Tabu

Téma odkazu kolonialismu a pohanských rituálů v současnosti považuji za nejnosnější, co letos v kinematografii vzniklo. Povrchnějšímu čtení zrovna nepomáhá, jak jednoduše je film strukturován (dva po sobě následující nepřerušované lineární proudy), ale i jako drama vypovídající o ztracených a nikdy nenavrácených lidských kontaktech je Tabu nesmírně silná záležitost. Speciální pochvalu jsem schoval kameramanovi, spolu s Meek's Cutoff další důkaz, že i "omezený" formát se dá proměnit v malířské plátno. (08.12.2012)

Takže i přes velkolepé recenze a poměrně dlouhou stopáž jsem se o vztahu hlavní hrdinky s její dcerou nedozvěděl zhola nic. Nebo jsem to možná prostě nepobral, ale několik diváků opouštějících kinosál před koncem na tom evidentně bylo ještě hůř. Každopádně za všechno asi může ten krokodýl, který zvládl mimochodem asi sežrat i potenciál diváckého zážitku pro většinu obecenstva. [Ponrepo, ENG + CZ titulky] (07.12.2023)

Romance uvěřitelnější a působivější než libovolný Hollywood, post-koloniální kritika, africký (pseudo)dokument, a oslava filmového vyprávění zároveň. Navrch geniálně zpracované a skutečně post-moderní flashbacky (které tvoří celou druhou polovinu filmu) - ve vzpomínkách zůstanou obrazy, ovšem přesná slova dialogů už nikoliv. Film roku. (25.07.2012)

Tabu lze těžko zařadit do nějaké kategorie, je jako puzzle, které musí divák v hlavě pečlivě uspořádat do jednoho zdárného celku. Film se opírá o poetiku němých filmů, doprovázenou podmanivou hudbou, která často mění svůj charakter. Rozhodně jde o podmanivý film, který diváka vtáhne do své hry plné vizuální nápaditosti, ale zároveň ho také zahltí příliš natahovanou zápletkou z druhé poloviny filmu, která nutí zavřít oči a oddat se pouze hudbě a hlasu vypravěče. Tabu je sice pouze dvouhodinový film, ale subjektivní délka času se blíží téměř ke třem nekonečnýmm hodinám.FFKV (02.07.2012)

Smutný případ filmu, který je čím dál méně zajímavý snad s každou přibývající minutou... a že jich má dost. Třeba stylový prolog je vyloženě parádní. Jenže pak se přeneseme do současného Lisabonu a sledujeme vyprávění o několika starších ženách. Proč ne? Jenže pak se vrátíme v čase do dob, kdy mělo Portugalsko africké kolonie a v dnešním Mosambiku se dočkáme triviálního romantického dramatu, které se už jen nekonečně vleče. A když jeho vypravěč v jednom momentu pronesl: „Zoufale jsem si přál konec. Jakýkoli konec.“, přesně jsem chápal, o čem mluví. Takže krátce: zapomeňte na Murnaua, s ním má něco společného pouze ten prolog, plakátový krokodýl má nejzajímavější využití také v tom prologu a název je odvozen od toho, že se africké vyprávění odehrává pod horou Mt. Tabu (30%). (05.07.2012)