Kristian

Další skvělá ukázka toho, že jsme natáčeli opravdu výborné filmy, ať už je to jen komedie, anebo v tomto případě komedie romantická. Je to zábavné, ale je to i chytré, což je v dnešní době poměrně unikát. Takové komedie už natáčet neumíme, a mám pocit, že je to i proto, že dnes prostě nemáme tak zajímavé herce. (08.01.2015)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)

Ceska predvalecna kinematografie cita radu dobrych filmu. Kristian je jednim z nich. Dilo mi prijde v mnoha ohledech nadcasove. Je to perfektni ukazka gentlemanskoho humoru Oldricha Noveho - Krale ceske kinematografie. Take Adina Mandlova a Natasa Gollova predvedli, ze v te dobe patrili mezi nase nejlepsi herecky. A atmosfera Oriental baru? Neuveritelne!!!! (04.06.2006)

Jak člověk tomu úředníčkovi rozumí! „Papučky a domino!“ - nemusí jít vždy o papučky a domino, ale ženatí muži, které manželky drží doma zkrátka, jistě dostanou něco podobného v nabídce. A přitom jejich fantazie by letěla do dálav a do výšin! Ostatně - u tohoto filmu (nebo třeba Teorie tygra) si vždy vzpomenu na animovaný snímek Imago (http://www.csfd.cz/film/407021-imago/komentare/) Macourka, Borna a Doubravy. U Kristiána mi trochu vadí podivné chování některých postav, třeba Zuzana by si myslím Kristiána jinak vychutnala a na jeho hrobě si jako zhrzená milionářská fiflena nějaký ten taneček i zatančila, ale je to o interpretaci - třeba skutečně měla také velkou fantazii a touhy. Celý snímek velmi oživuje jára Kohout a jeho slovní humor a slovní přestřelky - někdy jde o nejlepší části děje. (16.04.2017)

Těžko hledat v dějinách romantických filmů takovou legendu, jakou je Kristián, lépe řečeno jeho představitel, král Šarmu a vévoda z Rétorična, Oldřich Nový. Nelze říci nic jiného než - půvabné. V Kristiánovi ožívají všechny rysy, které utváří idealizovaný obraz života za první republiky, ale činí to takovým způsobem, že se mu nelze nepoddat. Již navěky budeme přesvědčeni, že za těch časů byly všechny ženy krásné a noblesní a v jejich společnosti platilo (a dodnes platí, když najdete tu pravou), že "nejkrásnější den je dnešní den". (25.02.2005)