Princezná so zlatou hviezdou

"Vydejte mi Ladu, princi Radovane. Je mou snoubenkou a ženou mou se stane." Já si myslím, že z právního hlediska má Kazisvět VI. na princeznu Ladu nárok. Určila podmínky, za kterých si ho vezme, on je splnil a ona prchla, potvora jedna. Ale je to pohádka a právní oddělení o vánocích nemaká, takže já si to užiju. Zase. Pokolikáté už? Ani nevím, ale k mým vánocům tak nějak patří pozdrav Kazisvěta s pobočníky, podivné rýmovačky i zmatený kuchař. (26.12.2017)

Padesátá léta končí a ideologie v české filmové pohádce prochází proměnou – už žádné prvoplánové kolektivistické juchání, jen tu a tam prostřih na mnicha slizce hledícího na polonahou tanečnici, trocha kvazinacistické symboliky kolem hlavního padoucha nebo princezna nacházející oporu a úkryt mezi proletariátem. Nenápadné a o to účinnější. Jinak se Frič snaží hlavně uklohnit pořádný velkofilm hollywoodského střihu, což se v praxi projevuje přebohatou výpravou s takovou spoustou barviček, až z toho bolí oči, velkoryse (a poněkud těžkopádně) prokomponovanou muzikou a především přepečlivou choreografií všeho, co se hýbe – nejen baletních výstupů, ale i švihlé salutáže Kazisvětovy armády, kuchařova šermování vařečkami nebo oduševnělých gest princezny Lady. Vedlejší motivy s Kazisvětem a kuchyňským hemžením vycházejí výborně a člověku se zaryjí do paměti; horší je to s hlavním příběhem, s „uměleckými“ vložkami a se Zímovým princem, z kterého jsem už jako malé děcko cítil divnou faleš (jak třeba ten rádoby dobrý princ jen tak pro zábavu pouští hrůzu na chudáka kuchaře…), zrovna jako z pění o létavicích, hvězdných vodopádech a lásce, co je žár i hořký chlad. A tak nějak podobně bych to shrnul i dnes – snad až příliš ambiciózní pohádka s pár velice povedenými místy k zapamatování, ale s divnou falší a nosem hodně nahoru. (02.10.2014)

Klasická česká pohádka ze zlatého filmového fondu. Princezna se zlatou hvězdou je sice ještě produktem konzervativní filmové éry, kdy se především sázelo na umění a vše vně se podřizovalo umělecké složce. Všechny dialogy jsou tedy psány ve verších, herci a herečky z dnešního pohledu mile přehrávají a vznosně gestikulují, skvostné herecké obsazení a režie nestora Martina Friče nedovoluje slabý herecký výkon... Co ale rozhodně povznáší celou tuto pohádku je přítomnost roztomilého humoru a z mého subjektivního pohledu role krále Kazisvěta v podání Martina Růžka (sice nepokrytě vulgarizujícího tehdejšího německého ideového nepřítele jasnou stylizací do germánské rituality a symboliky, ale přesto zahraného rozkošně a karikovaného spíše k úsměšku než k ostouzení). Milá a nekonfliktní pohádka... (29.06.2007)

Ačkoliv pro mnohé je tahle pohádka kýčem, pro mně je nádherným příkladem, jak se dá natočit veršovaná pohádka, aniž by působila trapně. Co scéna, to perla, na Kazisvěta si snad hrál každý, kdo pohádku viděl. A mladý Josef Zíma, to je opravdový princ. Pro mně se tahle pohádka řadí mezi Pyšnou princeznu a Byl jednou jeden král. Hudba: Bohuslav Sedláček (17.08.2005)

Pro mne naprostá špička, snad jediná česká veršovaná pohádka. Nádherná Lada Myší Kožíšek - Marie Kyselková; slizký Martin Růžek coby "Kazisvět šestý, z Boží vůle král, mocný panovník a hlava pomazaná"; sympatický mladičký princ Radovan Pepa Zíma a jako bonus kuchařské ucho Josefa Vinkláře. Kazisvět vyhlašuje ultimátum: "Vydejte mi Ladu, princi Radovane, je mou snoubenkou a ženou mou se stane!" Mám rád tu jemnou německo - ruskou symboliku dobyvatelského krále Kazisvěta s rudou armádou zbrojnošů a nehezkých konkubín tančících imitaci kozáčka na Chačaturjanův Šavlový tanec. Kazisvět nabízí Ladě za sňatek snad všechny naloupené poklady s výjimkou hodinek: http://www.youtube.com/watch?v=z2yKlRJEMMg&list=UUvrh3MRqvmE0yMY1aSMNSEw , ale bude vypráskán. V protikladu k tomu je laskavě udělený řád zlaté vařečky, řád myšího kožíšku a řád šunky zlaté. A navíc krásné pěvecké číslo - ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=LWAsPykPAtc. (24.12.2013)