Pán Lazhar

Film, který řeší od všeho trochu, ale vlastně nic. Všechny problémy jsou sice vykresleny- ve své odlišnosti a kontextu k ostatním, ale žádnému není věnováno dostatečné množství času. Nic není uvedeno ani vysvětleno- je to takový výstřižek ze zajímavého příběhu. Vůbec by mi nevadilo trochu více zápletek a akčnosti v ději. (27.01.2013)

,,NESNAŽTE SE NAJÍT SMYSL SMRTI MARTINE LACHANCE. ŽÁDNÝ NEEXISTUJE. TŘÍDA JE DOMOVEM. JE MÍSTEM PŘÁTELSTVÍ, PRÁCE A SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ. MÍSTEM ŽIVOTA. MÍSTEM, KDE VĚNUJETE SVŮJ ŽIVOT. MÍSTEM, KDE DÁVÁTE SVŮJ ŽIVOT. NENÍ TO MÍSTO, KDE NAKAZÍTE CELOU ŠKOLU SVÝM ZOUFALSTVÍM“… /// Dvanáctiletý děti vyrovnávající se ztrátou učitelky, novým učitelem… a ON, vyrovnávající se se smrtí manželky a s nástrahami učení žáků 6tý třídy. Místy táhnoucí se Art-film s několika silnejma okamžikama, u kterých se sice srdce nezastaví, ale aspoň si člověk udělá obrázek o školství v kosmopolitní Kanadě (pravdou je, že i u nás jsou asi pryč časy, kdy mi dal učitel přes držku a bylo hotovo…). Ale zpátky p. Lazharovi – sbližuje se s děckama a stává se součástí školy. Všude furt visí (ne! Tu úču vodřízli už na začátku…) memento Martine, ale stejně chybí nějakej větší rozbroj, náboj. Když už by to mohlo někam dramaticky směřovat – večeře s kolegyní (třeba)... ááá zase nic! Všechno chytne (i u srdce) až na konci. Možná to není pozdě, zřejmě to tak chtěli, ale já nevidím důvod dát víc jak 3*. Jo, a žánr ,,komedie“ k tomu mohl napsat jen magor. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že jakmile v Kanadě najdou ve třídě oběšence, tak se maluje. 2.) Mám rád tu knihu, kde se vlk nechá ochočit, ale zůstane mu jeho nezávislá povaha. 3.) Thx za titule ,,Velkotlamka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.08.2012)

Pomyšlení, že by dnes učitel ohnul drzého výrostka přes lavici a seřezal rákoskou, je stejně bizarní jako praní prádla na valše. Současná, podotýkám západní, úzkostlivě korektní společnost nařizuje zacházet s dětmi jak „s radioaktivním odpadem“, čili kantore, ruce pryč. Monsieur Lazhar, charismatický chlapík a zastánce starých metod je názoru, že nějaký ten lepanec či pohlazení ještě nikomu neuškodily. Má na krku imigrační úřad, zvyká si na novou zem i školní pravidla a musí se, stejně jako jeho nová třída vypořádat s těžkým traumatem. Je přesvědčen, že smrt by neměla být ve škole tabu, že je třeba o ní hovořit otevřeně a nepodceňovat závažnost toho, jakým způsobem a jak dlouho děti tragickou událost zpracovávají. Jenže u příslušných autorit nenalézá pochopení. Emocionální stres prý není nemoc, kterou je třeba vyléčit... Toto nenápadné drama, oproštěné od pompézních gest a proslovů, se zabývá subtilní a nevyzývavou formou zvládáním traumatické situace na základní škole v dnešním multikulti světě a poukazuje na důležitost vzájemného respektu mezi pedagogem a žáky. (18.04.2012)

Smutná, silná téma, no žiadalo by sa po dramatickej stránke trocha pritvrdiť. Na mňa až príliš odbité a skratkovito vyobrazené. Napríklad postava chlapca sa mi tam, až na pár náznakov, zdala totálne nevyužitá. Uvítal by som aj ešte nejaký ďalší nápad alebo nejakú udalosť, ktorá by dejovej linke dodala lepšiu dramatizáciu a hlavne zvýšila emočnú stránku snímku. V tomto smere toho film veľa neponúkol. Lepší priemer. 65/100 (10.06.2017)

Moc hezké. Tak příjemný a zároveň skvěle natočený nový film ze školního prostředí jsem už nějakou dobu neviděl. Autor scénáře a režisér Philippe Falardeau se nestaví striktně ani na jednu stranu, ukazuje věci tak jak jsou, ale přitom nic zbytečně nehrotí a vše podává velmi vkusným způsobem. Jeden z mála dnešních filmů, kde se naprosto plynule prolíná osobní i pracovní příběhová linka a ani v jedné nic neskřípe ani nepřečnívá. Navíc to má nádherně čistou kameru (nevím jak jinak ji popsat, neupozorňuje na sebe, ale přitom je na každý záběr radost pohledět) a výbornou klavírní hudbu. (08.12.2012)