Holub sedel na konári a premýšľal o živote

Divák sedel v kine a premýšlal o živote. Spoločne s holubom a Anderssonom. Prečo by si ľudia mali kupovať masky, keď ich väčšina nosí a nechce si to priznať, prečo by si mali kupovať upírie zuby, keď cicať druhých dokážu aj bez ich pomoci a prečo by si mali kupovať smejúci sa strojček, keď je ich smiech rovnako umelý. Holub je záverom voľnej trilógie, čo znamená, že vizuálne sú si tieto filmy dosť podobné (samozrejme aj naratívne) a zhodou okolností som si pozrel záver trilógie Jancsovej a mám pri niektorých veciach rovnaké pocity. Totiž že trilógiou to musí skončiť, aby to už nebolo únavné, že hĺbka dlhých záberov odhaľuje viac, ak hýbeme hlavou každým smerom a že ich treba vidieť. Taká pecka ako Piesne z druhého poschodia to nie je a Andersson si to asi ani za cieľ nevytýčil. Podstatné je, že sa film vymyká aj z ponuky klubových kín. (23.04.2015)

Absurdní černohumorné drama Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě je posledním filmem z volné trilogie o lidské existenci, která patrně spěje k nevalnému konci. Alespoň tak to chápu já. Předchozí dva snímky byly o fous zábavnější, ovšem i tady jsem se několikrát od srdce zasmála, zejména mě pobavilo dění v hospodě U kulhavý Lotty z Göteborgu. Touhle mozaikou kraťoučkých příběhů však chtěl nejspíš Roy Andersson vyjádřit své rozčarování nad počínáním nás obyčejných smrtelníků. Jinak si nedovedu vysvětlit pesimismus a beznaděj, jež z většiny protagonistů a scén vyzařují. V kontextu s tím nevyznívá moc pozitivně často opakovaná věta „To je fajn, že se máte dobře”, spíše má velmi hořkou pachuť. Každopádně scénáristu a režiséra v jedné osobě za tento svérázný třídílný počin nesmírně obdivuji. Vůbec totiž nechápu, kde přišel k tolika úžasným nápadům a ještě se mu je povedlo tak báječně stylově zrealizovat. (75%) (02.06.2020)

Majstrštyk švédského režiséra svým formálně-obsahovým pojetím v mnoha ohledech blízký obrazům norského malíře. Statické postavy s nabělenými tvářemi v pečlivě a do nejmenšího detailu naaranžovaných scénách, jako by právě vystoupily z Munchových kreseb i se svými traumaty, depresemi a (marnou) touhou po radosti - vždyť smích pozorujete jen za oknem restaurace a dobře se má už pouze ten, komu právě telefonujete... (23.09.2023)

Upozornění: nechoďte na tenhle film, pokud nevíte, na co jdete. Filmy Roye Anderssona totiž mají mnohem blíže k výtvarnému umění než k filmu. Jeho nejbližší souputníky (co se týče jazyka, jímž se vyjadřuje) nenajdete mezi filmaři - téměř statické obrazy (vizuálně, dějově, herecky) Anderssonových filmů mají blízko k pedantsky inscenovaným fotografiím Erwina Olafa nebo Gregory Crewdsona, určitou spojitost (hlavně v jakési melancholii, statičnosti a bezčasí) byste možná našli i v malbách Edwarda Hoppera. / Nečekejte, že uvidíte film, který má děj, vyvíjející se postavy, zápletku nebo jakoukoli akci. Andersson nabízí hypnotickou podívanou v dokonale komponovaných, absurdně laděných záběrech, které spolu někdy souvisí, někdy jen velmi volně, někdy vůbec - a s minimálními dějovými prostředky ukazuje na nenápadné zákonitosti lidského světa, na lidskou zpupnost, stupiditu, osamělost, na snahu najít své místo v životě. "Holub" je z trilogie možná nejslabší, přesto však nabídne řadu obrazů (laboratoř, "recitace", hudební "nástroj" a aristokraté, byznysman s revolverem, nekonečná kavalerie procházející kolem hospody na perferii), které se vám zaryjí pod kůži a dlouho na ně nezapomenete - jako ostatně na každou skvělou fotografii :-) / 90 % Zajímavý a přesný komentář: Marigold. (28.04.2015)

Potřetí to samé a už to přestává být vtipné. A to doslova - oproti prvním dvěma dílům úplně vymizel humor, takže výsledek je k nepřežití. A to se mi předchozí filmy celkem líbily. Navíc Andersson asi moc koukal na filmy Michaela Baye, obrazů je tentokrát celých 39, takže kvůli kulometnému střihu jsem občas nestíhal sledovat, co se na obrazovce děje. (25.07.2015)