Réžia:
Riccardo FredaKamera:
Jean TournierHudba:
Antoine DuhamelHrajú:
Georges Géret, Irene Papas, Jean-Pierre Marielle, Gabriele Tinti, Dominique Zardi, Henri Attal, Jean Topart, Lionel Vitrant, Marcel Cuvelier (viac)Obsahy(1)
Příběh se odehrává koncem devatenáctého století. Roger Laroque (Georges Géret) je majitelem a ředitelem továrny ve Ville d'Avray, kde pracuje na vývoji prvního parního automobilu. Zadluží se a jeho věřitel Gerbier požaduje jednoho dne splatit úvěr 80 tisíc franků okamžitě. Téhož večera je Gerbier zavražděn. Podezřelým se stane Laroque, který nemůže prokázat alibi, protože trávil večer u své milenky Julie (Irene Papas), manželky svého dobrého přítele Luciena (Jean-Pierre Marielle). Továrník je odsouzen na nucené práce, ale podaří se mu uprchnout do Ameriky. Po dlouhých letech se vrací do Francie, aby se domohl spravedlnosti a setkal se se svou již dospělou dcerou Suzanne (Marie-France Boyer). (curil)
(viac)Recenzie (2)
Přepis stejnojmenného klasického románu francouzské literatury autora Julesa Maria z roku 1886. Kniha byla celkem pětkrát zfilmována, poprvé již v roce 1913, poslední verze je právě tato od režiséra Riccarda Fredy. Příběh nešťastně obviněného podnikatele, který nechce zradit manželku a svého nejlepšího přítele, což vede k jeho odsouzení. Film je obsazen kvalitními francouzskými herci, Georges Géret v hlavní roli (osobně ho vidím v hlavní roli poprvé). První část filmu se odehrává z větší části v soudní síni při výpovědích svědků, druhá po návratu z exilu v Americe. ()
Netuším, nakolik vychází výstavba příběhu z předlohy, kterou neznám stejně jako její dřívější filmová zpracování. Náhlý skok přes dlouhých 14 let v čase uprostřed filmu mě nejdřív překvapil, ale zároveň mi poté v druhé polovině chvíli činilo i problém soustředit se na spočátku odlišný děj plný zkratkovitě podaných milostných a vztahových záležitostí. Také konec sice přijde po zvratu se zásadním odhalením, ale zároveň uprostřed tak silné atmosféry s napětím ve vzduchu se mi zdál hodně náhlý... takže přestože se Roger la Honte snaží historickou výpravou, širokouhlým formátem i řadou dějových motivů tvářit jako obrovská epická záležitost a občas v tomto směru projevuje značný potenciál, ve výsledku se mi např. oproti Bídnikům zdaleka ne vždycky takovým i zdál. Ač samotný příběh o nespravedlivém rozsudku a pozdějšího hledání pravého pachatele svou hutnost a sílu má a celkové kvality snímku v mém případě zachránily i to, jak hlavní hrdina v podání Georgese Géreta (technicky přesného) na mě navzdory své pozici v roli oběti justičního omylu působil trochu chladně a moc sympatií jsem si k tomu zkrachovalému buržoáznímu podnikateli nenašel. Nejen z vizuální stránky, ale i vedení herců (např. holčička u soudu sklánějící během donuceného lhaní hlavu) či mnoha promyšlených detailů (obrovské dlouhé ticho po advokátově četbě dopisu v soudní síni, spontánní zhození archivních dokumentů z výšky při vyslovení klíčového jména po letech atd...) tady dýchá obrovská řemeselní preciznost a i přes pár slabších míst mě snímek mnohokrát naplno vtáhl do sebe. K nejvydařenějším rozhodně patří část ze soudní síně, v níž všechny přítomné svým herectvím plně převálcoval Jean-Pierre Marielle – jen mě mrzí, že se postava bratra a současně advokáta hlavního hrdiny do děje už nevrátila, při tom bych opětovný střet po letech po takovém zvratu u soudu přímo očekával... [75%] ()