě kdy se setmělo, půjde již jen o klasickou přehlídku duchů, monster apod. Byl jsem moc rád, že záporáci byli logičtější oběti radiace, ze kterých se ozářením stala humanoidní monstra. A ještě více jsem byl rád, že snímek ona monstra skoro vůbec neukazuje v "celé své kráse", ale jsou zobrazeny v rychlých střizích či jsou to jen postavy ve stínech. Jen to pro mě umocnilo tu atmosféru "neznáma, nevědoma". Závěr až smutný, k přeživším brutální a nezáviditelný. Černobylské deníky jsem si, narozdíl o většiny, dosti užil a dostal jsem více, než jsem čekal. P.S.: Je smutné, že když lidem ve filmech dáte parádně zpracovaná monstra, tak mají kecy že film je prvoplánově postavený jen na vizuální stránce. A naopak, když monstra ve filmu skoro nezobrazíte a film hraje na atmosféru, tak lidé zase peskují, že není nic vidět. Klasický případ situace "Je moc zima, chci teplo. Je moc teplo, chci zimu." (23.04.2013)