ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Film, který nedisponuje plnohodnotným příběhem, přibližuje dokumentární formou každodenní práci policie na jihu Itálie. Se členy týmu těžkooděnců se dostaneme mezi demonstranty, fotbalové fanoušky i nenonacisty a skinheady. Snímek připomene italskou vlnu neorealismu a sociální dramata o praktikách mafie ze 70.let. Problém je, že všechny postavy jsou vpodstatě záporné, a tak není komu fandit a jejich osudy mi byly jedno. Hlavní hrdina - zelenáč má sice dobré úmysly, ale současně se nebojí přistoupit na malé lži a násilí mu není cizí, ba co víc, dokáže si ho užít naplno. Nejde s ním proto soucítit ani v momentě, kdy je přesvědčen, že dělá správnou věc. Pro ostatní se totiž stává krysou... Potěšila mě hudba - White Stripes, Clash, Pixies, Kasabian a samostatnou hvězdu bych nejraději přilípnul za božské Joy Division. Poněkud kontroverzní mi přišlo, že v určitých momentech není zcela jasné, zda je film protiraistický, či rasistický...celkově je hodně bezvýchodný, zobrazuje svět, kde téměř nic nefunguje tak, jak by mělo... (24.10.2013)

Nečekané překvapení. Velice dobře zvládnutá italská akční podívaná z prostředí policajtů, fotbalových chuligánů a přistěhovalců, prostá jakéhokoliv hollywoodského sentimentu a s hnusně depresivní a bezvýchodnou atmosférou. A ovšem také přehnaně afektovaná, realita určitě takto nevypadá. Ale co, dobře se mi na to koukalo a po všech těch amerických policejních filmech byla tohle pro mě velmi příjemná změna. (02.04.2013)

Dost jednostranně pojmenovaný film přináší vlastně docela dost objektivní náhled na problémy v Itálii, které ale univerzálně nejsou jenom problémy právě v Itálii, ale v celé Evropě. Kolikrát jsem v tomto filmu našel problémy i naší země. Kolikrát jsem nad tímhle filmem přemýšlel a kolikrát jsem se nemohl zbavit dojmu, že za všechny ty globální problémy si může člověk sám. Systém nám to takhle bohužel nastavil. Vše řídí námi vytvořené zákony a začíná se zapomínat na lidskost a emoce s nimi spojené. Nechci přemýšlet nad tím, kam tohle všechno jednou zajde... (28.07.2013)

Další z řady povolání, který mě nerajcujou. Ale v tomhle případě si dokážu představit, že to mají někteří borci úplně, úplně jinak, a že by dali nevím co za to, aby mohli skočit do uniformy, do ruky si vzít obušek a tím pak mlátit lidi hlava nehlava. Tady měli tvůrci tendenci dělat z policajtů chudáčky, kteří kvůli mrzkýmu platu nasazujou životy, a nemají v podstatě možnost volby. Třeba někteří jsou ve vleku nepříznivých okolností, ale mlátiček pro potěšení mezi nimi bude určitě víc, než trpitelů, kteří se nemají kam jinam vrtnout. Tolik k mému pohledu na věc. Co se týče filmu, ten se mi líbil, mělo to grády, na Taloše to bylo neobvykle syrový. V pozitivním slova smyslu to podtrhl i výběr hudby. I ten hodnotím velice pozitivně. Nevím o tom filmu lautr nic, ale mám z něj pocit, jak by se jím Italové chtěli zalíbit v Hollywoodu- snad už jen kvůli tomu názvu. Ale to je vedlejší. U mě každopádně zabodovali. (27.03.2013)

Nad očekávání dobrej film. Je to vyprávěno z pohledu římských těžkooděnců, jejichž denní chleba jsou bitky se zdivočelými tifosi, dohled nad deportací nelegálních imigrantů, vystěhovávání chudých obyvatel z bytů a další chuťovky, co vám zrovna na náladě nepřidají. Soustředí se to na jednotku čtyř kolegů a jednoho, co ho v minulosti od policie vyhodili. Všichni mají depky z práce, a do toho řeší docela husté osobní problémy, na kterých se dobře ilustruje dilema, kdy jste ještě dobrý policajt, a kdy už překračujte určitou mez. Film nevynáší soudy, neglorifikuje policii a zároveň jí nekritizuje. Snaží se to na určitých, podle mě dobře vymyšlených, příkladech ukázat, jak složitá může problematika hooligans, nelegální imigrace a z ní proudícího rasismu a následné policejní brutality být. (04.04.2015)