Obsahy(1)
Dokumentárna kronika nenásilného protestu jednej palestínskej dediny proti praktikám izraelských osadníkov a vojakov. Palestínsky dedinčan Emad si kúpil kameru, keď sa mu narodil štvrtý syn. Vtedy sa v blízkosti jeho domova začalo aj veľké zaberanie pôdy a príprava výstavby novej izraelskej osady. Emad viac ako päť rokov postupne zachytáva nenásilné snahy dedinčanov zabrániť strate pôdy, ktorá pre nich znamená jediný zdroj obživy. Jeho kamery sú jedna po druhej ničené guľkami izraelskej armády, či izraelskými osadníkmi. Podobne ako jeho priatelia a susedia, ani on sa nevyhne zraneniu, ani zatknutiu, odhodlane však vytvára svoju osobnú kroniku, aby ukázal, v akých podmienkach vyrastá jeho syn, i mnohé iné palestínske deti. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Jako pohled na část Israelsko-palestinského konfliktu ze strany Palestinců fajn, ale je taky potřeba brát 5 Broken Cameras s reservou. Palestinci se samozřejmě snaží upoutat pozornost Západu, a to všemi možnými způsoby, i za cenu zkreslení skutečnosti. West Bank jsem navštívila, a kromě nepříjemného papírování a neustálých kontrol na silnicích (checkpointy jsou buď stálé, nebo i tzv. flying, kdy se kontrola zničehonic objeví a neskutečně zpomalí provoz, což je sice otravné, ale dá se to přežít), je to víceméně míromilovné místo, kde sice Palestinci nejsou spokojení se svojí situací, ale rozhodně se každý den nestřetávají s israelskými vojáky. A právě vesnice Bil´in, kde se z velké části natáčí, je zvláštní tím, že se v ní každý týden konají protesty, tudíž je to tam mnohem akčnější než kdekoliv jinde. A samozřejmě, když se Palestinci přibližují k bariéře, je to problém, kdy armáda musí zasáhnout. Když budete u hranic Mexika z USA, zažijete to samé. To, že tam ta stěna je, má důvod, a i když vypadá hrozivě jako Berlínská zeď, nemá stejnou funkci. Chamtivost Israelců v zabírání palestinské levné půdy je ale věc jiná... ()
Izraelsko-palestínsky konflikt je tak komplikovaný a existuje ohľadom jeho histórie také kvantum interpretácií, že niečo ako správny názor určite neexistuje a asi existovať ani nikdy nebude. Priznám sa, že viem o tejto problematike len veľmi málo a preto si netrúfnem konfrontovať tento dokument s nejakými faktami a nebodaj posudzovať jeho autenticitu alebo pravdivosť. Možno je tento pohľad na problematiku vytrhnutý z kontextu, možno že je silne tendenčný, ale možno dokonale vykresľuje krutú dennodennú realitu. Už len pre ten fakt, že človeka núti uvažovať a možno ho zmobilizuje k tomu, aby si o niečo o tejto problematike naštudoval, si tento dokument určite zaslúži pozornosť. 90% IFF Bratislava 2012 ()
Podobné filmy jsou velmi důležité, protože přinášejí jiný obraz války. Proti tomu, s čím se normálně setkáváme ve filmech může podání skutečných "herců" působit fušersky. Vojáci často jakoby bezmocně postávají před zátarasy, nechávají se bít do prsou ženami, které je nechtěji ve svých příbytcích, a jejich trpělivost je zkoušena shnilým ovocem a dlažebními kostkami od mužů, kteří je nechtějí ve své vesnici. Strpějí urážky a nářek místo těch nahoře, jejichž rozkazy se zavázali plnit. Tam, kde se ve filmech umírá rychle nebo důstojně, tady se dělá povyk při sebemenším škrábnutí. Je to pravá tvář války, je to válka lidí bojujících za to, co jim dle jejich soudu náleží, je to válka dětí, pro něž se boj a násilí stává stejně přirozenou součástí jako pro české děti pohádky. ()
Oprávněné rozhořčení obyčejných palestinských felláhů ze záboru jejich zemědělské půdy židovskými osadníky vzbuzuje zpočátku pochopení. Dalo by se pochopit i to, že dokument se stává postupně víc a víc teatrálním, patetickým a tendenčním, protože lidé prostě používají ty zbraně, které mají k dispozici - no a Palestinci holt navenek hrají ubližované chudáky, aby vzbudili sympatie u světové veřejnosti. Ale nepochybuju o tom, že přitom si tajně brousí na Židy nože, a nepochybuju ani o tom, že stejně tak by podobné emotivní dokumenty o agresivních a krvelačných Palestincích a o izraelských obětech mohli natáčet Židé. A co vím, žádní židovští extrémisti nezabíjejí sebevražednými atentáty arabské děti ve školních autobusech, nepálí bezhlavě rakety na palestinská města, padni kam padni, hlavně ať zabijou co nejvíc civilistů, nebo nevraždí nikoho kvůli vyznávání jiné víry, natož aby ho nutili ke konverzi k judaismu. Z globálního hlediska je Izrael náš strategický spojenec v nastávajícím konfliktu mezi islámskou a euroamerickou civilizací a já ideologicky stojím na jeho straně. Takže za působivost dokumentu dávám v rámci objektivity slabé tři, ale jeho výpovědní hodnota pro mě velkou hodnotu nemá. ()
Je to jistě pohled jen z jedné strany, jak moc tendenční si nedovolím hodnotit - na to izraelsko-palestinskou realitu znám málo. Pro mě to je ale jeden ze střípků mozaiky, který nebudu přeceňovat, ale pomáhá mi se lépe orientovat. Vidím skutečné Palestince z masa a kostí, život jedné rodiny, jejich pohled na věc, což zaplňuje prostor mezi fundovanými analýzami či zpravodajskými články. Přístup je to vyloženě lokální, během celého dokumentu nezazní ani jednou slovo Fatah nebo Hamás, jméno některého politika... - ale samozřejmě z něj vystupuje konflikt jako takový. Kamery se ve filmu stávají také postavami - jejich zničení/poškození vidíme "živě", krásná ukázka Vertovovy Kamery jako Oko. ()
Galéria (17)
Fotka © Zeugma Films
Reklama