13. komnata - Série 16 (2019) (séria)
Obsahy(1)
Herec a režisér se narodil do slavné herecké rodiny a už v dětství poznal odvrácenou stranu popularity... Ondřej Kepka se narodil do slavné herecké rodiny. Jeho matka, herečka Gabriela Vránová, patřila v sedmdesátých letech mezi nejoblíbenější tváře televize i divadla. Známý byl i jeho strýc, herec Jaroslav Kepka. Ondřejovi bylo sedm let, když poprvé stanul po boku maminky před kamerou, a to hned v dětské hlavní roli v televizním dramatu Tetinka. Největší popularitu však získal jako Honzík, herecký syn Vladimíra Menšíka v pohádkovém televizním seriálu Arabela. Seriál i Ondřejova tvář se zaryly do paměti diváků a také spolužáků. Od té doby se zapsal nejen u tvůrců, ale především u diváků jako výjimečný herecký talent a šel z role do role, býval viděn po boku velkých hereckých osobností. Se slávou však přišly i problémy. Sám k tomu říká: „Mám pocit, že už když jsem se narodil, měl jsem na čele cedulku s nápisem protekční dítě. Netušil jsem, když budu vystupovat v televizi, že se ke mně spolužáci obrátí zády. Jednak jsem měl slavnou mámu, dobře jsem se učil, i když jsem ve škole dost chyběl, a pak jsem sám měl jako dítě úspěch, a to mně neodpustily ani některé učitelky.“ Ve svém okolí přestal být oblíbený. Na základní škole nepatřil do žádné party, neměl moc kamarádů, spolužáci mu záviděli. A tak se vrstevníků stranil a bál. Nevěděl si s jejich nepřijetím rady, neuměl prohrávat a těžko se vyrovnával s nezájmem dětského kolektivu. Bezpečí mu poskytovala rodina a dospělí známí rodičů. Už v dětství se zajímal o fotografování a filmování. Těmto koníčkům se věnoval, pomohly mu získat sebevědomí. „Před maturitou jsem na kameru „osmičku“ natočil o naší třídě dokument, takový školní medailon. Až poté mě spolužáci vzali na milost.“ Na studium herectví na pražské DAMU se Ondřej dostával s velkými obtížemi. Byl profesory a kolegy označován za protekčního studenta. A přestal si věřit. Začal o sobě pochybovat a tlaku svého okolí nakonec podlehl tak, že chtěl studií nechat. Vydržet mu tenkrát pomohl jeho učitel a velký vzor Boris Rösner. Ondřej ale nakonec odešel k filmu, více ho zajímala kariéra filmového režiséra. Na druhý pokus se dostal na FAMU a po jejím absolutoriu se vše změnilo. Začal aktivně režírovat a potkávat se s těmi správnými lidmi, kterým nemusel dokazovat, že nemá úspěch díky matce. Dnes je respektovaným televizním i divadelním režisérem a nezájmem už netrpí, jen dobře ví, jaké to je, když úspěch přijde brzy nebo v nepravou chvíli. (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Bylo by divné kdyby sis Ondro k pýše či povýšenosti nečichl... Na druhou stranu pýcha, pokud není patologická (viz někteří politici) bývá ochranou před zraněním... Hodně podobné s mým dětstvím...😶 ()
Ondřej Kepka je pro mne synonymem moudrosti, laskavosti. Byť možná není jako režisér geniálním talentem, jako prezident herecké asociace, i jako moderátor je velmi zdatný a umí kolem sebe vytvořit příjemnou atmosféru. Na téhle komnatě se mi líbilo, že jsem ho poznala jinak A možná mnohem pravdivěji, než jak se o něm psalo v souvislosti s matkou apod.. Hezké byly autentické archivy, nápaditý režijní koncept s fotografováním a fotografiemi, a také výlet na kánoi. Konečně zase po dlouhé době komnata, která (na rozdíl třeba od Kněžíkové) nepostrádá řemeslnou kvalitu, nápaditost a harmonii. Škoda, že už tam nemohla vystoupit Gábi a Jaroslav. Pro úplnou spokojenost mi tam chybělo více Jiřího Stracha, nechápu, proč by to nemohlo být třeba o jeho povídání prodloužené o pár minut. Nebo třeba vyměněné za téma kamarádů, které mohlo být klidně kratší. ()
Špičkovost a exkluzivita 13. komnat již dávno není, co bývala před deseti - patnácti lety. Českotelevizní publicistika často skomírá ve svém řemesle, v poctivém přístupu. Když jsem se však dozvěděla, jak nízké mají publicisté a dokumentaristé honoráře, nedivím se, že třetina tvorby tohoto druhu v ČT nedosahuje ani evropského formátu. O to víc jsem ráda, že občas na prvním i druhém programu vidím kvalitní dokupráci se všemi přednostmi od scénáře, přes záběrování mluvících hlav, po střih a hudební dramaturgii. Tyto přednosti má 13. komnata Ondřeje Kepky, která by možná dala na klasický "herecký" portrét, protože plačky o šikaně a dětském kolektivu nejsou možná tak zajímavé, jako samotná Kepkova kariéra. V prvním a druhém desetiletí svého života se "živil" jako televizní dětský herec, ve třetím desetiletí svého života jako divadelní herec a dabér, ve čtvrtém desetiletí jako televizní režisér a v posledním desetiletí jako moderátor a občasný dokumentarista. Je zajímavé, jak Ondřej pořád hledá, nemá v padesáti ani děti a znovu a znovu hledá svou životní partnerku. O tom všem tato komnata v podtextu vypráví a to je na ní vzácné. Najdeme v ní mnoho dalších otázek. Přála bych Kepkovi, aby natočil alespoň jeden distribuční kino film, byť by byl dokumentární. A možná se pustí i do psaní? Rozhodně mu fandím, protože si myslím, že není úplně šťastný... a jeho rodina je spíše břemeno, zvlášť když jeho další strýc (což jsem nevěděla) je přední herec Zdeněk Maryška a Ondřej jako prezident herecké asociace stále pobývá mezi předními herci a tvůrci naší prazvláštní zemičky. ()
Slušné. Velmi slušné. Tentokrát i psycholog (odborník) vkusně vybraný, resp. použitý... Lepší po obrazové stránce, protože téma kamarádů ani protekce mě tak nezasáhlo. ()
Reklama