Réžia:
Martin FričKamera:
Jan RothHudba:
Bohuslav SedláčekHrajú:
František Smolík, Martin Růžek, Marie Kyselková, Josef Zíma, Jarmila Kurandová, Stanislav Neumann, Eduard Kohout, Josef Vinklář, Stella Májová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Klasická česká rozprávka, ktorá má všetko, čo má dobrá rozprávka mať: je tu krásna princezná Lada (Marie Kyselková) s hviezdou na čele, jej otec – dobrý, ale tak trochu povoľný panovník, zlý kráľ Kazisvet (Martin Růžek), ktorý vtrhne na hrad a žiada o ruku princeznej Lady. Je tu múdra a dobrá pestúnka (Jarmila Kurandová), ktorá má pod palcom nielen kráľa, ale poruke má vždy aj dobrú radu. Je tu aj rozprávkový myšací kožúšok, ktorý skryje princezninu krásu pri úteku z kráľovstva. A je tu aj kráľovstvo princa Radovana (Josef Zíma) s kráľovskou kuchyňou, kde princezná Lada našla azyl medzi kuchármi. Samozrejme, že nechýba ani princ, ktorý sa zaľúbi do krásnej Lady, ktorú zahliadne na zámockom plese a netuší, že práve ona ako pomocníčka umýva riady v jeho kráľovskej kuchyni... (TV Markíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (443)
Tak bez téhle pohádky si osobně snad ani nedokážu Štědrovečerní podvečer představit. Každý rok se celá rodina rádi sesedneme a užíváme si mladého fešáckého prince Pepíčka Zímu (ano, už je to vážně dávno..), krále Kazisvěta VI. s jeho pravou rukou (Růžek + Effa), jednorázovou překrásnou princeznu Ladu (Kyselková) nebo zmateného kuchaře (Neumann), který během necelé hodiny nafasuje dokonce 3 různé řády :o) Vyprávění formou rýmů se mi v tomto případě líbilo a rovněž účinkování panů Pištěka, Smolíka, Kohouta a Vinkláře je pro mě víc než velké plus. Princeznu Florindellu bych i dneska bral všema deseti (všechna čest tehdejší kráse Květy Fialové). Zkrátka pokud bych si měl vybrat jednu jedinou pohádku a označit jí jako tu NEJ, byla by to určitě tahle. ()
Padesátá léta končí a ideologie v české filmové pohádce prochází proměnou – už žádné prvoplánové kolektivistické juchání, jen tu a tam prostřih na mnicha slizce hledícího na polonahou tanečnici, trocha kvazinacistické symboliky kolem hlavního padoucha nebo princezna nacházející oporu a úkryt mezi proletariátem. Nenápadné a o to účinnější. Jinak se Frič snaží hlavně uklohnit pořádný velkofilm hollywoodského střihu, což se v praxi projevuje přebohatou výpravou s takovou spoustou barviček, až z toho bolí oči, velkoryse (a poněkud těžkopádně) prokomponovanou muzikou a především přepečlivou choreografií všeho, co se hýbe – nejen baletních výstupů, ale i švihlé salutáže Kazisvětovy armády, kuchařova šermování vařečkami nebo oduševnělých gest princezny Lady. Vedlejší motivy s Kazisvětem a kuchyňským hemžením vycházejí výborně a člověku se zaryjí do paměti; horší je to s hlavním příběhem, s „uměleckými“ vložkami a se Zímovým princem, z kterého jsem už jako malé děcko cítil divnou faleš (jak třeba ten rádoby dobrý princ jen tak pro zábavu pouští hrůzu na chudáka kuchaře…), zrovna jako z pění o létavicích, hvězdných vodopádech a lásce, co je žár i hořký chlad. A tak nějak podobně bych to shrnul i dnes – snad až příliš ambiciózní pohádka s pár velice povedenými místy k zapamatování, ale s divnou falší a nosem hodně nahoru. ()
Fričovi se povedlo natočit rudou agitku jako pohádku, která bude okouzlovat i po padesáti letech. Jinak je to klasika, kterou mezi evergreeny nedotáhla vzletně přehrávající princezna s mladým poněkud melancholickým králem, ale především humor a vedlejší postavy, které je obklopují. Ať už je to Neumannův kuchař se svými vařečkami, Vinklářův kuchtík Janek, Růžek jako nezapomenutelný Kazisvět VI, Effa jako pobočník, Smolíkův starý král nebo Kohoutův kancléř, neustále škodolibě deptající kuchaře. ()
Snad jediná znatelná role Josefa Zímy. Pak už jsem ho potkával jen v pořadech o dechovce, který si babička pouštěla každou neděli. Ale nejvíc mě pobavila Kazisvětova hlava pomazaná, jako kdyby mi to něco připomínalo... :-D Ovšem až nedávno jsem si všiml, že všechny dialogy jsou veršovány. Aby ne, když se na filmu podílel i nejznámější český básník František Hrubín. Ten tomu dodal punc kvality. ()
S poetickými kudrlinkami jednoduchý přímočarý příběh z Pohlreichovy říše bez hluchých míst s nevtíravě nenápadným, ♫ jediným hudebním zápisem B.Sedláčka do dějin kinematografie, který se zdaleka neomezuje jen na budovatelský optimismus, ale propojuje i modernu let meziválečných s aktuálním Bruselem. Kamera zkušeného Jana Rotha a nenápadně přínosná výprava. Kyselková JE princezna, čistá tak, že si na ni ani hygiena nepřijde, a zkušení herci jí pomáhají ostošest. "Jsme proti lásce bezbranní, když pod hvězdami raní, prstýnek něžný dala mi, teď leží na mé dlani." 4-5* ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (26)
- Název se často uvádí špatně jako Princezna se zlatou hvězdou na čele. (contrastic)
- K jednej scéne bol pripravený veľký hrniec šľahačky a starí maškrtní páni Theodor Pištěk (princův pobočník), Eduard Kohout (maršálek) a Stanislav Neumann (vrchní kuchař) si dávali tak dlho do nosa, až im musel režisér Martin Frič vynadať, inak by im šľahačka na nakrúcanie nezostala. (Raccoon.city)
- Postavy kráľa Kazisveta (Martin Růžek) a jeho družiny na základe režisérovho zámeru pripomínali pohlavárov nacistického hnutia. (Raccoon.city)
Reklama