Walesa, človek z nádeje

Nemůžu komentovat do jaký míry je film trefný a do jaké zcestný, protože tak moc cv Lech Walesy neznám, ale samozřejmě to mě nebrání si tento film pustit, protože pro Poláky je samozřejmě jeho osoba součástí nových dějin Polska. Z tohoto důvodu považuji tento film za zajímavý a bavící od od začátku do konce. (23.03.2020)

Walesa: člověk naděje, toť efektní filmový památník pro Wajdova (respektive všech bratrsky spřízněných komunistických nevolníků doby minulé) hrdinu. A Lech Wałęsa hrdinou byl, ač snad vyvolával a vyvolává rozpory. Památníku jistě nelze upřít ironizující nadhled, vitalitu, soulad dob a vášnivější choreografii gest a pohybů. Avšak polovinu z filmového památníku tvoří pouze modifikace Člověka ze železa, a to ostatní je víceméně jen pokračováním. A Člověk ze železa je přímým svědkem událostí a neopakovatelného kouzla místa doby, je dlouho očekávanou euforickou nadějí, je poetickou bezprostředností okamžiku, v němž po určitý čas neuvěřitelné se mohlo stávat skutkem. Nic z toho pečlivě vybudovaný památník nedokáže, jen upravuje a přizpůsobuje novým podmínkám již dříve vyřčené a vymodelované. Sluší se přidat pochvalnou zmínku o vhodně vybraném hudebním doprovodu. A taktéž poznámku, že Poláci, ať už si o nich myslíme cokoliv, měli v mnohém o dost větší koule než Češi, respektive Čechoslováci. Jasnou hvězdou filmového památníku je samozřejmě Lech Wałęsa (pozoruhodný Robert Więckiewicz), poměrně dobře mířená rána komunistickému režimu s tím nebývale rostoucím sebevědomím ega. Z určitého pohledu je však hlavním hrdinou památníku Danuta Wałęsa (zajímavá Agnieszka Grochowska), Lechova navždy věrná manželka s nevyčerpatelným zdrojem tolerance. Z dalších rolí: proslavená italská novinářka a spisovatelka, jež podnikla rozhovor s Lechem v březnu 1981, Oriana Fallaci (Maria Rosaria Omaggio), její klidný překladatel (Giovanni Pampiglione), zaskočený ředitel gdaňské loděnice Klemens Gniech (Mirosław Baka), sebevědomý tajemník ředitele loděnice (Michał Czernecki), prostoduchý dělník z loděnice Czesław Mijak (Piotr Probosz), výrazní zástupci komunistické tajné policie Nawiślak (Zbigniew Zamachowski) a Majchrzak (Cezary Kosiński), nebo zástupce Výboru ochrany dělníků, neboli KORu Rysiek (Marcin Hycnar). U Wajdy se na samém sklonku jeho režisérského života roztrhl pytel s pomníky a památníky, snad cítil jistý dluh, snad chtěl připomenout velké okamžiky vlastního vnímání života, snad jen chtěl rehabilitovat své pocity a připomenout moderní době již neznámé hrdinství minulosti. Nedivím se mu, nezazlívám mu to, ani se nehněvám, avšak přednost dávám poezii. (05.08.2022)

Náhodne som tento film prepla v televízii a poľština ma zaujala natoľko, že som sa zapozerala. Meno Lech Walesa mi bolo doteraz neznáme, ale po malej prednáške od otca a wikipédie som sa zorientovala. Nemôžem posúdiť, nakoľko sa tvorcovia držali pravdy a kde si čo prikrášlili, ale mňa si získali. Andrzej Wajda vykresľuje revolucionára veľmi triezvo; poľský hrdina má svoje chyby a sú tu jasne vykreslené - to je niečo, čo chýbalo tohtoročnému Dubčekovi ako soľ. Celú atmosféru dotvára veľmi osobitý soundtrack. Ak by som nemala iba chváliť, tak môžem poznamenať maximálne to, že snímok sa spolieha na to, že niečo už o Poľsku viete - ak vás to teda predsa len zaujíma a dáte si tú námahu vygúgliť si meno Lech Walesa, film si užijete. Za mňa veľká spokojnosť. (18.07.2018)

Možná je to tím, že jsem čekal zkostnatělý pomník od režisérského veterána, ale tenhle film mě po všech stránkách pozitivně překvapil. Třeba už jen tím jaký to má švih a že se Wajda nebál do filmu dát slušnou porci z absurdity doby vyplývajícího humoru. Robert Więckiewicz je samozřejmě opět výborný a jelikož jeho Walesa není plakátově dokonalý, ale má i svoje mouchy, tak působí nebývale autenticky. (26.08.2015)

Skvělý, naprosto skvělý film! Téměř 90. letý Wajda má sebevědomí a jistotu režiséra o generace mladšího. ____Příběh průměrného chlapíka, který v sobě našel tolik neústupnosti a vychytralosti, že dokázal pohnout komunistickým blokem, je pomníkem, který tomuto obyčejně neobyčejnému muži Wajda vystavil. Je to pomník, který nezastírá negativní stránky gdaňského elektrikáře a ukazuje jeho vážné zaváhání v počátcích, kdy se jeho duch vzdoru teprve rodil a předvádí i jeho nafoukanost a sebestřednost, kdy si vysloveně užíval roli vůdce. Možná mu právě tohle vyhřívání se v obdivu mas dodalo potřebnou sílu pokračovat v tažení proti moci. ____ Wajda skvěle střídá dokumentární záběry s pseudodokumentárními i s hranými scénkami. Dynamický střih podkresluje parádně rozjetá hudba. Humorné momenty přesně rozbíjejí vyprávění, které by jinak mohlo sklouznout k patosu. Wajda ale není sentimentální, i když je jasné, že Walesovi nepokrytě fandí. Jeho osudy ukončuje před tím, než se sám Walesa stal vrcholným představitelem státu, protože to už by nebylo o boření zatuchlého režimu, ale o stavbě nového uspořádání, což je vždy obtížnější a vzbuzuje víc kontroverzí. _____ Herecké výkony jsou perfektní. Postava Walesovy manželky dokázala i na menším prostoru vzbudit snad ještě větší obdiv než Walesa sám. ____ Na tenhle film by komunisti a jejich voliči měli jít povinně, ale myslím, že snímek s tímhle tématem moc českých diváků nepřitáhne. Škoda. Ale i já jsem ho viděla jen proto, že nás na Febiofestu poslali do špatného sálu - za což jsem teď pořadatelům vděčná. Jen jsem pořád musela myslet na to, že podobný snímek o Havlovi by si u nás nikdo netroufl natočit, protože by ho ukamenovali. Zvláštní, jak si byly osudy obou mužů podobné, i když byli tak rozdílní. Neústupnost introvertního intelektuála a zaťatost uvědomělého dělníka, který by byl Leninovou noční můrou, nakonec pomohly zbourat režim, který měl být na věčné časy. /24. 3. 14./ (24.03.2014)