Jsem voják

Měla jsem si přečíst obsah od Enšpígla, protože pak bych do toho nešla, ale stalo se. Znovu to vidět nemusím, ale budiž tvůrcům chvála za přijatelné podání i když jsem to občas oběhla. Sonda do života jedné dívky, která ztratila mnohé a byla nucena vrátit se domů do neutěšených finančních podmínek. To jsem trochu nechápala, jsem asi naivně přesvědčená, že v těchto místech není nouze o práci. Nakonec pomáhala svému otci i když jí to bylo silně proti srsti. Nakonec to dopadlo tak, jak jsem tušila, ale myslím, že pro ní to bylo možná jediné východisko jak z toho kolotoče ven. Louise tu rozporuplnost hrála velmi přesvědčivě. I jak si držela odtažitost od obchodů, které byla nucena provádět a její vnitřní boj, který se týkal budoucnosti. Jako voják bojovala na výbornou. (16.11.2016)

Asi mi to celé zůstalo nějak utajeno. Já mám rád francouzské filmy, líbí se mi, že se nebojí ničeho, líbí se mi jejich civilnost, líbí se mi jak jsou prostě jiné. Nimcéně tento film se mi prostě nelíbil. S žádnou postavou jsem se nemohl sžít, dostat se do ní, chápat jejich motivy, pocity. Celé to vlastně stojí na kontroverzím tématu, které asi nikdo nikdo zatím ve filmu neprodal. A to je to málo. (03.05.2021)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Sandrine nejdříve přijde o práci, následně pak o byt. Má štěstí, laskavá máma ji ubytuje u sebe. A Sandrine se po hlavě vrhá do nelegálního obchodu. Konečně má peníze a naprosto neřeší, za co jsou. Žádné svědomí, žádná zodpovědnost, jen strach o sebe samu ji donutí zamyslet se nad svým konáním. Sandrine je ukázková antihrdinka pohybující se ve světě, kterému nepřeje štěstí. Vše je nejlépe vystiženo ve scéně, v níž její zoufalý švagr bourá zdi a táže se, jak to dělají ostatní lidé. (10.04.2022)

Johnny Hallyday zpívá moto filmu na rodinné zahradní seanci: "Je suis un soldat / Comme d'autres là-bas / J'attends le jour / Qui verra mon retour (Jsem voják / jako všichni tady / čekám na den / kdy se vrátím)". Obchod se psy je obchodem s lidmi. To je ovšem třeba dokázat! Ale nedokazuje to už sám film?! Nejdřív k prodeji psů: Ve Francii se ročně prodá ca. 600 000 štěňat, z toho pouze 150 000 je z legálních chovů. Výdělek z psince (chenil) je vyšší než z bordelu (překlad netřeba). První (a dosud jediný dlouhometrážní) film Laurenta Larivièrera (oceněný v Cannes v kategorii Un certain regard) má šanci se stát vlajkovou lodí soudobého "neorealismu", pro to jsou splněny i příslušné sociální podmínky. Jelikož se nepodařilo vybudovat socialismus s lidskou tváří (padl koncem 60tých let), ani kapitalismus s lidskou tváří (padl na začátku 90tých let), dejme se (s písní na rtech) do budování otrokářského řádu (samozřejmě výhradně s lidskou tváří). - Feudalismus s lidskou tváří musíme přeskočit, protože zahrádkáři do toho nepůjdou. K obchodu s lidmi se už nedostanu. I když jsem si to už sesumíroval, minulý týden jsem byl s kamionem v SRN (jako závozník; z Otrokovic 1 000 pneumatik do Emdenu; z Bremenhavenu 25 tun překližky z brazilských deštných pralesů do Rožmitálu pod Třemšínem). Ale to je spíš na marketinkovou studii. Pozn.: Pokousán od psa jsem byl dvakrát, vždy na kole, jednou u Hánova mlýna u Kocandy, a loni na Dědku pod Luckých vrchem. Zkurvený psi, mais nous sommes tous des soldats. (04.03.2017)

Postavu Sandrine je těžké pochopit, nenechá do sebe nahlédnout, větší emoce přijdou až v silném závěru. Jenže do té doby je film spíš takový dokumentárně nenatočený dokument. Což o to, je dobré, že na toto téma vznikl film, jenž ne každý bude schopný dokoukat. Jenže právě mimo hlavní téma je to rodinné drama, v němž hlavní hrdinka opravdu nemá štěstí... takových filmů je více a více je jich také lepších. A když se k tomu přidá taková "maličkost", jako trochu úsměvné a hlavně nepochopitelně vložené scény nahoty... především postava veterináře. Louise Bourgoin však výborná. Celkově to chtělo větší rozpracování rodinného příběhu. 60% (12.03.2018)