Večerníček

Nevím, jestli lze hodnotit pořad, který je zaměřen specifickému diváctvu přesně dané věkové kategorie a zda je možno udělit jednu známku tolika pohádkám, které jsou tu postupně za ty roky prezentovány. Dělí se na úžasné a nezapomenutelné a příšerné.. zprůměrovat to nechci kvůli těm skvělým. Mám spoustu oblíbených, ale nemá cenu je tu jmenovat. Večerníček plnil večery mnoha dětem a já mu za to vděčím. N/A% (14.11.2013)

Jak se dá hodnotit pořad Večerníček, když je vždy složený z různých pohádek? No ale budiž. Když už tady ta možnost je, tak tedy hodnotím samozřejmě kladně, protože už několik desetiletí baví tento pořad malé i velké. A co víc si od nejzásadnějšího pořadu přát? Úspěch Večerníčku vždy záleží na pohádce, která v daný týden chodí a většinou se jedná o velmi podařené české pohádky. Najdou se i totální průsery, ale ty se holt musí přežít. Takže jen tak dál, Večerníčku. (18.02.2016)

Kladiem si závažnú otázku: Z akého uhla pohľadu mám hodnotiť túto konkrétnu položku? Usudzujem, že sa má jednať o detskú, cyklickú reláciu, ktorej podstatnou, dominantnou súčasťou bola krátkometrážna, zvyčajne animovaná, rozprávka. Relácia, ktorá sa dlhé roky objavuje, v rovnakom čase, na obrazovkách verejno-právnej televízie. "Večerníček" ako rozlúčka, na dobrú noc, s najmladšou generáciou divákov. Potom už ostávalo len sa vyčúrať, umyť zuby a ísť spať. Dávam až tri hviezdičky, pretože i u mňa zafungovala patetická nostalgia. *** (05.03.2013)

Samozřejmě si člověk položí otázku - co tady vlastně hodnotím? Znělku, jednotlivé večerníčky či celý tento fenomén? Nevím jak kdo, ale já hodnotím fenomén jako takový, a ten je u mě jednoznačně za pět. Z nostalgie, za vzpomínky ať už když já byl dítě, nebo se díval s mými dětmi ale hlavně za něco, co už se nevrátí, přestože se ten pořad ( alespoň myslím) pořád vysílá. Bohužel, už se nedívám protože má infantilita se ještě plně nerozvinula, mé děti už odrostly a zatím se nerozmnožily. Nezbývá než počkat na vnuky. (25.02.2016)

Večerníček stál pro celou mou generaci u našich "filmových začátků". Každý večer jsme se těšili na to, že nás zavede do světa pohádek, na jednu z nich se podíváme a Večerníček nás pak vyprovodí zase zpět a do postýlky. Díval se na něj s námi každý večer můj taťka a mamka si ho za to dobírala. Dnes ho chápu a jsem ráda i za ty filmové začátky "po troškách". Dnes se bohužel klasický Večerníček přesunul na méně sledovanou stanici a děti se dnes spíše dívají na celá pásma pohádek. Myslím, že to je škoda. Vytrácí se z toho to napětí: Co tam bude zítra? a navíc si myslím, že pro začátek stačí "dobrého po troškách". Já se dnes dívám na večerníčky se svými dcerami a chápu svého taťku. V dětství jsem měla nejradši Maxipsa Fíka, Broučky a Krkonošské pohádky, teď mě zase zaujali Kocour Mikeš a Pohádky ovčí babičky. Ty naše klasické večerníčky jsou navíc bytostně české a slaví dodnes úspěchy i v zahraničí. Více o Večerníčku se lze dozvědět na pěkných stránkách: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5626-historie-vecernicku/ (17.01.2013)