Haikjú!!

Dechberoucí podíváná, a to říkám jako člověk, co volejbalem opovrhoval, když jsem jej musel hrát místo fotbalu na střední. Když se to opravdu umí a sejde se taková dobrá parta, tak to musí být pořádná řežba. Co je pro mě smutné je to, že reálný sport už mě málokdy takhle chytí za srdce, protože dnešní generace nemá tu duši sportovce a hráče na krev. Zejména ve fotbale je to vidět, jak je to přetaktizovaný, přesimulovaný a přeplacený. Snad jen ten hokej a tenis mě dokáže ještě udělat radost. Nicméně chci pochválit zpracování zápasu, které zde bylo velmi věrohodně a napínavě uděláno. Cítil jsem, že tu frustraci prožívám s nimi, měl jsem na Hinatu vztek, že trefil blok, ale zároveň jsem věděl, že udělal maximum co mohl a nelze mu to vyčítat. Doufám, že v pokračování na jarním turnaji si spraví chuť, takže vzhůru do 2. série. Mimochodem, skvělá hudba jak v backgroundech, tak v openingu. Osama vs Dai Osama rivendži hadžimaru! (23.12.2018)

Haikyu wa saiko!! Marně hledám přívlastek, kterým by se dala popsat dokonalost tohohle anime, ale to se zkrátka slovy nedá popsat. Dokážou to sdělit jedině vlastní smysly a prožitky, které mi totálně braly dech. Parádně se na to kouká, protože atmosféra je vždy pro diváka silně emočně nastavena. Kromě toho je seriál protkán enormní pavučinou humoru, protože vzájemná interakce takových rozdílných charakterů k tomu úplně vybízí a autoři toho dokáží využít na maximum. Zápas proti Aobě Johsei zabral prakticky celých 5 epizod, takže si to divák mohl vychutnat celé bod od bodu a to je prostě nervydrásající. Jsem vděčný, že jsem tohle za živa mohl vidět a vzhůru do 3. série, která je zatím poslední. Doufám, že se kluci přes Shiratorizawu dostanou a bude další série už celonárodní. Vzhůru Karasuno! Vzhůru Miyagi-ken! (27.12.2018)

Na Haikyū budu vzpomínat s opravdovou láskou, protože je to neskutečně uvolněnující, když se zrovna nehraje, ale když se naopak hraje, je to nervydrásající drama, u kterého mi stojí všechny chlupy. Zápas proti Shiratorizawě s Ushikawou byl doposud to nejlepší, co zde bylo odehráno, s neskutečnou dávkou emocí, taktik, vůle a nezlomnosti, zejména ze strany Karasuna. Velmi silně mě zasáhla smrt Tanaky Kazunariho, jež daboval od první série kouče Ukaie, který zemřel v roce 2016, těsně před dodabováním 3. série, přesněji posledních 2 dílů. Jeho dabing byl vynikající a strašně mě mrzí, že zemřel teprve ve věku 49 let. Pokud bude 4. série, což by měla, protože série dále pokračuje, tak doufám, že ho nadabuje někdo, kdo má alespoň trochu podobný hlas jako on. Málokdy si zamilujete všechny postavy, ale tady to jinak nejde. Prostě každý, kdo se tam objeví, je úžasný. Z ostatních mužstev se mi moc líbil hlavně Oikawa jako kapitán Aoby Johsei - mimochodem skvěle dabovaný, hlavně to jeho slavné Čibi-čan (Mrňousek), když mluvil o malém Hinatovi a jeho humorné projevy, když něco ve hře zkazil xD (31.12.2018)

Co k tomu člověk může říct. Haikyū prostě baví, překvapuje a roztápí lidské duše. Částečně souhlasím s komentářem Jeoffreyho, že atmosféra po Shiratorizawě trochu opadla, ale myslím si, že to není vůbec na škodu, protože ten největší výbuch příjde v druhé polovině, která se rozjede v červenci. Po každém vrcholu musí nastat vždy pád, aby se zase mohlo stoupat a to je na tom právě to krásné. Tréninkové kempy mě naopak docela bavily, aby také ne, když tam padá jedna hláška za druhou, a zároveň představují jakousi pomyslnou bránu k dalšímu rozvoji a hlubší sebereflexi. Pokud chcete porazit ty nejlepší, musíte být zkrátka ještě lepší a nikdy se nepřestat překonávat. Těch 13 dílů zase uteklo jak voda a už se mi zase stýská. Opět musím vyseknout poklonu openingu a endingu. Ending song "Kessen Spirit" jsem si obzvlášť zamiloval a poslouchám ho de facto na denní bázi. (20.04.2020)