Temnota

Argentův snový styl, s diskofilními barvami tady dostal trošku na frak a jediné co je zde diskofilní jest ta muzika. Tohle už není klasický horor, jde spíš o hororovou detektivku jenž obsahuje i thrillerové prvky a samozřejmě notně překvapivý konec. Příběh sám o sobě má spoustu nudných pasáží a zasazuje děj převážně do slunného prostředí, jenž ubírá jeho tajemnosti. Narozdíl od Suspirie jsem u Tenebre postrádal atmosféru, či alespoň atmosféře něco podobného. Právě ta snová linka po které Argentovi filmy kráčí je zde nahrazena pouhou strohou realitou a posléze brutalitou. Troška gore a hodně krve, kýble, necky a lavory. vraždících scén jest tu poměrně dost, leckteré přímočaré a patřičně nerealistické. Výše zmiňovaná muzika už nezpůsobuje mráz v zádech, ale spíše pouze podkresluje jednotlivé záběry. Kamera je někdy až příliš statická, některé záběry jenž mají navozovat atmosféru strachu jsou spíše nudné a zdlouhavé. Dario se mohl na nějakou detektivku vykašlat a i když by tím utrpěla pointa, za atmosféru bych u Tenebre platil. Dávám slušné 3 hvězdičky, jelikož i přes tu spoustu nedostatků jest to italská hororová klasika a já jí nechci hodnocením nikterak ublížit. (22.08.2004)

Místo škatulky horror je třeba doplnit GIALLO. Film, na kterém se podílí trojice Argento-Bava-Soavi prostě nemůže být špatný. Klasický Argentův film se zvrhlým masovým vrahem v černých rukavicích, především ženskými oběťmi, brutálním gore a skvělým hudebním doprovodem ( Simonetti-Morante-Pignatelli = Goblin) v duchu 80.let. Režisér je ve svých filmech doslova posedlý červenou barvou ( Profondo rosso, Suspiria, Inferno, Opera...) - červený telefon na letišti, červené auto, šaty a kromě krve pak červené lakovky na vysokém podpatku, které jsou v jedné ze snových scén použity k orálnímu znásilnění. Většina nejen ženských postav má bílé oblečení, které dobře kontrastuje s černou i náhodnou červenou, zejména pak krví. Černé rukavice, bílý šat, bílá zeď a rudý gejzír krve vytvářející fantastický abstraktní obraz... Oblíbená břitva je brzy nahrazena sekerou, což je zbraň mnohem těžšího kalibru. Ke slovu přijde i nůž - chladné zbraně tedy dominují. Psychoanalytici by si na filmu určitě smlsli, lze ho ale vnímat i jen jako příjemné pátrání po vhrahovi . Směrem k závěru se brutalita stupňuje až ke šťavnatým krvavým orgiím. Krom jiného se divák utvrdí v tom, že Italky jsou opravdu velice krásné! (10.01.2012)

Řemeslně velmi zdařilý thriller. Přitom příběh má klasické, již několikrát viděné schéma - vrah zabíjí podle knihy, jíž je sám fanouškem. Tedy v podstatě nic nového. Nechybí tu závěrečná "překvapivá" pointa, která byla aspoň pro mně lehce předvídatelná. Ale co zaujme, jsou zdařile stylizované scény vražd. Argento při každé z nich využívá křiklavého kontrastu rudá-bílá. Bílé šatičky, bílé stěny pokojů (scéna, kdy useknutá ruka skrápí krví obloukobitým pohybem celou čistě bílou stěnu patří mezi nezapomenutelné), bílý interiér kuchyně, bílé prostěradlo na těle oběti - všude tam rudá barva krve sedne jako ulitá. Ale nemůžu říct, že bych se bál. Tenebrae není horor, spíš kriminálka, ve které jsou vraždy znázorněny o trochu tvrdším způsobem, než je v tomto žánru obvyklé. A samozřejmě, to se dalo od Argenta čekat. (31.08.2003)

Klasicky Argento ve stylovem 80's Giallu plnem brutalne zavrazdenych zen. Na sve si prijdou zejmena milovnici stare dobre nabrousene sekyry. ""The impulse had become irresistible. There was only one answer to the fury that tortured him. And so he committed his first act of murder. He had broken the most deep-rooted taboo, and found not guilt, not anxiety or fear, but freedom. Any humiliation which stood in his way could be swept aside by the simple act of annihilation: Murder." 7/10 (02.11.2010)

Formou asi nejvycizelovanější mistrovo dílo, tím pádem možná nejčistší giallo vůbec. První dvě třetiny jsou čirá filmová radost. Hudba, brutální vraždy, honící představy s fetišem na červené lodičky, to celé velmi umně natočené. Myslím, že z voyeurské kamerové jízdy po baráku u druhé vraždy by měl radost i Brian De Palma. V neposlední řadě to i geniálně (ne)zestárlo a v dnešní woke době tam jsou až neuvěřitelně vtipné neplánovaně satirické narážky. Argento jede a třeba i z líně napsané scény, kde se postava někam dostane totální náhodou vykřeše klenot díky agresivnímu akrobatickému dobrmanovi. Bohužel v poslední části to ztratí dech a dojede to na rádoby šokantní scénář. Vypadá to pořád skvěle, dobře se na to kouká (třeba jen obyč scéna, kde týpek čeká na náměstí a kouká kolem dokáže zaujmout), ale kouzlo se vytratí a cítíte promarněný potenciál. Rozhodně doporučuji, ale vzhledem k umu tvůrce to ke konci mohlo být i lepší. (04.02.2023)