Kotoko

Na první pohled velmi složité psychologické drama s kapkou hororové vsuvky. Je to zkoumání ženy, která je duševně rozpolcená a vidí dvě různé diametrální roviny. Jednou vidí člověka jak na ní mluví a na druhé straně vidí jak ji fyzicky napadá. Její dítě je vystaveno chování matky a nemůže s tím nic dělat. Je to opravdu hodně těžké psychologické drama a na první pohled naprostá sračička. Jeslti se k tomuto někdy ještě dostanu či budu chtít dostat, tak snad víc procitnu. (03.01.2013)

Těžko se do toho dostává. Shinya Tsukamoto chtěl natočit film o osobnosti své oblíbené zpěvačce z jejího pohledu, jakože "z jejího světa", takže kdo o zpěvačce Cocco nikdy neslyšel, jako já než jsem viděla tenhle film, tak ten to asi moc neprohlídne :). Další podstatná věc proč to není zrovna úplně přístupný je to, že je to jak kdyby to točil Sion Sono, asi na způsob Noriko's dinner table. Takže je to nakonec asi nejneprůhlednější Tsukamotův film, protože člověku asi docela potrvá než si uvědomí na co se to dívá a pokud nezná přinejmenším nějaká základní fakta o té zpěvačce, jako třeba že se potýkala s psychickými problémy, tak teprve až po kouknutí na interview s Tsukamotem, kde vysvětlí co a proč chtěl točit včetně nějakýho toho vlastního vkladu jako tématu strachu z války, asi bude mít divák aspoň trochu jasno :). Jinak ale Cocco hrála svoje filmové alterego Kotoko docela dobře :). Nevím teda nakolik hrála a nakolik prostě předváděla sama sebe, ale každopádně Kotoko ve filmu byla úplně nepředstavitelná hysterka :). (08.02.2013)

Skoda. Cakal som podstatne viac. Cocco sice hra rolu "pomatenej" mladej matky ( tiez spieva, tancuje, vydatne sopli...) velmi efektne a presvedcivo, avsak tento film kriva hlavne v deji a v nevyvazenosti jednotlivych pasazi. Pretoze ma striedavo nudil, zaujal i otravoval. Ako horror by som ho rozhodne neoznacil. Caste preblikujuca, nepokojna kamera a kakofonia pazvukov, ma nevylaka. Skor znehodnoti potencionalny zazitok z filmu. (04.11.2012)

Zase mi to bohovsky sadlo, tie horory o strelených uvrieskaných ženských, ktoré nevedia čo od dobroty mi nejako idú proti srsti. Táto mala jednu predstavu za druhou, jeden hysterický záchvat za druhým (až ma z toho rozbolela hlava), vkuse niekde pobehuje, vkuse do niečoho trepe a s niečím trieska o zem, vkuse sa len reže, ale nie a nie, aby sa už konečne dorezala na smrť. Nudná, poloamatérska blbosť bez deja s otravnou hlavnou predstaviteľkou a roztrasenou kamerou. Jedna dobrá gorescénka sa ale v záverečnej tretine objavila (tanček plodnosti v daždi taktiež aspoň trochu pobavil), takže to výnimočne nehodím do odpadu, ale asi by som musel byť masochista, aby som sa k tomu ešte niekedy vracal (presunutie slabík v názve pekne vystihuje moje pocity z filmu). (28.10.2012)

HO-I CHO-GA Tsukamoto opět útočí na diváka svým násilným vizuálním stylem a expresivním herectvím. Otevírá téma duality lidského a nelidského a maže tenké hranice mezi příčetností a šílenstvím, myslí a tělem, iluzí a realitou. Oproti režisérovým předešlým filmům je Kotoko mnohem intimnějším dílem, čemuž napomáhá i fakt, že jeho hlavní hrdinka je tentokrát oproštěna Tsukamotových charakteristických instancí - postrádá feminitu, nezávislost i odhodlanost, jež je postupně ještě degradována. Její síla vyvěrá z psychické nestability a strachu z okolního světa, který deformuje její tělesnost. Cocco je ve své roli přímo uhrančivá a vzhledem k její vlastní minulosti sama maže hranici mezi pouhým herectvím a skutečností. Emociální dopad Kotoko je neskutečný a díky sledu filmové fikce a imateriálních situací vytváří jednoduše nepředvídatelné dílo. Tsukamoto opětovně obhájil svůj post přední autorské osoby současného filmu. (28.10.2012)