Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Důmyslně propracované giallo z rané Argentovy tvorby s obratností a strhujícím stylem rozehrává detektivní příběh s hloubkou postav, narůstajícím počtem zohavených dívek, vrahovou vzrůstající krutostí, ne však pohnutkami, které jsou poodkrývány jen velmi poznenáhlu, ač s o to víc mistrně gradujícím napětím nepolevujícím až do samého šokujícího závěru. (06.12.2009)

Klasický rukavicový Argento. A je to opravdu povedené giallo, vůbec není poznat že je to debut tohoto italského klasika. Scénář je výtečný, založený na jediném, zdánlivě nepodstatném detailu a Storariho kamera je luxusní. Paradoxně se nemůžu ubránit dojmu, že Morriconeho hudba je tentokrát nejslabší složkou filmu. Každopádně, co do atmosféry děsu a strachu byla mnohem lepší Suspiria. (30.01.2011)

Zajímavé vidět, jak málo někomu stačí k silnému hororovému zážitku. Pár zamordovaných ženských, cca čtyři kapky krve, vrah v černém pršiplášti a slavné jméno za kamerou. Argento ve svém hororovém debutu dělá stejné chyby jako kdykoliv poté. To znamená, že technické kvality jsou prvotřídní, sem tam zaujme nějaký pěkný záběr a atmosféra je místy taktéž obstojná, ale herci pod jeho vedením prostě působí přirozeně asi jako já na hip-hopovým koncertu. A to ani nemluvím o "šokujícím" (chacha) závěru, který je zrežírován a odehrán naprosto tristně, napětí zde neexistuje a scénáristicky to stojí za starou belu. Horror movie of the year (22.04.2009)

Začínající Argento, klasické giallo. Film je perfektně technicky proveden, zejména kamera a některé záběry jsou pro Argenta typické - a úžasné. Celkový scénář, děj filmu, herecké výkony, zápletka jsou však na nevýrazné úrovni. Gore se nekonají, což by ani nevadilo. Ale ty ploché herecké výkony jaksi způsobují, že se divák nemá ani o koho bát nebo něčeho obávat. Napětí nula. Spíš taková nevýrazná kriminálka, ale technicky perfektně provedená. (12.07.2008)

Černý latex, nože na červené podušce, vraždění krásných žen, krev, přitažlivost hororu v ději detektivky, neskutečně mrazivé pohledy obětí do kamer. Jakože prvotní milník gialla se mi Crystal Plumage Bird líbil, ale musel jsem neustále překusovat nějaký nesmysly, jakože třeba hlavní hrdina neumí rozbít sklo a vlastně tam celou dobu jenom tak chodí a plytce vyšetřuje a kdyby jim vrah furt netelefonoval, tak na něj ani nepřijdou. A při scéně, kdy ho nějakej henchmen ve žlutý bundě nahání po městě, v jehož davu neskutečně dementně zmizí, jsem se hypertlemil. 3,5* (17.06.2012)