Cézar musí zomrieť

Ten film přinesl něco jiného než bych čekal, přesto mě zaujal. Očekával jsem že na pozadí Shakespearovy hry budeme odkrývat život jednotlivých protagonistů. A bylo to vlastně obráceně. Byl to záznam hry akorát se zvláštními kulisami a herci, k jejichž soukromí jsme se dostali výjimečně. Výborná kamera. A především herecké výkony - až jsem pochyboval jestli jsem si špatně nepřečetl obsah a nehrajou to herci, kteří hrajou vězně :-)... Zajímavý otázky navozuje film i ted. Musí to být neuvěřitelný pocity pro pana Striana ( Brutus ), který už se z vězení dostal, objíždí festivaly a dostává se mu ovací. Ale zaslouží si aplaus soubor mafiánů? Dokonce vrah se tam našel... Nebo je to naopak skvělá ukázka možné nápravy a toho, kam by se mohly vězenské programy nasměrovat? Takže nelámat hůl? A jak bych se asi díval na představení, v kterym by hrál třeba Kajínek, Roubal, Lubina, Rath nebo Pitr? ( 47. KVIFF ) (04.07.2012)

Minule sa mi jeden kamarát sťažoval, že už ho nebaví chodiť do kina, pretože v multiplexoch sú stále nejaké komixové adaptácie a súčasné nezávislé filmy riešia iba rozvrátené vzťahy divných ľudí. Takže mu vrele doporučujem Cézara, ktorý musí zomrieť, ten sa vymyká všetkému aj v rámci nezávislej tvorby. Ja som mal paradoxne pocit, že som sa z filmu dozvedel o živote vo väznici viac, ako z klasických hraných filmov, kde sa znásilňuje v sprchách a robia vzbury. Bude to dosť nuda a treba sa nejako zabaviť. Asi stačí iba prísť s kamerou a dokázať vystihnúť atmosféru takéhoto miesta. Cézar na mňa pôsobil ale značne nízkorozpočtovo, až televízne a ani dĺžka nezodpovedá námahe vycestovať z odľahlého kútu mesta do kina a zaplatiť za to. Ešte že naša verejnoprávna televízia je už schopná odvysielať festivalové filmy o pár mesiacov po ich premiére v kinách. (21.01.2014)

Rozhodne pozoruhodny, jak napadem, tak zpracovanim. Presto se nemuzu zbavit dojmu, ze momenty, v nichz vezni hrajou sebe sama, vznikly hlavne z duvodu nutnost vystlat dej. DOkumentaristickou hodnotu tohle zkratka nema zadnou, je to inscenace inscenace. Ale postavy, prace s prostredim a celkovej stret temat nesvoboda ve vezeni versus osvobozeni se skrze hrani versus hrani zlocinci o zlocinu... to ma kule. A co si budeme povidat, Willie taky umel... urcite by se z toho dalo vyrazit vic, ale i tak je vysledek hodne zajimavej a do znacny miry strhujici. (25.09.2012)

Na světě existuje spousta těch, kteří mají talent hrát, ale nikdy se neodváží v sobě svůj herecký potenciál hledat. Caesar musí zemřít pracuje s lidmi, kteří už před sebou nemají nic, jen prázdný čas plný sebetrýzně, čas strávený mezi čtyřmi stěnami věznice. Jejich minulost skrývá tolik, jako Shakespearovy hry, jejich životy jsou neznámou jako život barda, a když je bratři Taviani nechávají promluvit, umožňují jim dostat ze své duše na světlo to, co bylo dosud jen v hloubi. Mluví vězeň, nebo Caesar? Co se odráží v očích a tvářích herců? Hrají, nebo se jejich slova dávno protla se slovy samotných rolí? Kdy přijde zlom? Kdy umírá Brutus a kdy Salvatore? Znovuzrození, Fénix povstávající z popela, nový rozměr, který, alespoň na okamžik, dostává věznice i doživotí, herecké výkony, ze kterých by se mnohá plochá hollywoodská hvězdička mohla učit. (01.07.2012)

Vítěz Zlatého Mědvěda v Berlinale a zasloužený. Film, který míchá vězeňské drama s dokumentem a trestance nechává citovat pasáže ze Shakespearova Julia Caesara je vizuálně strhující, hudebně minimalistický a herecky působivý, až by divák, nebýt zamřížovaných oken a dozorců, pomalu zapomněl, že nesleduje zkoušku profesionálního hereckého souboru, ale pouze několik vězňů, kteří se nějak snaží vyplnit si svůj volný čas. Dvojice Paolo a Vittorio Taviani zkrátka dokázala, že působivý, věrohodný příběh lze vyprávět i ve stopáží kratší než 90 minut a že Shakespearovo dílo může být i v 21. století podáno jedinečným způsobem, ujme-li se ho schopný režisér. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (01.07.2012)