Nejlepší ženská mého života

Upraveno v červenci 2020. Nejlepší ženská mého života je odlehčenou satirou, zlehka našlapuje a má slabost pro křehký půvab žen. Martin Frič z námětu a scénáře Jaroslava Dietla vyzdvihl jízlivost, a všímá si pokryteckého stavu společenské morálky, neutěšené nálady zlodějského manýrismu i zbabělých stereotypů mužského prvku u partnerských vztahů. Aneb muž v krizi středního věku dostal inovativní nápad k nezbytnému vyřešení dlouhodobé finanční tísně života manželského. Slova si hrají na schovávanou s pocity, jízlivost nepropadá obhroublosti, má kultivované vystupování a zdvořilé způsoby, vzpomíná na romantickou nevinnost a na vědomí dává životní poznání, že žena je v mnohém silnější než muž se ztrátou iluzí. Nástrojem satirické jízlivosti je Vláďa Winter (velmi příjemný Jiří Sovák), technolog středního věku s mladou a dosud nedostatečně finančně zodpovědnou manželkou. Smělý plán je inspirovaný všeobecnou socialistickou realitou, normou je svévolné přesouvání majetku do vynalézavých rukou a pokora před veřejnými a kontrolními orgány. Přesto ale nedokáže překonat ani vlastní zábrany, ani svou vypěstovanou sukničkářskou náruživost. Nástrojem niterného vyznání je Kaplanová (pozoruhodná Milena Dvorská), zastupující poštmistr městečka Bystřice. Patriarchální vedení rodiny dostává mnoho ran a štiplavých zásahů do oblasti slabin a muž vyděšen tančí a snaží se zmenšit do neviditelnosti. Důležitou postavou satiry je Kadeřábek (velmi zajímavý Čestmír Řanda st.), prohnaný vedoucí samoobslužného obchodu potravin. A ten malý náznak osobní finanční ztráty se ve jménu vlastní spravedlnosti ohání pomstou. Významnou postavou je Jiřina (příjemná Jarmila Smejkalová), bývalá Vláďova manželka a nejkrásnější vzpomínka na sladké životní štěstí s niterným pocitem naplněnosti. K výraznějším postavám patří také Marta (příjemná Ivanka Devátá), mladá a v manželském štěstí dětinská Vláďova žena. Z dalších rolí: nebezpečně zapšklý a zákeřný důchodce Koula (Vladimír Hlavatý), zhrzený učitel, pokořený systémem, ale i vlastní zkušeností a tím možným kariérním úspěchem manželky, zástupkyně poštmistra, Zbyněk Kaplan (Zdeněk Řehoř), pomalá servírka Blanka (Iva Janžurová), po zatoulaném inspektorovi vytrvale pátrající paní ředitelka školy (Věra Koktová), místní drbna Honzíková (Věra Tichánková), mladý a nezkušený strážník Veřejné Bezpečnosti (Jaromír Hanzlík), či Vláďův kolega z práce a podnikový referent Karel (Zdeněk Najman). Film Nejlepší ženská mého života je lehkou satirou, nebojí se jízlivé kousavosti, dokonce se dochází i k sebereflexi a vyvolává vzpomínku na lásku a zdvořilou omluvu ženám. Příjemné osvěžení. (04.12.2015)

Film je sice označován za komedii, ale poučí víc jak většina dokumentů na čt2. Třeba já si z něho odnesl následující desatero: 1. Když plánuješ něco nekalého, nedokazuj si odvahu diskuzemi s policajtem. Za a) si tvůj ksiftík zapamatuje a za b) pošle na příslušná místa echo, že se blíží inspektor, tím pádem se počet pozorných očí minimálně ztřicetinásobí 2. I když udavačema pohrdáš, předcházej si je 3. Večer před akcí nepodceňuj přípravu, pořádně se vyskákej, ať ti druhý den éros neobluzuje smysly 4. Pamatuj, že k nesmělému úsměvu, kterému žádná žena neodolá, musí mít člověk talent. Třeba já ho vyzkoušel na kolegyni, co sedí naproti mně v práci, a dostalo se mi reakce, že prý mi říkala, že dát si místo oběda půlkilovou nutelu nebyl dobrý nápad. 5. Jsi-li vášnivý zubař, přesvědč servírku z maloměsta, že na ni v Praze čeká štěstí, ve vlaku si s ní pak náramně užiješ 6. Ne každé desatero musí obsahovat deset mouder. (05.05.2015)

Pokud si muž středního věku pořídí manželku s čerstvě vydaným občanským průkazem, tak musí počítat s tím, že peníze na provoz domácnosti zmizí v černé díře krásčiných potěšení. Dvaačtyřicetiletý Láďa podobný model doma má, takže si už plně uvědomuje o co přišel, když se rozvedl se svou první manželkou. Láďa však má v hlavě dokonalý nápad na zbohatnutí, který hodlá dnes uskutečnit, neboť si je vědom svého neprůstřelného alibi a hlavně má jistotu, že žádné z policejních alb nedisponuje jeho fotografií. Odjíždí, se svými pečlivě nacvičenými úsměvy, do malého městečka, avšak nepočítá s výkřiky svého svědomí, křehkou paní poštmistrovou ani drzostí vedoucího samoobsluhy. (12.09.2009)

Stranické legitimace neberem. Hezká sonda do Dietlova svůdnicko-scénáristického podvědomí v Sovákově hvězdném provedení s vnitřními monology, které mají v českém prostředí obdobu snad jen ve Vajíčku s V. Voskou (z téhož roku). Nazdar, rodáci. "Je tady nějak moc veselo na těch patnáct stovek, co tu berete brutto." Se slušností nejvíc pokradeš ! Neomylné Fričovo režijní zvládnutí všech detailů hravě překonává občasné rezervičky scénáře a dává prostor bystřické poštmistrové v podání Mileny Dvorské i plejádě ostatních herců velké éry českého filmu. (06.05.2012)

NA POŠTE: ON: "Dobrej den, kde najdu pána poštmistra ? "....... ONA: "No u sebe, ne ?! ".......ON: "Babo nezlob, ja Ti za figuru nemůžu." V OFFICE: ONA: "Víte, já totiž hrozně ráda vařím. A taky hrozně ráda jím. Takže se vzájemně ohromně doplňuju. Jenom můj muž říká, že se prej přežíráme." ON: "Je zle, začínají se mi dělat sliny jako pejskovi pána Pavlova." (12.09.2009)