Vedľajšie účinky

SPOILERY Úvodním Psycho záběrem Soderbergh zdraví Hitchcocka, otce dospělých thrillerů, pro kterého byla hra s divákem rovněž důležitější než přesvědčivost her, které mezi sebou postavy hrají. Úhly kamery jsou nepravděpodobné, ale efektní a významově nosné. Upozorňují na vychýlenou povahu reality, jak ji vnímá Emily (resp. jak si máme myslet, že ji vnímá), situovaná často mimo střed záběru (pokud ovšem mluví sama za sebe, tj. ne ve své roli, střed patří jí). Nevybalancované záběrové kompozice vzbuzují znepokojující tušení, že něco chybí, že stejně jako Jon nevíme všechno. Kdykoli je použit detail, má to své „vyšší“ opodstatnění, které je odhaleno ve druhé polovině filmu. Detailní záběry, některé dialogy i hudba nás navíc navádějí nesprávným směrem, vyvolávají klamné zdání, že půjde o farmaceutický thriller s nebezpečnými léky coby hlavním viníkem (Ablixa je nakonec pouhým MacGuffinem), případně o mysteriózní film-noir (Haiťan, který viděl ducha, přízračný „zvonivý“ hudební motiv, připomínající rolničky z Krásky dne). Jenomže pak přichází první zvrat, mění se vypravěčská perspektiva i dosavadní rozdělení rolí. Teprve druhé zhlédnutí umožňuje ocenit nenucenost, s jakou jsme upozorňováni na to, že Emily svou duševní nepohodu hraje. Hned první její scéna začíná detailem rtů, které si líčí před svým hereckým výstupem. Zrcadla ji následně obklopují během celé první poloviny filmu. Pochyby o tom, kdo je vlastně viníkem a kdo obětí, pochyby, na nichž je založena podstatná část dramatického napětí filmu, přetrvávají ještě po posledním záběru, který funguje jako symbolické uzavření kruhu. Namísto lineárně vystavěného thrilleru s jednoznačně rozškatulkovanými charaktery sledujeme znepokojivě zacyklenou detektivku (k Martinovi se jako bumerang vrací zločin, který sám spáchal) s proměnlivým pachatelem. Vedlejší účinky k bezchybně odvedenému řemeslu přidávají varování před zneužitím lékařských pravomocí (a důvěrných informací obecně) i narážky na finanční krizi. K době svého vzniku film ale především odkazuje skrze zcyničtělou společnost, ve které mají peníze a renomé větší hodnotu než lidský život. Obchodním pojetím mezilidských vztahů se Soderbergh zaobíral již dříve. Zde jej díky žánru dovolujícímu důslednější (bezohlednější, chcete-li) manipulaci s postavami dokázal vytěžit až na dřeň. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton (20.12.2013)

Spoilery - - Soderberghovi z dlouhodobého hlediska moc nevěřím, ale filmu s pověstí majstrštyku, tím spíš s takhle našlapaným obsazením, jsem věřil rád. A spálil jsem se, i když to tak ze začátku nevypadalo. Ono vodění za nos (byť v tu chvíli pro diváka netušené) působilo propracovaně, důkladně a koneckonců i napínavě, protože dlouho není jasné, která řečená informace je důležitá. Jakmile se ale témata začala překrývat příliš a k odhalení point dopomáhaly hlavnímu hrdinovi akcie farmaceutických společností, věděl jsem, že je zle. Navíc se jako člověk, který se ve svojí profesi věnuje psychiatricky nemocným lidem, nemůžu zbavit dojmu, že právě jim Vedlejší účinky prokazují trestuhodnou medvědí službu. A stejně tak mi vadí i finální vyznění Burnsova scénáře, ve kterém to zkrátka a dobře ženské schytávají až nevěrohodně moc. V kombinaci s papírem šustícími dialogy v případě postavy Catherine Zeta-Jones, nešikovně paranoidními zvraty a katarzí, která zoufale nedoléhá, to se Stevenem už definitivně vzdávám. (12.07.2016)

Jsem rád, když mě film v dnešní době stihne několikrát překvapit a příjemně mě tahat za nos. A to se Soderberghovi rozhodně povedlo. Vynikající drama, které se ze začátku tváří jako kritika farmaceutických firem se totiž v polovině změní v kriminální thriller, který funguje ještě o třídu lépe. Scénář je opravdu výborný a všechny zvraty jsou zde naprosto uvěřitelné a perfektně vysvětlené. Soderberghova režie už dlouho nebyla jistější a o přesném obsazení se snad ani nemusím rozepisovat. Snad jen, že Jude Law už mě dlouho takhle nebavil. Prostě naprostá spokojenost a vlastně i dost velké překvapení, i když si dokážu představit, že některým lidem to menší odchýlení od farmaceutické linky nemusí sednout.90% (15.03.2013)

To, co se zpočátku jeví jako hluboká reflexe ,,Prozac Nation" v temnějším proudu západní civilizace, změní se postupně ve strhující krimithriller. Steven Soderbergh výborně vybalancoval obě roviny a především skvěle rozehrál jeden ze základních uměleckých, ale i obecně lidských, aktů, totiž prvek hry, v tomto konkrétním případě hry s divákem. Nahlížení na jednu a tu samou událost dvěma rastry, dvěma úhly pohledu, dvěma páry očí, přičemž divákovi je nejdříve umožněn jeden pohled a posléze ten druhý, který onen prvý zcela neguje a danou událost významově úplně převrací. Soderbergh tak šikovně poukazuje na nesnesitelnou lehkost manipulování s médiem filmu, respektive s médii jako takovými. Na to, jak moc nás a naše životy ovládá kdosi neviditelný pomocí fenoménu informace a nakládání s ní. Ostatně přímo ve filmu jedna z postav pronese větu o tom, že když lidé vidí reklamy v televizi na to, že lék je dobrý, uvěří. Film také mimoděk reflektuje současnou krizi mužské role, neb v něm tvůrci modifikovali klasický souboj dvou mužů a proti muži tentokráte postavili coby protivníka dvě silné ženy...v dané historické fázi emancipačních snah archetyp muž proti muži už je asi jen zaprášený archaický přežitek. Každopádně je úžasné, jak Steven Soderbergh jde pokaždé v každém svém novém filmu záměrně zcela neznámou cestou a probádává zase další nový žánr, jeho odvaha je opravdu příkladná... (16.01.2014)

Side Effects bude určitě patřit mezi ty filmy, na které se s chutí znovu podívám. Ne snad proto, abych se utvrdila v tom, co je všeobecně známé o lékařích a zástupcích farmaceutických firem spolupracujících na podpoře svých nejnovějších produktů a co se prolínalo jak nitka celým snímkem, ale kvůli tomu, že to bylo senzační puzzle, ve kterém nebylo nic takové jak se zdálo a mě to bavilo až do konce. Jude Law byl opět excelentní (naposledy jsem ho viděla ve skvělé roli v Anně Karenině) a Roonea Mara o které toho zatím vím velmi málo, mě svou rolí Emily ve své jedovaté mlze úplně dostala, byla prostě úžasná a její výběr byl trefou do černého. Když přimhouřím jedno oko nad příliš překombinovém a trochu nereálném finálním konci, který možná až moc tlačil na efekt (ale asi to bylo přesně to, co mě drželo přilepenou na židli), tak to byl stejně nadprůměrný zážitek a možná to ještě časem zvednu nahoru. (10.05.2013)