Jurský svet

Když už bych si musel vybrat, vždycky raději sáhnu po Spielbergovi léta páně 1993. Sic k téhle látce tvůrci přistupují s poměrně pevnou rukou, sebevědomím a neunavují nás kdejakou popcornovou šíleností, i tak mi chyběla dravá a krvavá podívaná, protože dinosauři draví a nebezpeční jednoduše jsou. Monstrózní zábavní park lehce ztrácí návštěvníky, přitáhnout je má uměle vytvořené stvoření Indominus Rex, prostě ještě větší hora masa. Jenže nejnovější atrakci se podaří utéct z výběhu a na pořádný malér je zaděláno. Jedna z šéfek Bryce Dallas Howard tak v nastalém zmatku hledá dva synovce, možná najde lásku (Chris „jsem v kurzu“ Pratt) a nakonec se i bez dostatečné podpory scénáře všichni obejmou. Pro mě prostě pásová výroba, a ač má zřejmě režisér Spielbergův originál hodně rád, cítil jsem jen řemeslně slušně odvedenou práci, bez překvapení a bez opravdu šokujících scén, bez emocí a bez čehokoli, co by jen přiblížilo nějaké blockbusterové revoluci. A hlavně je šitá na míru spíš klukovi z osmé třídy. A tím už dávno nejsem. Nicméně to nadšení okolo dokážu pochopit. Slabé čtyři hvězdy!! (14.07.2015)

Všechno málem skončilo tím, když se jedna excentrická, tlustá pizda s fialovými vlasy rozhodla dát verbalově dceři dvojku z angličtiny! Znáte to, výchovné bití, usedavý pláč a okázalé rušení rezervací v tom zlodějském Sinestáru. Až zadýchán a se zakrvácenými pěstmi jsem se vzlykavým hlasem dozvěděl, že to nebylo proto, že by neuměla, ale proto, že jednou neodevzdala jakýsi posraný projekt!!! No chápete to? Nějaká od hlavy až k patě zakorálkovaná, slizká piča, co si dodnes myslí, že pajdák je vycházkový okruh pro invalidy, si bude léčit afektované mindráky na mé k dokonalosti vyrýhované zygotě! Nakonec jsem se tedy po pár výhružkách linkou bezpečí ustrnul a rozhodl se, že tento nemilý incident raději vyřeším několika nezarámečkovatelnými, nechutně pejorativními anglicismy na adresu toho otylosaura a že se z našeho holocénského parku do toho jurského přeci jen vypravíme. První hodinu jsem ale hořce litoval, že jsem se raději nenechal naprášit na tu sociálku a pietně myslel na Krajtna, jak asi snáší tohle hovno na svém hrobě a jestli má dost místa ke vzteklému obrácení se z toho, jak zdegenerovaná komerce dokázala ještě více dokurvit jeho fantastickou předlohu. Půlku filmu totiž sledujeme pouze to, jak dva hnusní spratci, které bych z fleku nemilosrdně předhodil nějaké té pomalužravé druhohorní obludě, neposlouchají svou prominentně nehereckou, odpornou tetu, co by mohla z fleku plašit xichtem pterodaktyly, z níž by hnusem vyblil natrávené přesličky i jindy apatický apatosaurus a z jejíž „sexuality“ by se hrůzou šprajcl i ejakulát v chámovodu toho nejotrlejšího mořeplavce. Do všeho toho utrpení jen tak frajersky pózuje Marek Taclík rivajvl a sem tam mrkne nějaké trapné hadí oko. Naštěstí jsem však úpěnlivé prosby své otlačené prdele o evakuaci nevyslyšel, protože se to posléze zvrhlo do tak orgastického finále, že jsme já i mé hýždě úplně zapomněli na všechna způsobená příkoří a jen jsem na to s otevřenou hubou překvapeně čuměl jak Triceratops do mikrovlnky. Finále, které z týrekse dokázalo udělat toho nejňuňavějšího predátora roku a změnilo nejčastější prosbu o pořízení domácího mazlíčka na „Táto, kup mi velocilaptola!“. Původně jsem měl v úmyslu pokračovat fundovaným paleontologickým elaborátem na téma „Proč je, kurva, Jurský park plný křídových monster?“, nicméně místo toho to tu raději vytapetuju emočními vykřičníky, aby mě ten krutoftipný „bavič“ assbůkového odchovu nejzářivějších potratů dělnické třídy, jež se už evidentně cítí být i velkohubě povolán rozhodovat, co sem patří a co ne, mohl také borečkovsky napomínat a očistit i ode mě tuto databázi. Takže: !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!. (04.07.2015)

I tento film přesvědčuje o jednom: kritiky, byť se tváří sebeseriózněji, nesmíme a nemůžeme brát vždy do slova. Rozvíjení tématu a převařování mnohokrát nedojedené kaše rozhodně nejsou totéž. Už první JURSKÝ PARK nepostrádal určitou společenskou reflexi. Tady je dokonce povýšena na úroveň jednoho z vůdčích motivů scénáře a zcela z něj nevyprchává ani v závěrečné části filmu, který se noří - místy až příliš - do setrvačnosti a klišé hollywooodského pojímání žánru. Síla JURSKÝCH PARKŮ - nebo SVĚTA - je dána jejich přímočarostí. Čistá fantastika (sci-fi) verneovského původu, obohacená o fascinující technické možnosti dnešních filmařů, činí téma, kterému se JURSKÝ SVĚT věnuje, až aktuálně živým. Byť genetické výzkumy, na kterých je námět postaven, jsou poněkud nejasné a v mnohém až triviální, vědomí ohraničenosti a křehkosti naší biologické existence, které s tím souvisí, je silnější. Myšlenkové poselství, jež z toho rezultuje, je závažné. A nedosahuje-li JURSKÝ SVĚT síly Trierovy MELANCHOLIE, to, co podává ve svém žánru, zůstává vážné a do duše mluvící i tak. Rozhodně se nejedná o věc mělkou a levnou. A zábavnou za každou cenu. (15.07.2015)

Velice příjemné překvapení a prozatím nejlepší pokračování původního Jurského parku. Trevorrow netlačí na pilu a představuje původní Hammondovu vizi a celá ta korporátní omáčka o zvyšování zisků skvěle funguje. Do toho dětská linie (mnohem méně otravná než by člověk myslel), pro klasický rodinný feeling. No a pak ochočování raptorů, které propálil i český plakát. Chris "Starlord" Pratt se vrátil ke své roli ze Zero Dark Thirty a jeho mariňák/ošetřovatel je velmi dobrý tahoun celého příběhu s očekávanou spoluúčastí B. D. Howard, která korporátní slupku setřese možná až příliš rychle. To pobíhání na šteklích si mohli odpustit. Dinosauří scény už nejsou tak hrozivé jako dřív a spíše jde o ryzí blockbusterovou zábavu pro všechny věkové kategorie. Druhové megabitky o největšího mastera mezi dinosaury je radost sledovat. Triky jsou většinu času v pohodě, ale občas vyruší drobnosti na kterých se dalo zapracovat. I tak jsem si Jurský svět neskutečně užil a je to jeden z těch filmů, na který se těším až si ho pustím znovu. Ne jen pár vybraných scén, ale jako pohodovou zábavu, která baví jako celek. P.S: Williamsovo téma v Giacchinově podání stále funguje. (10.06.2015)

Zhlédnuto v kině. Film, který rozděloval filmové fanoušky v roce 2015 nejvíc je bezpochyby Jurassic World, jedni jej milují a obhajují, druzí jej nenávidí a zatracují, a já... jsem někde uprostřed. Tohle je totiž, alespoň pro mě, dokonalá definice průměru. Dodneška si pamatuju většinu scén z prvních třech dílů (teda, když se budeme bavit a opravdu skvělých scénách tak bych měl říct spíše dvou, než třech) či jména postav/herců, kteří v těchto filmech byli. Ale tady nic. Mám rád jak Chrise Pratta, který působí jako hodně velký sympaťák a už od nějaké doby mám slabost pro Bryce Dallas Howard, ale ani tito skvělé herci mě nějak nepřesvědčili, že by tento film za něco stál (schválně, řekněte mi, jak se jmenovala postava Bryce ve filmu... přesně tak, zapomněli jste, protože tenhle film je zapomenutelný a neumí pracovat s postavami). Můj největší problém s tímto filmem byl, že na něm bylo poznat, jak je vše točené stylem "tak z téhle scény se posadí lidi na prdel, z téhle taky a z téhle se rovnou poserou!" a pokud tohle není pravda, tak mě to takhle alespoň přišlo. Vše se blýskalo, hýbalo strašně rychle, ale mě doslova KAŽDÁ postava v tomto filmu byla ukradená. Jistě, je to "jenom" letní blockbuster, ne Shakespearovské drama, v pořádku. Jenže tenhle argument já osobně nemám rád, protože existují blockbustery, které umějí pracovat s postavami a které se nemusí vézt na nostalgické vlně, aby byly skvělé. A tohle Jurassic World neumí. Docela se bojím, jak dopadne Star Wars IX pod režisérským vedením Colina Trevorrowa (stále si myslím, že byla chyba vybrat zrovna jeho, ale co já vím, že…) 55 %. (16.12.2015)