Maniak

Je to vydarený hororový thriller. Má celkom dobrý príbeh o sériovom vrahovi, ktorý si vyhľadáva ženské obete ľahších mravov, pričom loviskom sa mu stali nočné ľudoprázdne ulice a ich skalpy používa pre svoje figuríny, ktoré rád vyrába. Práve vďaka nim sa časom spriatelí so sympatickou mladou ženou a tak musí bojovať so svojou chorou psychikou, aby ušetril aspoň ju, ale udržať svoje tajomstvo je stále ťažšie. So spracovaním som dosť spokojný, síce o nejaký výraznejší príbeh v tomto prípade moc nejde, ale to na zaujímavosti filmu vôbec neuberá. Je to jednoducho niekoľko dní prežitých v mysli psychicky narušeného sériového vraha, pričom sa u neho striedajú racionálnejšie stavy s tými, kde je zase úplne mimo, viditeľne na to tvorcovia nešli tým najjednoduchším spôsobom, ale skúsili sa s tým trochu vyhrať a to úspešne. Zaujali ma všetky tie vplyvy, ktoré na neho pôsobia, nová známosť, nepríjemné spomienky z detstva a iné a celkovo je to veľmi dobre zvládnuté, takže je vlastne úplne jedno, či sa práve odohráva niečo hororovejšie, alebo iné, stále sa je na čo pozerať. A veľkým plusom je samozrejme celý štýl videnia v prvej osobe, čo tomu dodáva na pôsobivosti. Čo sa týka tých krvavejších scén, tak som celkom spokojný. Síce ich nie je až tak moc, čo ale zase podporuje uveriteľnosť zápletky a tiež nie sú až tak nápadité, ale aj tak sú jednotlivé situácie zaujímavé, obzvlášť dlhá sekvencia, ktorá začína v metre a aj slušne drsné, kde zase vyniká to neustále skalpovanie, takže si nemám na čo sťažovať. Herecké obsadenie je na tom dobre, Elijah Wood to zahral skvelo, ale kvôli jeho skúsenostiam s podobnou postavou vo filme Sin City som to od neho aj čakal, k tomu veľmi príjemná Nora Arnezeder a okrem nich tu už prakticky nikto nemá priestor. Réžia a technická stránka sú výborné, toto vyšlo po všetkých stránkach. Maniak samozrejme nie je práve film, ktorý by som sa teraz chystal pravidelne pozerávať, ale aj tak je to veľmi zaujímavé hororové dielo bez výraznejšej slabiny, ktoré určite stojí za pozornosť. 76% (04.05.2013)

Maniak vypadá jako něco, co dnes mohl točit Dario Argento, kdyby na prahu nového tisíciletí nezesenilněl. Khalfounův film připomíná Argentovu tvorbu (a vůbec italské giallo v letech největší slávy) mnoha znaky: Tím nejzjevnějším je extenzivní využívání hlediskových záběrů, ale opomenout nelze ani součinnost brutálního násilí a zdůrazněné sexuality, motiv panenky / figuríny, vrahovu psychickou labilitu s původem v dětském traumatu, užívání ikonických giallo zbraní (nůž, břitva, sekáček), halucinační scény, znepokojivou elektronickou hudbu a dekorativní obrazové pojetí (často přítomné tapety s květinovými vzory, opakované užívání červené barvy). Hned první vražda je dokonce provedena identickým způsobem jako v Argentově Děsu v opeře. Potěšilo mne, že převládající POV perspektiva je využita důkladněji než jen jako prvoplánová atrakce - režisér si sice občas pomáhá vrahovými pohledy do zrcadla, ale většinou je jeho zneviditelněná mimika zajímavě nahrazena jednak změnami v jeho dechu a pak také možností přesně sledovat pohyb jeho zraku. Je mi skutečně líto, že jsem se tímhle filmem nechal zlákat až na základě recenze v Cinepuru a minul jsem ho v kině. (05.05.2013)

Maniak (2012) je rozhodně snímek, který stojí za širší pozornost a tím myslím opravdu pozornost všech či většiny filmových příznivců. Už technika, jakou je tvořen je zajímavá, nová, neotřelá .. Někomu může vyhovovat, někomu nikoliv. Mne osobně oslovila a rozhodně bych se nebránil dalším snímkům takhle řešeným. Jako remake Lustigovy verze z roku 1980 rozhodně funguje. Není sice tak "špinavě-sleazy", jako původní verze (i když se o to snaží seč může...), ale to je dáno spíše věkem a technikou, která se tehdy používala ... Bohužel se najdou chyby, které jsou dost do očí bijící. Například jsou to opravdu nekvalitní herecké výkony většiny herců a hereček, dále pak podivný efekt, kdy herečka kouká maniakovi do tváře, tedy do kamery a mluví s ním, tak evidentně neví co s pohledem a s očima. Efekt má působit tak, že mluví přímo na diváka,ale skutečnost taková není, jako by koukala mimo něj, za něj, před něj, neuměla se mu podívat do očí ... Brutalita ano samozřejmě, ale není to nic zas tak extrémního na dnešní dobu a není samoúčelná, stejně jako nebyla u původní verze z roku 1980. Úžasný je zde záběr, který slouží jako pocta původní verzi, kdy kamera najede na okno automobilu a v ní je vidět postava vraha s nožem a skalpem v každé ruce ... přesně jako bylo vyobrazení na tehdejších VHSkách. Konec je výborně vygradovaný a psychická muka,která se dějí v maniakově hlavě jsou excelentně vyjádřená. Trochu možná přehnaně kritizuji, ale je to perfektní film a fakt jsem si ho užil, paráda!! Skvělá hudba a atmosféra!! A dvě poučení na závěr: 1) Maniak není z diagnostického hlediska osoba, která by primárně měla touhu vraždit. Je to osoba v mánii, tedy obrovské nadnesené náladě a radosti ... 2) Neskalpuje se od přední části hlavy. Ono to jde takto velmi těžko a ani se to skoro nikdy nepovede. V reálu se nařízne netlustší kůže na temeni hlavy vzadu a pak se vší silou odtrhne, což způsobí, že sjede až k čelu ... :-) (27.04.2013)

Slušný horůrkový experiment s POV pohledem, který překvapivě docela vyšel. Kamerová vychytávka je vytěžena na maximum, atmosféra je značně hutná a soundtrack ala Drive také hodně potěšil, stejně jako neuhýbání kamery v opravdu brutálních momentech. Jen škoda, že se při tom tlačení na formu zapomnělo také na nějaký ten příběh, což hlavně v polovině filmu začíná filmu a režisérovi malinko podkopávat nohy. Závěr je však natolik strhující, že to Khalfounovi odpustíte. 70% (26.05.2013)

Maniak je pro mě pravděpodobně nejoriginálnějším snímkem z posledních let, který zpracovává tématiku pracovní i životní náplně sériového vraha:) Film je vizuálně i obsahově velmi působivě zpracován a z pohledu samotného "Maniaka" dává divákovi nahlédnout do jeho rozpolceného, trpícího nitra, kdy on sám je pronásledován svými démony, halucinacemi a představami. Již od začátku film svým pojetím i excelentní hudbou připomíná Drive. ExFrodo Pytlík se zde sekává s budoucí Angelikou, markýzou andělů. Nora Arnezeder je se svou andělskou tváří tak nádherná a její postava tak čistá a téměř bezchybná, že jsem si až říkala, jaký bude asi její osud. Takže pro mě je Maniak více než zdařilou a precizní sondou do života jednoho nešťastného člověka, který skrze bolest svou působí bolest jiným, aby poté nalezl alespoň trochu klidu, který ho však zároveň svírá a ničí ve své pasti. (13.10.2013)