Dogani

Jsem přející člověk a tak z celého srdce přeji všem, kteří si tento snímek užili, aby je opíchal zvrhlý ťaman. Podle mého nepodstatného mínění si totiž člověk v průběhu svého života užije bezpráví a bezmoci natolik, že dívat se na podobný snímek, a ještě z něj být nadšený, považuji za zvrhlé. Jsem zkrátka příliš malý sadista, a léky na pedofílii mi asi taky zabírají poměrně slušně, na to, abych si užíval bití a sexuální zneužívání dětí. A to, že se mi z něčeho udělá nevolno od žaludku, opravdu není znakem kvalitního filmového řemesla, ale pouze důkazem zvrhlosti autora při snaze šokovat. Jinak mám samozřejmě radost z toho, že korupce mocných spolehlivě funguje i mimo naši republiku a poučil jsem se v tom, že řvát na hluchého je celkem zbytečně vynaložené úsilí. Jako upozornění na problém tento snímek beru, ale jiné pozitivum jsem v něm nenašel ani při odborném rozřezání filmového pásu. (07.02.2014)

Film by se dal rozhodně pouštět začínajícím pedofilům, aby je odradil už v zárodku jejich plánované činnosti. Nějak jsem si nemohl pomoci, ale ředitel toho ústavu pro sluchově indisponované a zároveň vyhlášený strýček pedo mi společně s jeho jednovaječným dvojčátkem připomínali hrbáče z Damašku z jedné roztomilé pohádky Fimfára. Podání příběhu se mi docela zamlouvalo. Zbytečně se neplýtvá patosem. Vše je podáno tak, jak se možná kdysi událo, bez zbytečného přikrášlování. Vše je podpořenou vhodnou hudbou v pozadí a já nemám po technické stránce moc co vytknout. Napišme takový jihokorejský standart. Bohužel filmu postupně dochází dech. Soudní proces je zbytečně dlouhý a nepřichází s ničím vyjímečným, ba ani atraktivním. Film vidím, respektive jsem viděl, na lepší 3*. (27.11.2012)

Fuj, to byl ale nepříjemný film. Já si tedy o tom, jak funguje civilizovaná společnost nedělám žádné iluze, ale když je mi to takto bez obalu předhozeno, přece jen mě to pořád dokáže vykolejit. No, vzhledem k viděnému by asi bylo slovo rozhodit vhodnějším termínem. No jo, je vidět, že se ta cynická svině ve mně už zase dere na povrch, ale ještě před malou chvílí byla zalezlá někde v koutku. A ani nedutala. Tvůrci tady zpracovali téma, které je a obávám se, že i bude, stále aktuální. Náš dokument "V síti" se zaměřil na jednotlivce, ale tahle forma prováděna z pozice nezpochybnitelné autority mi přijde ještě mnohem horší a nebezpečnější. Korejci si u mě tímto zpracováním docela šplhli, protože ve mně svým snímkem vyvolali spoustu nepříjemných pocitů, a z toho je jasné, že na to šli správně. / Poučení: Dostaneš-li chuť na opravdu mladé masíčko, zařiď si ústavní péči, nebo se nech kastrovat. (21.03.2022)

Ešte pred skvelým dánskym Honom s Mikkelsennom vytvorili kórejci podobný film motivovaný skutočnými udalosťami. Film dokáže upútať, strhnúť, možno i znechutiť, ale kvalita tu jednoducho je. Najviac bije do očí ukážka skorumpovaného súdneho systému, kde podľa hesla- "ruka ruku myje", je prepojený každý s každým. Spravodlivosti sa podobne ako u nás len tak nedovoláš. Sexuálne týranie a mučenie detí v internátnej škole pre sluchovo postihnuté deti dokáže často vyvolať zhnusenie, obzvlášť "vydarene" slizké sú dvojičky- riaditeľ školy a jeho brat. Nie sú však sami, úchylov a tyranov je tu viac. Na nerozoznanie rovnako úchylné ksichty dokáže jedno dievča na súde šikovne rozoznať. Všetky scény zo súdneho procesu, ktorý sa po počiatočnom nadšení rýchlo mení na frašku, sú výborné. Film má záver, ktorý asi nikoho nepoteší, ale bohužiaľ je to tvrdá realita. Južnú Kóreu som mal za vyspelú demokratickú krajinu, ale po tomto medializovanom prípade som zistil, že v rezorte spravodlivosti majú rovnako veľké medzery ako my na Slovensku. 80%. (25.02.2014)

DO-GA-NI (Silenced, 도가니) je film podle skutečné události, který se odehrával na škole pro sluchově postižené osoby v Gwangju( ve filmu v Mujinu), kde docházelo ze strany lektorů k mlácení a sexuálnímu zneužívání žáků , vyvolal po uvedení bouřlivé diskuze na toto téma, kde se diváci dožadují znovu-prošetření případu. Velmi kontroverzní a emocionální snímek, který nenechá diváka chladným a rozpoutá v něm řadu emocí. Naprosto bez servítek ukazuje vše od zneužívání, až po absurdní fungování právního systému. Po technické, hudební i příběhové stránce perfektní, přesto drsná podívaná u které při konci kroutí divák nevěřícně hlavou. (23.02.2012)