Vedľajšie účinky

Přiznám se, že jsem si opravdu hodně moc přála, aby film kompletně jel na vlně kopanců do farmaceutického průmyslu, a také jsem si tu správnou macguffiinovskou polovinu filmu moc užívala. Čímž ovšem nechci říct, že ta druhá by byla horší, naopak! Přesné herecké výkony, zajímavý námět, čistá režie a kamera - prostě Soderbergh, který umí chytnout a nepustit až do konce! 75% (22.12.2014)

K tomu, co už bylo napsáno na adresu tohoto filmu, skoro není co dodat. Po delší době skutečně strhující thriller (napínák) se vším, co k tomu patří. Poněkud přespekulované vyústění není sice zase tak nečekané, ale výrazněji nenarušuje základní dějovou linku a nemění nic na tom, že podaný obraz společnosti našich dnů je reprezentativní a vyvážený. Za povšimnutí stojí i "genderový" aspekt. Souboj psychiatra a dvou nadmíru zdatných žen je konfrontací v zásadě rovnocenných protivníků. Výsledek mohl být docela dobře i opačný a vyústění ÚČINKŮ by to zvlášť neublížilo. K hereckým výkonům není také co dodat - jsou špičkové. Více mě ve zdánlivě vedoucí úloze zaujala Catherine Zeta-Jonesová: její psychiatrička (cvokařka) je strhující svou mrazivou životností včetně intimních scén. Velká herečka tu opakovaně osvědčuje svůj jak umělecký, tak lidský formát. Je otázkou jak film hodnotit: jako thriller-detektivka je strhující a bez vady; jako drama si stále zachovává svou nadprůměrnost a sevřenost, nese však v sobě jisté prvky předcházejícího napínákového žánru. Filmový fanda si v každém případě přijde na své. (06.05.2013)

Velmi kvalitní Soderberghův počin. Po rozležení v hlavě ale musím hodnocení snížit o 1* a to díky ne zcela pochopené motivaci postavy sehranou Catherine Zeta-Jones. !SPOILER! Z dialogu mezi postavou Judea Law a Catherine Zeta-Jones se dozvídáme, že "chování v minulosti je nejlepším ukazatelem budoucího chování." To platí především o postavě Rooney Mara. Ještě jednou se tu stejnou informaci a více explicitně dozvídá divák v dialogu mezi Rooney Mara a Judem Law v psychiatrické léčebně v poslední čtvrtině filmu, kdy Law říká: "Vždycky věděla, že to na ni jednou zahrajete." Pokud to tedy Zeta-Jones VŽDYCKY věděla, proč se v závěru filmu nechala tak banálně převést, nechala se strhnout pudy? Její postava byla přece napsána jako velmi chladná, nemilosrdná a vypočítavá. Proč by si tedy svoje další kroky více nepromyslela, když viděla Rooney Mara před okny své ordinace a přece VŽDYCKY věděla? (26.06.2013)

SPOILERY Úvodním Psycho záběrem Soderbergh zdraví Hitchcocka, otce dospělých thrillerů, pro kterého byla hra s divákem rovněž důležitější než přesvědčivost her, které mezi sebou postavy hrají. Úhly kamery jsou nepravděpodobné, ale efektní a významově nosné. Upozorňují na vychýlenou povahu reality, jak ji vnímá Emily (resp. jak si máme myslet, že ji vnímá), situovaná často mimo střed záběru (pokud ovšem mluví sama za sebe, tj. ne ve své roli, střed patří jí). Nevybalancované záběrové kompozice vzbuzují znepokojující tušení, že něco chybí, že stejně jako Jon nevíme všechno. Kdykoli je použit detail, má to své „vyšší“ opodstatnění, které je odhaleno ve druhé polovině filmu. Detailní záběry, některé dialogy i hudba nás navíc navádějí nesprávným směrem, vyvolávají klamné zdání, že půjde o farmaceutický thriller s nebezpečnými léky coby hlavním viníkem (Ablixa je nakonec pouhým MacGuffinem), případně o mysteriózní film-noir (Haiťan, který viděl ducha, přízračný „zvonivý“ hudební motiv, připomínající rolničky z Krásky dne). Jenomže pak přichází první zvrat, mění se vypravěčská perspektiva i dosavadní rozdělení rolí. Teprve druhé zhlédnutí umožňuje ocenit nenucenost, s jakou jsme upozorňováni na to, že Emily svou duševní nepohodu hraje. Hned první její scéna začíná detailem rtů, které si líčí před svým hereckým výstupem. Zrcadla ji následně obklopují během celé první poloviny filmu. Pochyby o tom, kdo je vlastně viníkem a kdo obětí, pochyby, na nichž je založena podstatná část dramatického napětí filmu, přetrvávají ještě po posledním záběru, který funguje jako symbolické uzavření kruhu. Namísto lineárně vystavěného thrilleru s jednoznačně rozškatulkovanými charaktery sledujeme znepokojivě zacyklenou detektivku (k Martinovi se jako bumerang vrací zločin, který sám spáchal) s proměnlivým pachatelem. Vedlejší účinky k bezchybně odvedenému řemeslu přidávají varování před zneužitím lékařských pravomocí (a důvěrných informací obecně) i narážky na finanční krizi. K době svého vzniku film ale především odkazuje skrze zcyničtělou společnost, ve které mají peníze a renomé větší hodnotu než lidský život. Obchodním pojetím mezilidských vztahů se Soderbergh zaobíral již dříve. Zde jej díky žánru dovolujícímu důslednější (bezohlednější, chcete-li) manipulaci s postavami dokázal vytěžit až na dřeň. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton (20.12.2013)

Steven Soderbergh to pere zase jiným směrem. A znovu prakticky suverénním způsobem. Jeden z nejlepších amerických režisérů současnosti do své filmografie prakticky každý rok přidává další žánrově a tematicky zajímavý titul, který ví, jak překvapit. Tentokrát novým antidepresivem, které má stát za chybným postupem sebevědomého psychiatra. Depresivní a navenek křehká pacientka totiž pošle na onen svět svého nedávno z vězení propuštěného manžela. Jak je ale zřejmé, všechno bude ve výsledku kapku jinak, což značí i fakt, že se tu několikrát podaří změnit hlavního hrdinu a vlastně i samotný žánr. Vše podporuje jistý a odtažitý Soderbergh, který je vždy kousek před divákem, minimalistická hudba a hlavně herci. Ne všechno mi ale dokonale sedlo, takže si dám možná velmi brzy druhé kolečko!! Ale i napoprvé dobré!! (14.08.2013)