Cisárov pekár a pekárov cisár

Si představte, že soudobá cenzura téhle perle mezi českými filmy vyčítala nedostatečnou budovatelskou atmosféru a nadšení... A nadšení ze světlých zítřků tam přitom je, i samotná rovina příběhu je nepokrytě sociálně citlivá, ale přesto nám to nevadí. Má inteligentní výraz, důstojnost Jana Wericha a formální Fričovo mistrovství. Takové výborné triky patří jedině velkofilmu, stejně jako davové scény a věčná tvář Nataši Gollové. Mezi snahou o fantasy u nás jasný král, který není prakticky vůbec tendenční. Pokud byla daň za vznik agitační písnička a několik rozervaně sociálních scén, tak se jednalo o zanedbatelnou věc. (18.03.2006)

Při hodnocení tohohle díla jsem vždy rozpolcený. Na jedné straně mě opravdu baví vtipné scénky, proslovy a úžasné nápady - alchymistická dílna se svými pseudovědci vyrábějícími například místo elixíru života slivovici ( což konec konců elixír také je), či hra s poháry. A velké české herce je radost sledovat! Na druhou stranu třeskutá budovatelská agitka, že nechápu, jak někdo může říci: Tak úžasný film v tak temné době. Po několikerém sledování mě ubíjí oslava práce a radost z lepších budoucích zítřků. Obojího jsem si užil a nijak po tom netruchlím. (27.03.2011)

Císařův pekař a Pekařův císař je asi jediný budovatelák, na který se s chutí vždycky podívám. Je to inteligentní lidová zábava, která právem baví všechny bez rozdílu už nějakých 65 let. A přitom geneze tohohle filmu je více než dramatická a nestyděl by se za ni ani Hollywood, nemluvě o tom, že se film točil v nejhorších časech politických procesů, kdy si nikdo nemohl být jist životem. A slavná písnička o tom, že ten umí to a ta zas tohle, patří mezi nejlepší muzikálová čísla, která se na Barrandově kdy točila. Je pro mě vždycky velkou radostí sledovat Císařova pekaře a Pekařova císaře, pokaždé se u toho srdečně bavím. A teď si to srovnejte s debilní a úplně pitomou Dovolenou s Andělem, která vznikla ve stejné době. Úplné nebe a dudy. (27.12.2017)

My ako divák sme mali tú česť pozerať túto rozpávku v plnej kráse až po 55tich rokoch od roku vzniku. Frič podobne ako kuchár za pomoci magicky kúzelného Wericha znova upiekol nádherný filmový klenot, z ktorého sa nakoniec stal cisár všetkých rozprávok. Hlášky a hlavne nápady (leštič podláh, popcorn, Mina Lisa, slivovica, slnečná sústava) sú stále nesmrteľné a stále sa mi nad tým zastavuje myseľ. Prvá 'cisárova' časť bola majstrovská, čo minútka, to fór. Werich ako cisár nemal chybu. V druhej 'pekárovej' trošku zaváhali, no mali šťastie, že bola kratšia. Takže celkový perfektný dojem sa nestráca. A keď si odmyslím (ja si až tak nemusím) ten komunistický podtón, nezostáva nič, len dať plnohodnotných päť. 100%. (29.12.2007)

Snad jediný film, kde mi zjevný budovatelský patos nevadí. Je v něm tolik upřímné víry a nadšení, tolik očekávání a zápalu, že když příslušníci různých řemesel začnou zpívat ten slavný hymnus, leze mi mráz po zádech. To dobré z padesátých ztelesňuje právě tenhle film. V nejlepším slova smyslu zábava pro lid, ale inteligentní, půvabná a napínavá. Jan Werich svou dvourolí Rudolfa II. možná navždy historicky znemožnil, zato z něj udělal zřejmě nejoblíbenějšího filmového panovníka. Než SORELA nadělal(a) z českého filmu odporný propagandistický pamflet bez kapky vkusu a uměleckých ambicí, dokázal Frič, že v jádru je angažovaná kultura pro široké masy možná... Bohužel, je-li opravdu kvalitní, hlásá jiné hodnoty, než potřebuje tmářská totalita... Jak jinak si totiž vysvětlit, že tohle dílo se těší trvalé popularitě už více než půl století? (16.02.2004)