Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre. (21.08.2011)

Giallo thrillery sú o obrazovej kompozícii, dôkladnom výbere a dotvorení špecifických lokalít a hlavne o atmosfére, pre ktorú sú ostatne ony dva aspekty základným stavebným kameňom. Pointa býva uz v dnešných časoch nevzrušivá a niekedy až naivná. Táto Argentovka taktiež v závere nešokuje, no vo výprave a kamere je bezkonkurenčne na špici - pre Argenta sú farby interiérov akoby ďalšími postavami filmu. Krásne "screaming queens", bizarná rolička Maria Adorfa čoby outsiderského umelca - magora živiaceho sa mačacím mäsom; a iná nezabudnuteľná postava odpudivého nájomného vraha v žltej bunde, ktorý vás bude prenásledovať v snoch. Jeho scéna na parkovisku autobusov, hypnoticky a znepokojivo zostrihaná, je najnapínavejšia z filmu. Pre mňa určite lepšie giallo než Argentova iná slávna pecka Deep Red. (26.07.2010)

Zajímavé vidět, jak málo někomu stačí k silnému hororovému zážitku. Pár zamordovaných ženských, cca čtyři kapky krve, vrah v černém pršiplášti a slavné jméno za kamerou. Argento ve svém hororovém debutu dělá stejné chyby jako kdykoliv poté. To znamená, že technické kvality jsou prvotřídní, sem tam zaujme nějaký pěkný záběr a atmosféra je místy taktéž obstojná, ale herci pod jeho vedením prostě působí přirozeně asi jako já na hip-hopovým koncertu. A to ani nemluvím o "šokujícím" (chacha) závěru, který je zrežírován a odehrán naprosto tristně, napětí zde neexistuje a scénáristicky to stojí za starou belu. Horror movie of the year (22.04.2009)

Oslnivý Argentův debut, to bez debat, film který definoval subžánr giallo, mistrovská režie, vynikající propracovaná detektivní zápletka (vliv Hitche je docela patrný), tajemný zabiják, parádní napjatá atmosféra až do samého konce, skvělé kamerové triky, perfektní herecké výkony zejména od hlavního tria (Musante, Salerno a Kendall), vůbec hloubka všech hlavních postav byla úžasná, předvedli se i herci v menších rolích, taková Adorfova bláznivá kreace neměla chybu, skoro jsem ho nemohl poznat a skvělý byl i žlutý vrah Nalder, ach.. ten děsivej obličej) a samozřejmě nesmím opomenout ani dokonale padnoucí maestrovu hudbu. To vše dělá z tohoto filmu nadprůměrnou záležitost a film u kterého jsem se nenudil, marně bych hledal nějakou nudnější pasáž, to postupné odkrývání tajemství tohoto nevšedního příběhu, společně se stále gradujícím napětím a finální skutečně odhalení vrahovi totožnosti to se vážně povedlo a ani ve snu by mě to nenapadlo, takto do puntíku vypointovaná vyvrcholení umělo jen několik málo vyvolených, mezi které patřili Argento nebo Fulci a Martino a několik málo ostatních. Nahota a prvky nějakého explicitního násilí sice ještě nebyly ale to vůbec nevadilo, tady se cenilo úplně něco jiného a pak psal se v uvozovkách stále ještě rok '70, to podstatné z tohoto žánru teprve mělo přijít.. (25.08.2010)

Ja viem, že Argentova tvorba je hlavne o šialenom farebnom vizuáli, ale v prípade Vtáka by som určite neopomenul ani "šialenú" hudbu, ktorá dotvára atmosféru filmu neuveriteľným spôsobom. Špeciálne pri naháňačke medzi autobusmi, pri ktorej som si spomenul na Memento. Vták je film, ktorý svojimi logickými nezrovnalosťami v priebehu filmu diváka pripravuje na najhoršie možné alternatívne konce, ale mňa naopak záver uspokojil, pretože aj keď je očakávaný, dáva predošlému deju význam a dá sa povedať, že všetko vo filme je na konci vypointované. Dokonca ostávajú niektoré otázky do budúcnosti postáv zaujímavo otvorené. Argento sa snažil prelomiť jednu trilerovú dogmu, čo sa mu svojim spôsobom podarilo a naštartoval kariéru solídnym, i keď v niektorých smeroch dnes už úsmevným trilerom. (11.08.2013)