Lost in the Suburbs
Réžia:
Martin FričKamera:
Karel DeglHudba:
František ŠkvorHrajú:
Karel Höger, Běla Jurdová, Josef Pehr, František Smolík, Terezie Brzková, Zdenka Procházková, Zdeněk Štěpánek, Milada Smolíková, Libuše Zemková (viac)Obsahy(1)
Těsně po skončení války, v květnu 1945, se vrací nadporučík Mareš se svou jednotkou do Prahy. Těší se na shledání se svou rodinou, snoubenkou a přáteli. Jeho kolegyně četařka Stáňa ho miluje a bojí se, že ho v novém prostředí ztratí. Mareš navštíví starou paní Stachovou, ale nemá sílu jí řict, že její syn padl. Postupně se dozvídá, že jeho snoubenka je už vdaná, matka a sestra byly zatčeny a zastřeleny a bývalí přátelé jsou mrtvi nebo zmizeli ve víru války. Nalézá pouze starého profesora Blažeje, který pět let nevyšel ze svého sklepního bytu, aby se nemusel setkat s Němci... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (71)
Návraty z vojny sú vždy ťažké. Nie len v živote, ale aj románovo či filmovo. Vždy sa vrátite niekde, aby ste videli, že sa všetko zmenilo natoľko, že tam v podstate nepatríte. Ďalší z filmov natočených tak tesne po vojne, že to celé tou atmosférou ešte dýcha. Veľmi reálne. Začínajú sa však už objavovať oslavné chorály na udatných sovietskych vojakov, všetko sympaťáci, mierumilovní ľudia, žiadne znásilňovanie sa z ich strany nedialo. Na rok výroby ale pochopiteľne stvárnenie. ()
Vynikající Fričův film v ryze civilistické věcné rovině přibližuje atmosféru prvních dnů osvobození května 1945 tak, jak ji mohli vnímat normální lidé nejen Česka, ale celé Evropy. Není to idylizující obraz; cítíme tu tíhu mezilidských vztahů, složitost počínajícího mírového života a přežívající tíseň války a okupace. Mimo plejádu skvělých hereckých výkonů (Höger, Jurdová, Procházková, Štěpánek, Smolík) lze ocenit i uměřený obraz Rudé armády přijímané tak vlídně šťastnými Pražany. O dva roky později dokončuje Frič další podobný film PAST o odbojové organizaci PVVZ (Petiční výbor "Věrni zůstaneme!" ()
Návrat čs. vojáků do osvobozené Prahy, navíc točený v roce 1948, je jedinečným historickým svědectvím. Nemáme mnoho filmů tohoto ražení a když, tak jsou většinou zruinované komustickou ideologií k nekoukatelnosti. Karel Hoger opět hraje jen očima, ale jeho drama je dramatem muže, jenž přišel o všechno. Šest let z domu je předlouhá doba. Zbyla mu jen uniforma....85% P.S. Nádherná je ve filmu bezelstnost a nadšení lidu, víra v Sovětský svaz - osvoboditele (Francie nás přece zradila!), víra v lepší budoucnost. Nejde o komunistickou propagandu, ale o realitu. Ano, lid komunistům věřil, zvolil si je, taková byla doba. ()
Válka skončila, slunce zářilo a šeříky kvetly jako o život. Země plná úsměvů, jako sad s krásným ovocem. Život se pomalu vracel k normálu. Byť zachycuje nepatrný zlomek poválečných jarních dnů. Bylo to silné a funkční. Ať bych charakterizoval jakkoli, skutečností zůstává, že to je jeden z nejzajímavějších filmů té doby, a to jak obsahem, tak nádhernou atmosférou pražských květnových dnů. Co k tomu ještě dodávat? Pravda, film už dost zestárl, ale šeřík si uchoval jarní rozkvétání dodnes. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (6)
- Poprvé ve filmu Ilja Racek. (M.B)
- Na začátku filmu je zmíněna firma Borsalino, která vyrábí klobouky i v současnosti. (tomas.sulc.7)
- Desátník Janík (Josef Pehr) má na sobě britskou uniformu battledress. Jedná se o uniformu, kterou měli naši zahraniční vojáci ve Velké Británii, ale původně i ti, kteří odešli do SSSR. Po válce je měli i českoslovenští vojáci. Přijít v této uniformě domů už za pár let (po roce 1948) znamenalo téměř jistotu jízdenku do kriminálu či uranových dolů. (sator)
Film Návrat domů je poeticky vyprávěným niterným rozkolem očekávání se skutečností. Euforické nadšení z opětovného přivítání se s, válečným děsem přerušeným, osobním životem se stává básníkovým epitafem jeho vlastních pramenných niterných sil, životně důležitých na frontě válečné vřavy. Rozvrat naděje je všeobjímající, pachové stopy intimní minulosti jsou pohřbeny pod nánosem válečných slz a krveprolévání. Neubrání se sice nostalgickému posmrkávání, ani se nevzpírá morálnímu patosu, podávaného ve správném ideologickém znění, ale není to v míře, která by dokázala pokazit potěšení z filmové porce niterné poezie. Hlavní proud poetického vlnění je soustředěn na niterný zásah akutního zjištění úplné ztráty důvěrně známého prostředí rodného domova a základních aspektů intimních vazeb. Hrdinou písně citů básníka je Kliment Mareš (velmi dobrý Karel Höger), nadporučík, čerstvě povýšený na kapitána. Jeho návrat z dlouholetého pobytu na zuřivé válečné frontě do právě osvobozeného rodného města Prahy se stává jeho nejzásadnější katarzí vnitřního světa v životě. Minulost již přestává být naplňující. Hlavní ženskou postavou je Stáňa (příjemná Běla Jurdová), četařka a nadporučíkova frontová milenka v rozpacích z možného hořkého konce. Nedorozumění si škodolibě pohrává s nitrem. Třetím, a do Prahy přibyvším, vojákem je Janík (příjemný Josef Pehr), desátník, navoněný a uvědomělý k věčné slávě armády Osvobození. A jarním sluncem prozářená Praha se na něj přívětivě směje. Důležitou postavou je Marta (zajímavá Zdenka Procházková), bývalá Marešova láska mládí. Nejočekávanější setkání se stává počátkem bolestivého rozpadu iluzí. Výraznou postavou je Stachová (pozoruhodná Terezie Brzková), stará švadlena, neochvějně doufající v návrat jediného syna z konce krutostí válečné fronty. Snadno zranitelně jsou ty vnitřní světy. K výrazným postavám patří také Blažej (strojený František Smolík), bývalý Marešův profesor zeměpisu. Veškerá vznešená ušlechtilost vzdělaného ducha známé minulosti se zaprášena třese strachem z okolního světa se znakem kostlivce. Z dalších rolí: velící major a taťka vojenské tlupy z hotelu Central (Zdeněk Štěpánek), vnučka staré Stachové v bezradnosti tragické informace Tonča (Pavla Suchá), maličká dcerka Marty (Michaela Lišková), starý a známý vrchní v Mánesu (Josef Hořánek), dotěrně zvědavá hotelová pokojská (Milada Smolíková), mladá dívka, vyzývající Mareše k tanci, Jarmila (Libuše Zemková), staří manželé, v bývalém Marešově domově, Fialovi (Ladislav Kulhánek a Ella Nollová), k vojákům osvobození laskavý majitel koloniálu Sedláček (Bohuš Hradil), jeho dospělý syn, tak ochotně doprovázející Janíka po Praze, Zdeněk (Jaroslav Mareš), Janíkův objekt zvýšeného zájmu a Sedláčkova dcerka Jitka (Blažena Slavíčková), či Marešova matka ve vzpomínkách slz (Otylie Beníšková). Návrat domů, film Martina Friče, je nejintimnější poezií zásadní niterné katarze návratu domů z hrůz zuřivého válečného konfliktu. Do nálady prosákla radost a odhodlání. Působivá poezie lidského nitra! () (menej) (viac)