Dařbuján a Pandrhola

Velmi silný dobový schematismus ruší jinak docela pěknou a dobře natočenou pohádku. Bez otěží doby by byla možná jednou z pohádek vůbec nejlepších (škoda toho hypertrofovaného sociálně-kritického tónu) a to hlavně co se hereckých výkonů týče, ne nadarmo ji režíroval nestor české režie Mac Frič (tehdy ovšem zase už znovu Martin). Zajímavý je tak typický lidově morbidní scénář i celá ta studiová stylizace společná pro většinu pohádek točených v těch letech (Hrátky s čertem coby zjevný příklad), kulisy jsou možná až příliš kýčovité, ale přesto mají svůj zvláštní nostalgický půvab...stejně jako celá tahle pohádka na náměty režimem protěžovaného Jana Drdy... (26.01.2007)

Nedostatečná lékařská péče? Chabá sexuální osvěta? Hladomor? Kdepak, největším problémem této Drdovy vísky je závislost na alkoholu! Jen si to vezměte, nesolventní havíř, co nezná chráněný sex, neumí uživit rodinu, pije (zásadně na dluh) a když jako nelegálně pracující lékař něco vydělá, hned to roztočí. A co víc, v deliriu tremens má halucinace v podobě čertů či smrti postávající u postele. Kolega Matějíček tři roky na márách a hned jak se uzdraví, jde nezřízeně chlastat za peníze partnerky. Permanentně nacamraný děda Pšuk si způsobuje zranění pády ze soch. Pivovarník Pandrhola si vzhledem k barvě obličeje taky rád přihne a k tomu disponuje morálním kreditem Trautenberka. A Joe Black, co to má celé kočírovat, nezkoumá chuť lidských polibků ani burákového másla, nýbrž opojného alkoholu a pak mu následky nezměrného pití (ano, zase ten chlast) brání ve výkonu povolání. Diví se vůbec někdo, že největším svátkem v téhle vesnici je, když potokem proudí pivo..? Ukňouraný Neumann, zábavný žnec Lohniský, povědomé kulisy a ještě povědomější princip, že buržoazie musí krutě trpět, aby se chamraď měla bene.. (11.05.2015)

Pohádka je to hezká, o to nic. Má to klasickou stavbu, jasně vyhraněné postavy (dobro je dobro a zlo je zlo. smrťák je neutrál, který lehce přihrává hodným) a výborné herce. Rok 59 je na filmu bohužel v mnoha ohledech hodně cítit - podobný, ne-li horší, případ je Pekařův císař (a vice versa). Kdybych neměl se socialismem přímou zkušenost, byl bych snad schopen tam tu propagandu nevidět, takhle to dost dobře neumím odfiltrovat. (18.12.2007)

Pohádková agitka o hodných havířích a zlém panu správci, který jakoby z oka vypadnul Trautnberkovi, mě nikdy za srdce nevzala. Všechno to bylo takové kýčovité a na efekt. Včetně kulis. Zachraňuje to aspoň ansámbl skvělých herců, pro které je tento kousek opravdová škoda. Na našeho smrťáčka zatím nikdo na světě nemá. (06.02.2007)

V málokteré jiné běžně uváděné pohádce je tolik hladových dětí, chudých pracujících a různých protináboženských výpadů jako je tady. Režijní i herecké mistrovství samozřejmě za tímhle opusem znát je, ve srovnání s často zmiňovanými Hrátky s čertem mi ovšem Dařbuján a Pandrhola přijdou po všech stránkách o dost slabší. Zvláštní zmínku si přitom dovolím přičinit k reáliím. Sládek chovající se spíše jako majitel pivovaru je bytost z říše pohádek, nikoliv ze života a ta zobrazovaná totální chudoba je samozřejmě taky hodně mimo jakoukoli realitu. Ostatně celý výraz téhle pohádky je zvláště přetažený a pitvorný. Počínaje herectvím a výpravou konče... Celkový dojem: 65% (17.01.2016)