Today for the Last Time
Réžia:
Martin FričKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Vladimír Ráž, Jaroslav Mareš, Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Antonie Hegerlíková, Irena Kačírková, Běla Jurdová (viac)Obsahy(1)
Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců - Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe už propil celý majetek a zešílel. Rendl najde Maška v Magdině bytě a vydírá Magdu. Pohádá se s opilým Dandou a na posměch mu částečně ostříhá vlasy. Pak řekne paní Maškové, kde její muž je. Mašková se jde do bytu podívat. Mašek se schová do světlíku, ale spadne a zabije se. Dandovi pořádají zásnubní oběd. Přichází ostříhaný Danda. Atmosféra zásnub přispěje k jeho rozhodnutí řešit situaci dobrovolným odchodem na protialkoholní léčení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Zaujímavosti (7)
České zázraky - Záchytka (2021) (epizóda) (S02E07)
- V epizodě se objeví ukázky z filmu Dnes naposled (1958). (Duoscop)
Zdeněk Štěpánek
- Herecký kolega Jiří Sovák vzpomínal: "Se Štěpánkem jsme točili takový protialkoholní film, agitku proti pití, a my si z filmování odskočili k Pinkasovům na pivo. Pak jsme se vrátili do ateliéru, tam hrál ještě Menšík. Dal se s námi do party a už se gruzíňákovalo. Točili jsme dál o tom, jak se nemá pít, a zvolna a lehounce jsme se namazávali a samozřejmě jsme po natáčení pokračovali dál. Já už míň, protože jsem si dal za povinnost střežit Štěpánka, visel jsem mu na rtech, poslouchal jsem, co říká, toužil jsem ho poznat se vším všudy. Skončili jsme v Mánesu, ve čtyři ráno nás vyhodili. Odjel jsem taxíkem, ale měl jsem výčitky, jak se dědek dostane přes most domů. Ráno v půl osmé pro mě přijeli filmaři, pro Štěpánka jsme jeli společně. Trnul jsem, jak bude vypadat. Byl jsem překvapen. Běhal po chodníku, vymydlený, oholený, už na nás čekal; oči mu sice trochu plavaly, ale hlaholil: 'Tak co, Jiříčku, jakpak ses vyspinkal?' Neexistovalo, že by flámoval a potom nešel dělat. Měl drezúru, byl tak vedenej - i kdyby měl padnout, na jeviště musel jít." (NIRO)