Hořící keř

// Perfektní! A já se fakt bál, že už z našich luhů a hájů nikdy neuzřím nic silnějšího, než Karamazovi popř. možná vychvalovanou Terapii. A ejhle, stačilo zavolat HBO, polský talent (šak Polsko je blizko, tak co by ne hej) a vznikl dost možná až Oscarový materiál, který po tříhodinovém maratonu rozhodně přesvědčil, že bychom nad tou naší maličkou středoevropskou zemičkou ještě nemuseli lámat hůl. Ačkoliv aktuální politická situace k tomu dost vybízí, že Miloši? (16.11.2013)

To musela být hrozná doba. Slušní lidé byli na potkání preventivně třískáni tonfami, za každým z nich se tiše plížilo několik vozidel STB a zrůdní komunisti jen udávali a udávali bližního svého. Ale kam se všichni ti zlí lidé vypařili? Já je nějak nemůžu najít. Není to divné? A není divné, že film, který se tváří jako věrné zobrazení historické události (ale je to pořád jenom film nikoli skutečnost), nám vyprodukovala americká stanice HBO? V podstatě je mi líto všech, kteří tu dobu nezažili a tudíž jen obtížně mohou odhalit skutečnost, že s nimi někdo manipuluje. Tehdejší doba byla prostě úplně stejně „zkurvená“ jako ta dnešní, jen je do ní potřeba občas trochu kopnout, aby se z nezaměstnanosti, bezdomovectví, dávek pro nepřizpůsobivé, přítomnosti zahraničních mafií a jiných vymožeností dnešní doby zbytečně nedělal nějaký problém. Co se týká Hořícího keře, tak mne tedy vcelku spolehlivě nudil svou strojovou patetičností, ale na druhou stranu ve mně vzbudil zvědavost, kdy se něco natočí o Zdeňkovi Adamcovi a Romanovi Mášlovi, kteří se v roce 2003 upálili na protest proti stavu naší společnosti. Nebo Palachovci byli hrdinové a jejich následovníci pouze nemocní lidé? (15.10.2013)

Těžko na tomhle filmu hledám šrám. Nejvíce mě vyděsila plíživá normalizační destrukce duše. Z dnešního pohledu jsou hranice mezi dobrem a zlem vidět poměrně jasně, ale tehdy, když byla minulost ještě současností, mnozí sklouzli na "temnou stranu" docela nepozorovaně, třeba jen pro snahu ochránit své nejbližší. Cesta pak vedla od kompromisu ke kompromisu a nakonec ke zlomenému svědomí. Agnieszka Holland mi připravila mocný apel vůči mravní ukolébanosti. Burcuje mě, abych si dával pozor na všechny snazší, příjemnější a bezpečnější životní volby, za něž se platí byť jen trochu nahrbenými zády. (18.12.2013)

Velký národní kýč, tentokrát ale v tom dobrém slova smyslu. Uvědomující si sám sebe a tematizující vlastní patos. Na podobné věci můžeme nadávat, teprve až nějakou kvalitní budeme mít. A Hořící keř tuto roli zastává nesrovnatelně lépe než Lidice... Zkrátka projekt, na jaký čekáme už dvacet let. Možná proto, abychom ho mohli překonat, ale bez něj se neobejdeme. 85 % (18.01.2013)

Nesdílím zdejší nadšení. Jako do značné míry dokumentární obrázek, jak to působí, je to hrubě nepřesné, byť se to tváří jako historicky věrné, a jako drama se zdá, že se to drží natolik úporně skutečnosti, až to jako fabulační záležitost příliš nefunguje. Čechov: jestliže ve hře v prvním dějství visí na stěně puška, musí nejpozději v posledním dějství vystřelit. Z tohoto pohledu nerozumím, proč si třeba soudkyně na schodech láme podpatek, proč se v závěru zničehonic odehrává vášnivý manželský sex a spoustě dalších momentů, které jsem už pro jejich zbytečnost zapomněl. Vlastně to všechno funguje zejména díky síle námětu a skvělým hercům v čele s Ivanem Trojanem. (16.02.2013)