Dařbuján a Pandrhola

V krásných českých pohádkách bývá z hlediska filmového zpracování spousta stejných prvků a schémat. Z tohoto úhlu pohledu je Dařbuján a Pandrhola hodně vyjímečný a originální. Sám nevím proč, ale nikdy jsem ho nedostal pod kůži, i když vyrůstal a dospíval současně se mnou.;) Snad je to silným levicovým podtextem, který mi u pohádky vadí víc, než u prvoplánových agitek. Vidím to tam jenom já ?? Každopádně u velkého Mac Friče nepatří pohádky k jeho silné stránce, přestože je natočena a obsazena bravurně a vždy se na ní rád podívám. (08.05.2008)

Tuhle pohádku sice neřadím mezi své nejoblíbenější, ale povedená rozhodně je - sešli se skvělí herci, do toho pár dobrých nápadů, spousta vtipu, něco morálního poučení pro děti. Prostý lid to zase jednou natře nechutnému lakomému kapitalistovi, čert i pánbíček jsou posláni do kélu a spravedlivý je jedině smrťák (bullshit!). V dospělosti mě ten ideologický podtext začal poněkud iritovat, ovšem jako dítě jsem nadšeně tleskala ručkama, jak dobro opět zvítězilo nad zlem:-). 75% (09.12.2009)

Taková lidově-proletářská pohádka s krásně kýčovitou výtvarnou stylizací, pozoruhodně morbidním příběhem, makabrózním smyslem pro humor (to když Smrťák vypouští hlášky typu: Studenou vodou? Blázníš? Ještě by z toho mohla mít smrt!), snesitelně angažovaným podtetxtem a samozřejmě báječnými hereckými výkony Jiřího Sováka, Rudolfa Hrušínského a především Standy Neumanna. Martin Frič natočil film, který je na pohádku poměrně drsný a realistický a na reálný příběh zase roztomile pohádkový. Tak jako tak, je to jedna velká a příjemná švanda. (02.09.2004)

Vsadím se, že soudruzi museli v době vzniku tohoto Fričova kousku chrochtat blahem, když viděli toho odporného buržousta Pandrholu. Nás to naštěstí nemusí zajímat, protože příběh o poctivém havíři Kubovi a především o jeho kamarádu Smrťákovi byl zcela nevinný a čistý jak tehdy, tak dnes. A stejně tak neztratil nic ze svého pohádkového kouzla. Pan režisér holt svému řemeslu rozuměl. 80% (02.08.2008)

Představila jsem si, že bych se měla napít piva, které proteklo korytem potoka a obrátil se mi žaludek. Scénka hysterického Hrušínského, jehož absťák z nedostatku kosterního svalstva zvířat v žaludku dohnal ke střílení všeho, co se na dvoře hnulo, mi připomněla i pár přátel z mého okolí. Ti by bez denního přísunu masa, byli snad schopni spáchat i harakiri. Každopádně jedna z mých srdcových pohádek, na kterou se člověk vždycky rád podívá. (25.12.2017)