30 minút po polnoci

Něco jako nudnější Homeland. Kathryn Bigelow prostě umí a tak si to dokázalo získat mou pozornost, i když to vlastně nemůže překvapit. Zase vám ale nemůže nikdo nic vyspoilovat. Je to jen suchá rekonstrukce zabití Bin Ládina a žádná dramatická přestřelka, nebo finální boss fight světelnými meči se opravdu nekoná. Film ale začíná asi 10 let před tím a vidíme blbou práci amerických špionů, jak mučí teroristy a kousek po kousku získávají informace. Vývoj situace kolem mučení před a po nástupu Obamy je tu také zobrazeno, což mě překvapilo. Herci jsou dobří a mě nejvíc zaujal rezignovaný Jason Clarke. (29.06.2013)

strašne škodoradostne ma baví predstava teenagerov, ktorí na toto išli s očakávaním našlapaného thrilleru o chytaní Bin Ládina. Ale viac ma mrzí zmýšľanie milovníkov uzbekistansko - nórsko- švédskych sociálnych drám ( "umenia") , ktorí to nikdy neuvidia pretože je to americká patriotistická blbosť. Môj názor - Vynikajúci film, ale paradoxne nie moc vzrušivý biják. Emócie a adrenalín síce chýbajú, ale ak je človek na to správne naladený čaká ho pecka, ktorá bude ešte dlho doznievať. Oveľa lepšie než preceňovaný Hurt Locker. (10.08.2013)

Perfekcionistické...až moc, a nevidím to ako záporný element - takéto "workoholické sedenia" kde sa to hmýri číslami, grafmi a údajmi naozaj milujem, len sa mi zdá, že pracovať v tejto anabáze s "devalvovanými" (resp. CIA poskytnutými) informáciami degraduje výsledný dojem. To je však (už teraz) neovplyvniteľná skutočnosť, ktorú nemožno K.B. vyhadzovať na oči pretože sa s náročnou látkou vysporiadala viac než dobre a predovšetkým po technickej stránke zadovážila vybrúsený počin ktorému vládne presný strihač, nervy drásajúci Desplat a vo vzťahu k propagandistickým teátrom umelecká odosobnenosť Bigelow. Obsah je síce rozporuplný, ta avizovaná normalizácia mučiacich praktík, to znižovanie etických štandardov o ktorých sa Slavoj Žizek rozpisuje vo svojom príspevku pre Guardian až tak od veci nie je, ale "Zero Dark Thirty" sa dá dešifrovať na viacero spôsobov. Okrem tých poplašných, prechválených a podhodnotených výkrikov sa môžme aj domnievať, že neišlo o účelovo podsúvané oblbovanie, ani o gulervúcu poľovačku, dokonca ani o prázdne tlachanie kancelárskych myší, možno išlo o skonštruovanie "reálneho" thrilleru upriamujúceho sa skrz úmorne-pedantské vyšetrovanie na jediný target - dolapiť korisť za každú cenu. Tomu podlieha takmer všetko (komerčne) divácky nevďačné - neznáme postavy = šachové figúrky, neakčnosť = námatkové výbuchy/jeden kľúčový záťah a tvorcovská odťažitosť = nesentimentálna podoba udalostí bez patosu. Napokon chúlostivé fakty ohľadom enhanced interrogation techniques sa neobhajujú, ani neodsudzujú, len sú zobrazené ako zverský nástroj proti zverskosti, nesúhlasím s nimi, ale taktiež sa neubránim pochybnostiam čo by sa bez nich v tomto fanatickom maraste dosiahlo. Odpoveď nehľadám, no otrasený ráznym direktom ostávam. (08.02.2013)

Mariňák ukázal válku jako čekání s nejistým výsledkem, Smrt čeká všude jako adrenalinovou drogu, Zero Dark Thirty jako zdlouhavou profesionální práci. To se tady odráží v několika rovinách. Hlavní hrdinka je workoholička, která se už od školy bratříčkovala se CIA a celou dosavadní kariéru vlastně věnovala hledání bin Ládina. Na lásku a přátele nemá čas, vztahy si vytváří ryze pracovní (nicméně Pána Prstenů zná). V Zero Dark Thirty jde neustále o informace, a pokud je film něčeho rekonstrukcí, tak právě řetězce (nepravdivých, matoucích, zpochybnitelných) informací, které nakonec vedly k zabití Usámy bin Ládina . Film proto příznačně začíná tmavým záběrem, kdy pouze slyšíme střípky audio nahrávek z 9/11 - Američané byli tehdy doslova "in the dark". Pátrání začíná z bodu nula, kdy se následně postupuje od "žádných" informací, přes "nepravdivé" a "matoucí" až po "pravdivé" nebo "pravděpodobné". Všechno je nakonec kvantifikováno, přepočítáno na užitek, zbaveno jakékoli osobitosti. Protagonisty definuje pouze jejich profesní úloha v rámci systému, kde navíc někteří fluidně systémem proplouvají a mění pozice; pronásledovaní jsou pouhými čárkami na grafu, rozmazanými pixely na obrazovce nebo odosobněnými kódovými označeními (UBL, Listové Eso apod.). Zásahová jednotka "Kanárků" není souborem jasně definovaných individualit, ale zaměnitelnou horou svalů s odpovídajícím technickým vybavením - je to, jako všechno ostatní, pouze nástroj k dosažení cíle. Nakonec, i v samotném závěru jsou nejdůležitější ukořistěné harddisky, CD, DVD a další záznamová média (=informace) než Usáma, jehož vrchol přijde až ve chvíli, kdy je Mayou vizuálně identifikován. Žádné oslavy, žádný patos, jen vakuum, ze kterého najednou není kam dál. Stručně řečeno, Zero Dark Thirty je maximálně procedurální film, který v tomto ohledu předčí i sterilní chirurgickou Nákazu Stevena Soderbergha, a je to možná o to pozoruhodnější, že nejchladnější hollywoodský film roku natočila žena. P.S.: A už se těším, až budou formalisté vyvracet, jak ten film není "realistický", ale že se naopak drží některých konvencí klasického vyprávění - já si všiml minimálně nápadného zdvojování/opakování důležitých informací (například název místa se objeví na ceduli v záběru a pak navíc v titulku); docela by mě ale zajímalo, jak je to tady z hlediska stavby syžetu. (06.01.2013)

Bez ohľadu nato či je, alebo nie je tento filmy vyobrazením skutočných udalostí, akým spôsobom sa podarilo dostať najhľadanejšieho teroristu sveta - UBL, kroky, ktoré režisérka filmu Kathryn Bigelow vo svojom snímku ponúka sú dostatočne reálne nato, aby divák uveril. Špionážna dráma ponúka napätie ako sa patrí až v samom závere, ale to sa dalo čakať, že vo filme pôjde prevažne o "tláchanie" hubou. Najväčším mínusom sa tak pre mňa stala stopáž 157 minút. Miestami som sa v tých menách Achba, Dachma či kerý "kebab", totálne strácal. (03.07.2013)