Réžia:
László NemesKamera:
Mátyás ErdélyHudba:
László MelisHrajú:
Géza Röhrig, Levente Molnár, Urs Rechn, Todd Charmont, Jerzy Walczak, Balázs Farkas, Gergő Farkas, Sándor Zsótér, Marcin Czarnik, Levente Orbán (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Strhujúci historický thriller, ktorý mení spôsob zobrazenia holocaustu a upiera divákovi bezpečný odstup od témy. Osvienčim, 1944. Maďarský žid Saul Ausländer je členom Sonderkommanda, ktoré je v mašinérii vyhladzovacieho tábora pridelené k práci pri plynových komorách a hromadách, na ktorých sa pália ľudské ostatky. Keď apatický Saul uprostred kopy mŕtvol objaví telo svojho syna, prebudí sa v ňom naliehavá potreba obstarať mu riadny židovský pohreb. Bez ohľadu na nebezpečenstvo, všeobecné utrpenie a plánovanú vzburu sa Saul vydáva na delirickú cestu koncentračným táborom s jediným cieľom – nájsť rabína. (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (404)
Hodně autenticky zpracované peklo z koncentračního tábora, které se zaměřuje na tzv. Sonderkomanda,což jsou pomocní židi, kteří posílají ostatní židy do plynových komor a zároveň do pecí. Co mě štvalo byl hlavní hrdina, protože kamera zabírala jeho tvář zblízka poměrně často a moc pěkný pohled na něj zrovna nebyl, což se dá ještě překousnout, kdyby mě neštval i svým chováním, jelikož celý film hledá rabína a chce pohřbít svého syna a to mi jako ústřední zápletka vyloženě nevyhovovalo. Kdyby se film více soustředil na vzpouru či ukázali záběry z plynové komory či pece, tak by i Srbský film měl konkurenci. Pořád se však jedná o znepokojivý film z děsivého prostředí a nezávidím nikomu, kdo si to tam musel vytrpět.Zaujme u netradiční kamera.Slušné, ale dokázal bych si to představit lepší.70% ()
Proč jsme museli sledovat osud zrovna toho největšího debila z celé Osvětimi? Nějaké ty rozhovory s přeživšími členy Sonderkommanda jsem už viděl a jsou to celkem normálně přemýšlející lidé. Všechny ty postavy okolo ve filmu byly daleko racionálnější. Tohle bylo vyloženě utrpení sledovat. Ale ne kvůli výborné kameře, zvukové stránce nebo kvůli všeobecným hnusům, co se tam tak trochu, ale spíš skrytě, děly. To bylo všechno fajn. Ale protože to bylo jako sledovat potápěče, na kterého se hrne lidožravý žralok, ale on si nutně musí vyfotit mrtvého kraba s urvaným klepetem a udělá pro to úplně všechno. Prostě příběh, se kterým se nedokážu ztotožnit a hlavní postavě jsem přál brzký konec pro její bezbřehou stupiditu. Může se namítnout, že motivace hlavní postavy spočívala v uchování posledního zbytku lidství. Budiž. Ale mohl si k tomu vybrat třeba něco, co má větší smysl. Například pokus o útěk, o který šlo všem ostatním, jenom ne hlavní postavě, která ho svou blbostí v podstatě kazila. Navíc ty rozhovory mezi postavami nedávaly vůbec smysl. Já vím, že tam na nic nebyl čas a prostor, ale i tak je každá věta úplně o něčem jiném a spíš jsem z toho cítil laciný kalkul, aby film nepůsobil moc jednoduše. Nebo je to třeba maďarštinou, nevím. Podobně mě štvala záměrná a celkem kontraproduktivní absolutní nepřehlednost a až přílišná chaotičnost a neorganizovanost práce v táboře. Tomu se mi nějak nechtělo věřit. Na snímku ovšem oceňuji jeho kameru, pár zajímavých scén a hezký konec. ()
Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek. ()
Historické a tým pádom aj filmy o holokauste sú typické konvenčným spôsobom rozprávania aj konvenčnými technickými postupmi. Nemes sa asi preto rozhodol nakrútiť túto tému prostriedkami v súčasnosti populárnymi na medzinárodných festivaloch, ale v iných, súčasných žánroch. Viac menej žiaden záber nie je podobný záberom, na aké sme zvyknutí z ton filmov z koncentrákov. Je to dosiahnuté za prvé používaním výhradne polodetailov a detailov, nie je tu žiaden veľký celok, tak obľúbený pri priblíženie atmosféry táborov smrti. Aj tým sa Saulov syn stáva filmom nadčasovým. Za druhé absenciou príbehu, snaha o pochovanie "syna" je skôr prejavom ako šialenstva, tak z neho plynúcej potreby dotyku ľudskosti. Ak by sa Nemesovi podarilo ma aj emocionálne viac odrovnať, dostal by absolutórium. ()
Sledoval som pred časom rozruch, ktorý sa spustil okolo Saulovho syna, ale až teraz som sa dostal k jeho sledovaniu. Možno viesť diskusie o tom, či má ešte aj v súčasnosti význam nakrúcať filmy z II. svetovej vojny. Ak je odpoveďou áno, treba trvať na to, aby ich forma bola odlišná od dosiaľ nakrúteného. To je v Saulovom synovi splnené. Dokonca až tak, že novátorská forma zatlačila do úzadia všetko ostatné. Výsledkom je zaujímavý, dokumentárne ladený film, ktorého málo pravdepodobný dej sa do reality vrátil až v úplnom závere. Vnímal som ho, ako istý druh experimentu, ktorý ma nedokázal trvalejšie zaujať počas premietania. ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (10)
- Režisér Laszlo Nemes sa pri natáčaní nechal inšpirovať sovietskym filmom Choď a pozeraj sa (1985). (figliar)
- Aby sa vo filme zvýraznilo úzke zorné pole, bol natočený v súčasnosti neobvyklým pomerom strán 1.375:1. (figliar)
- Vo filme zaznela okrem maďarčiny, poľštiny, ruštiny a nemčiny tiež slovenčina. (dominikapete)
Reklama