Je to len koniec sveta

"Asi tu nezůstanu, až jim to řeknu." Ačkoliv toto rozhádané rodinné drama hodnotím svými čtyřmi hvězdami, přikláním se spíš k autorům zdejších komentářů, které si tento snímek moc nezískal. Protože jsem ho však viděl až po přečtení zdejších komentářů, tak mě ani nezklamal. Musím totiž ocenit ten poměrně hravý způsob, jakým pan režisér při jízdě taxíkem s pomocí záběrů dvou růžových balónků a páru růžových plameňáků nastínil, že hlavní hrdina nebude jen metrosexuální, ale též homosexuální. Dalším kladem totoho filmu ovšem je i dlouhý pohled do hlubokých očí empatické Marion Corillardové či prasečích očí despotického Vincenta Cassela. Avšak pochválit můžu také hudbu, přestože rozhodně nepatřím mezi příznivce skladby "Dragostea Din Tei", od moldavského hudebního tria O-Zone. Závěr snímku pak přímo korunuje mystické oživení kukaččího mláděte z kukaček, které očividně symbolizuje pocity hlavního hrdiny. Tato rodinná sešlost tak divákovi nabízí především celkem příjemný audiovizuální zážitek, aby mu jej v zápětí znepříjemnila svým nepříjemným průběhem. (26.12.2016)

Uznávám, že hodnocení tohoto filmu pěti hvězdama je hodně subjektivní, protože takových extra kvalit asi nedosahuje, ale kombinace stříbrného plátna a aktuální nálady mi z filmu udělala až psychedelický zážitek. Skoro sto minut mi uteklo jako půl hodina. Film mě spolkl v první minutě a vyplivl v poslední a nenechal na mě řasu suchou. Příběh jako takový je hodně mdlý, vše vynáší do nebes "nervózní a skotačivá" a kamera a jakýsi podivný střih, který dělá z rodinného plkacího dramatu zážitek téměř scifi... (14.12.2016)

Rýchlonávšteva rodinky s “mierne” komplikovanými vzťahmi. Monotónny Ulliel, uhraničivý pohľad Marion Cotillard, psychouš Cassel a ďalšie hudobne efektné outro, tentoraz od Mobyho. Pocitová jednohubka, silná v sledovaní psychologických detailov, ale neschopná povedať o postavách to podstatné z ich príbehu. [Cannes] (19.05.2016)

Suverénní nahlédnutí pod pokličku jedné rodiny, ve které všichni myslí jen na sebe a nikdo druhé skutečně neposlouchá. Přijel jim oznámit, že umírá. Ale kdy bude správná chvíle? Pustí ho vůbec ke slovu? Zajímá to snad někoho? Možná to pochopí aspoň jediný člen rodiny, který ho dosud neznal. Herecký koncert pro současnou francouzskou špičku sice nezapře svůj divadelní původ, ale ničemu to nevadí. (25.09.2020)

Veľmi pekná kamera, francúzska herecká smotánka (ktorá sa jaksepatří snaží) a miestami zaujímavá atmoška či hudba. Ale zároveň otravne ambivalentná a pozérska volovina. Sledovať hodinu a pol jednu kvalitne dysfunkčnú rodinu, o ktorej sa nič konkrétne nedozvieme a jedného mlčanlivého týpka, ktorý hádže precítené pohľady a nevie zo seba vyžmýkať jednu vetu....no čo ja viem. Každopádne pozerateľné to bolo a fakt, že Dolan má len 27 rokov u mňa prihadzuje jednu hviezdičku. V takom mladom veku sa totiž experimentovať má, pričom spôsob akým drží film v rukách ukazuje, že chalan je veľmi šikovný. Uvidíme s čím príde nabudúce. (17.09.2016)