Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Tak jsem opet neveril svym ocim.Ani ne tak u filmu,ktery by svym pribehem a predevsim hereckymi vykony mohl skocit snad v zanru nepovedene parodie(kdeze horor),ale predevsim nad hodnocenim lidi,ktere jinak povazuji za soudne.To uz daleko vetsim a kvalitnejsim "giallem" je, zcela urcite, nase Černá punčocha.Tak zase jste me jednou dostali:) (28.12.2012)

Přestože tenhle film nepatří mezi moje nejoblíbenější kousky Argentovy tvorby musím uznat, že jako prvotina nedopadl vůbec špatně. Určitě se zde najde několik chyb a scén, které nesednou každému, ale jako celek myslím funguje dokonale. Pro mě je to nadprůměrné giallo, na které se určitě ještě někdy podívám znovu. Slabší 4* (07.02.2010)

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre. (21.08.2011)

Argentuv vstup na pudu horroru byl razantni a naproso drtivy. The Bird with the Crystal Plumage otevrel giallu zaslibena sedmdesata leta a svym uspechem jasne vytycil Argentovo dalsi pusobeni. Pribeh sam je klasicky, splnuje prakticky vsechny "podminky" ktere by spravne giallo melo plnit. Uchvatna je predevsim vizualni stranka, jeste nedosahuje kvalit mistrovych nejlepsich kusu, ale hodne se jim priblizuje. Rozhodne absolutni nutnost pro fanousky tohoto opomijeneho subzanru. (07.06.2005)

Zajímavé vidět, jak málo někomu stačí k silnému hororovému zážitku. Pár zamordovaných ženských, cca čtyři kapky krve, vrah v černém pršiplášti a slavné jméno za kamerou. Argento ve svém hororovém debutu dělá stejné chyby jako kdykoliv poté. To znamená, že technické kvality jsou prvotřídní, sem tam zaujme nějaký pěkný záběr a atmosféra je místy taktéž obstojná, ale herci pod jeho vedením prostě působí přirozeně asi jako já na hip-hopovým koncertu. A to ani nemluvím o "šokujícím" (chacha) závěru, který je zrežírován a odehrán naprosto tristně, napětí zde neexistuje a scénáristicky to stojí za starou belu. Horror movie of the year (22.04.2009)