O poschodie nižšie

Další film podle nového rumunského kánonu. Rozuměl jsem záměru atd. Ale asi jako divák příliš vězím ve starém dobrém modernismu, kde kamera jen tak nepřihlíží, tzn. nerezignuje na vyjádření psychologických rovin postav, které nejsou postřehnutelné okem v reálném životě, naopak se je tvůrce snaží kamerou, zvukem, střihem nebo rytmem mizanscény evokovat. V tom filmu je všechno v pořádku, na svém místě. Je ale pro mě zbytečně chladný a brouka do hlavy nesází zdaleka takového, jakého by mohl (což v tomto případě není záležitost scénáře, ale zpracování). (03.03.2016)

Zlomyslný snímek, který má na to, aby vás přechytračil. Napřed se úlisně vemluví do vaší přízně - to abyste mu uvěřili, že má CÍL ... když ne jasně definovaný, pak alespoň mlhavý, načrtnutý lehkou rukou po letmém polibku nestálé múzy. Mně osobně by stačila i CESTA ... cestička ... malá křivolaká pěšinka, která se ztrácí v houští a končí kdesi za obzorem. Jenomže ... prakticky až v poslední vteřině s nelibostí zjistíte, že zápletka po celou stopáž jen škodolibě přešlapovala na místě - a pokud snad udělala malý vstřícný krůček kupředu, pak jenom proto, aby se vám mohla s chutí vysmát přímo do obličeje. A tak nemám důvod být shovívavá ... bídné 2*. P.S.: HOŘÍCÍ SVÍČKA ... v domě ... na chodbě ... u jejích dveří !!! To tam ve finále taky mohl propuknout požár ... se spoustou dalších obětí. Nechci být odporný cynik - před ohněm mám respekt ... a tak tu možnost nebudu dál rozebírat. (11.01.2020)

Téma politiky a morality. Země je stále ovlivněna svou minulostí. Spoluscénárista a režisér Radu Muntean přidělil svým postavám dělat triviální věci, ale ambivalentní konflikt mezi dvěma muži se začne vařit. Jako bublající kotel , který může každým okamžikem vybublat. Ale napětí zůstává po celý film uvážlivě a zdrženlivě stejné. (27.03.2020)

(50th KVIFF) Já v tomhle příběhu žádné velké morální dilema nenalezl. Žánr drama těžko funguje, když divák nevidí hlavní postavě do hlavy - a zdejší hlavní hrdina Patrascu je odtažitý, jak to jen jde. Projde dějem s jedním výrazem ve tváři, člověk neví, co si myslí, proč jedná, tak jak jedná. Jeho motivace si musí domýšlet. A protože film neobsahuje žádné indicie, které by ukazovaly na jinou motivaci, než na jeho vlastní jednoduchou pohodlnost (přesto to příliš nedává smysl - vždyť mu muselo být jasné, že když policii nic neřekne, nadělá sobě a své rodině mnohem větší problémy, protože to setkání s možným vrahem bylo ... ehm ... jaksi oboustranné), skončí divák brzo s neodbytným pocitem, že hrdina byl prostě jen kokot. Záměr ukázat mentalitu starších lidí odrostlých v prostředí komunistické země filmu neberu, ale nemyslím si, že je v tomto případě šťastně (přesvědčivě) zpracován. Celkově film navíc obsahuje až neuvěřitelné množství zbytečných scén a samotný závěr je jak výsměch lidem, kteří dosud trpělivě čekali, že z toho snad něco bude. Kámoš řekl, že to celé působilo, jako kdyby bylo O patro níž sestříháno z nepoužitých záběrů jiného filmu, a já s ním celkem souhlasím. Something is missing. 40 % (11.07.2015)

50. KVIFF - Už jsem si párkrát potvrdil, že Rumunsko má neuvěřitelný cit natáčet ten nejobyčejnější námět tou nejvíce zajímavou a nejvíce lidskou formou, jak to snad jenom jde. O patro níž je o rodině, u které budete mít přesně ten pocit, jako kdybyste byli jejich sousedy v nějaké dvoupatrové bytovce. Znáte je, protože jsou Vašimi sousedy a oni znají Vás z úplně stejného důvodu. Všichni jsou naprosto normální, obyčejní, lidští a jedineční, ale zároveň řeší nějaké ty svoje problémy, jako každý z nás. No a do toho jejich zažitého stereotypu jim náhle skočí nečekaná událost, jak se občas tak stává každému z nás. Škoda jen, že závěr se tak strašně rychle utne. Tenhle příběh ze života tohoto souseda bych si přál mít uzavřený...Zde mi ale do konce života zůstane nezodpovězená otázka. (05.07.2015)