Transformers: Zánik

Ve světě střídmých devadesátiminutových stopáží mohlo jít o zdařilý blockbuster nárokující si titul "nejlepší díl ságy"; materiál tu na to nesporně je. Ze záhadných důvodů to však neopodstatněně nabobtnalo do rozsahu rovnou dvou celovečeráků a tak tu na každou jednu povedenou minutu/scénu/hlášku připadají dvě až tři minuty/scény/hlášky, které jsou nudnou bezpředmětnou vatou (v tom lepším případě) či ad absurdum dovedenou bayovsky kýčovitou infantilitou (v tom horším a bohužel i častějším případě). (21.09.2014)

Michael Bay si dal od skladacích robotov trojročnú pauzu a diváci dúfali, že v pokračovaní s novými ľudskými hrdinami prinesie množstvo originálnych nápadov, ktoré naštartujú ďalšiu trilógiu. Stalo sa tak. Dokonca ma tento diel bavil asi najviac zo všetkých. Pravdepodobne aj vďaka Markovi Wahlbergovi. Dej nadväzuje na udalosti po v podarí treťom diele, kedy po zničenom Chicagu ľudstvo skončilo so spoluprácou s Transformermi. Štvrtí Transformeri skoro až trpia presýtenosťou nápadov, je ale evidentné, že Michael Bay si aj po takmer desiatich rokoch strávených s robo-filmami vie udržať rozumnú mieru vkusnosti. (12.02.2015)

Blboučký příběh je znovu zástěrkou pro posouvání hranic trikové technologie. Bay zachycuje ty nejúžasnější kouty naší planety a používá je jako pozadí impozantních bitevních scén. Pořád nechápu jak od toho někdo může očekávat víc než vizuální žranici a tříhodinový vypínák mozku. Mrzí mě jen ženský přívěsek (připomíná tu holku z youtube co si vycpává podprdu ponožkama), ta je nejslabší z celé série. (20.09.2014)

Čtvrtým Transformers dávám o hvězdičku víc než předchozím, protože je to druhý nejlepší díl série. Trikově jsou pochopitelně dokonalí, ale dobré je, že kromě soubojů robotů mě tentokrát zajímali také lidé, a obzvlášť se povedla postava Stanleyho Tucciho. Závěr s dinoboty se mi líbil velice, potěšilo mě, že Michael Bay točí akci konečně přehledně (dlouhé záběry trénoval už minule) a že Autobotů nebylo tolik jako dříve a byli to větší sympaťáci - obzvlášť tedy vousatý cvalík Hound s doutníkem a hlasem Johna Goodmana. (27.06.2014)

Jak je to v rámci přihouřených očí v prvních 30 minutách celkem svěží (trochu ve stylu uprchlickejch thrillerů, kdy umíraj roboti i lidi a vy cítíte emocionální dopad), tak je to v následujících 2 hodinách neředěný a pro člověka s alespoň nějakým diváckým vkusem nesnesitelný zlo. Člověk má doslova tendenci vytahat si mozek prstama a na posezení ho sežrat dřív, než dostane z Bayova nesmyslnýho záběrování, naprosto neukotvenýho, nekoncepčního a epilepsy-not-friendly pracování se změnama poměrů stran obrazu (ano, viděl jsem IMAX verzi), potažmo bezbřehý demence scénáře a faaakt prapodivnýho střihu (původně měl ten film tak 5 hodin, ne?) rakovinu. Nejhorší na tom všem ale je onen příslib vcelku atmosférickýho úvodu, protože naláká, aby zbaběle ucuknul zpátky do starejch kolejí a vytrestal vás dvojnásob další dávkou nonsensuální mytologie, tentokrát čerpající z artušovskejch legend (WTF?) a Promethea (WTF!). Jedinými opravdu velkými plusy jsou dobře udělaný rozlišení robotů (samuraj, kovboj, John Millius!) a vcelku bavící Wahlberg. Jablonsky hudebně definitivně umřel. (25.06.2014)