Transformers: Zánik

Age of Extinction je zatiaľ najkolosálnejší stret a výzva, zatiaľ najhorší film zo série a hrniec ešte viac napakovanej digitálnej "krásy" ako nikdy predtým. Mišo Bay si ide už takmer dve dekády svojou cestou, je mu to jedno a tak je to dobre. To, čo jeho filmom chýba, neskrýva za efekty. Efektami to nahrádza. Kto sa dokáže ešte stále, aj po štvrtom filme, pozastavovať nad slabým scenárom a celkovo nad čímkoľvek mimo vizuálu a zvuku, tomu niet pomoci. V skratke... od dvojky čakaj stále to isté. --- "I don't think you can own someone. That was, like, a while ago, even in Texas." (18.10.2017)

Potřeboval bych jointa, pastelky a umělecké vedení dvouletého autisty, abych vyjádřil svoje pocity z Transformerů. A kdo ví, možná bych pak po takovéhle dílně dostal chuť zavolat na Pláž a říct mu "hele, Míšo, pojďme natočit pětku!" Pozorovat tři hodiny roboty, roboty, další roboty a Wahlberga by mohlo být povznášející, kdyby se všechno točilo z podhledu skrz nekonečně dlouhé nohy Nikolky. Že ale takový podhled byl jen jeden, zůstává tenhle novodobý Ohňostroj marnosti spíš zarážející. (Dunedin, NZ) (19.07.2014)

Pro mě jako fandu TS velké zklamání, to nemělo nikdy vzniknout, měl to nechat Bay u ledu, peněz už má dost. Je to jedna z největších přehlídek patosu, product placementu (Gucci, Victoria Secret, Armani atd) a totálně debilních, amerických dialogů. To, co se líbilo 3x za sebou se už nemusí líbit po 4té, jen velcí roboti a triky (dnes už standard) nestačí k tomu aby mě Bay uspokojil. (26.06.2014)

„Vyzeráme nešťastne?“ Prví Transfomeri od Baya, ktorí ma bavili. Bol som v šoku, že sa to stalo, pretože prvé tri diely sú strašne nudné a nezábavné a dopozeral som ich len s vypätím všetkých síl. V štvorke však Bay sériu relatívne reštartoval. A urobil dobre! Prvú hodinu som sa vďaka viacerým osviežujúcim, vítaným novinkám (Mark Wahlberg a jeho hlášky, dinoboti, Kelsey Grammer a síce klišé, ale inak príjemne osobný vedľajší motív hrdinovej dospievajúcej dcéry a jej frajera), poriadne bavil. Pozitívne ma zaskočila aj likvidácia komickej postavičky, teda veci, ktorá bežne v hollywoodskych veľkofilmoch NESMIE zomrieť. Bol som rozhodnutý dať neskutočné 4*. Naozaj. Tak veľa som nedal žiadnemu z prvých dielov. Wahlberg, ktorého som kedysi nemal rád, ale s pribúdajúcimi rokmi ho mať rád začínam, tomu prekvapivo veľa dal. Bohužiaľ, štvorka trvá dve a pol hodiny a po hodine a pol to začne byť podobná nuda, ako jednotka, dvojka... a trojka. Ku koncu už to bol neskutočné digibordel, ktorý som chcel mať za sebou. Každopádne ma potešil vysoký počet hlášok („Aspoň vidíš, čo sa stane, keď machruješ.“; „Tak som to nemyslel.“; „Tie prachy asi nedostaneme, nevyzerá to na to.“). (24.06.2017)

Vidím, že jakmile tomu dal homovale Šejla la Blaf, bez nějž naštěstí konečně vychladla i trocha toho žužu barbínkovského patosu, ztratilo to u zdejších seriózních a erudovaných termokritiků kapku krediteček. Ano, k naprostému a hlubokému vstřebání dalšího dílu Transeposu je opět třeba vyšňupat pytel pilin, aby měl soudný dospělý divák dostatek hnědé kůry k nasáknutí, avšak jinak musím říct, že tomu rozhodně trochu sestoupila varlata. Těch naprostých bájovin je tam o poznání méně a nemít totálně nesmiřitelný odporu k aspergerovské teorii, že historie Země byla ovlivňována skládacími Fordy a Ševrolety z planety Duto v galaxii Náctiletého Kokota, možná bych si u toho třeba i sahal na bradavky. Márky Márk do těch homopříhod konečně vnesl trochu heterošarmu, Báj nepatrně přitvrdil, Bamblbý už není takový vyteplený robohňup a v pozadí srdcervoucích projevů Primerose Prájma mohl klidně molově skučet Man-ovar. Připomínaly mi nejlepší léta zapařování koulí v kožených spodkách Rose dz Bose. Kromě dokonale vykreslených principů aplikované antifyziky a přísně obskurní logiky děje jsem jakožto přehhloubavý filmový publicista odhalil ještě jeden, a asi nejrušivější, rozpor v hladké percepci této megalomanské hračkářské reklamy. Marek nám již evidentně dospěl do rolí kůl dedyho. To by však nebylo nic abnormálního, kdyby mu jako dceru přidělili nějakou otylou šestku s rovnátky. Nebyl by to ale Báj, aby jako obvykle neprocpal do záběru jakousi umělohmotnou sedmnáctiletou nehereckou ploštici, a já se celou dobu nemohl zbavit představy, jak ji náš donchujánský hrdina vždy po poslední klapce pigluje někde v karavanu. Měl jsem tudíž velké problémy adekvátně se vžít do krásného a harmonického vztahu otce a dospívající dcery, což mi znatelně zkurvilo absorpci celistvosti díla jako takového. Ale jebat, stejně dám tři, ať se má pan Záliv čím chlubit na večírcích. (21.09.2014)