Jersey Boys: Cesta k sláve

Když o nějaké holce víte, jak je dokonalá v posteli, těžko se pak spokojit s pouhou pusou na tvář. I když ona i pusa na tvář se musí umět, aby zahřála. A vlastně co je na takové puse špatného, když víte, že už jste si spolu stejně několikrát užili? Takže díky, Clinte. Sice jsi mě tentokrát nesemlel tak, že by mě museli z kina vynášet v kyblíčku jako posledně, ale i příště ti s radostí nastavím tvář. Protože na rozdíl od většiny svých vrstevníků umíš lidi obdarovat humorem a pobavit je, ne jen otrávit stařeckým remcáním. (Dunedin, NZ) (24.07.2014)

Clint Eastwood si i nadále plní své sny. Již v mládí, když jako režisér začínal, tak vždy natočil několik komerčních filmů, aby si pak sám mohl zafinancovat svůj vlastní nezávislý projekt (např. Zahrajte mi Misty, Breezy, Bird). Bylo mu jedno co na film řekne kritika a jak ho přijmou diváci - natočil ho prostě pro sebe, když chtěl něco sdělit. A takovým případem jsou i Jersey Boys - dobový snímek o partě pouličních zlodějíčků (výborně zvolené herecké obsazení plné neokoukaných tváří), kteří se díky hudbě dotknou hvězd a zase spadnou zpátky na zem. V zajímavě vyprávěném filmu zazní několik písní, které určitě poznáte, protože dnes jsou již milionkrát hranými šlágry. Ale nebojte se, nejde o muzikál - skladby jsou vždy citlivě zakomponovány do bohatého děje. Právě hudba je jedním z hlavních důvodů kvůli kterým se ještě k tomuto kousku vrátím, protože příjemné podupávání nohou mě nepustilo až do konce závěrečným titulků. Vřele doporučuji a to nejen fanouškům Clinta Eastwooda (asi na dvě vteřiny se ve filmu mihne) či kvalitní hudby. P.S. Jedná se již o třicátý třetí režijní počin nezdolného veterána Clinta Eastwooda, kterému tímto skládám veliký obdiv a uznání. (13.11.2014)

Režisér ve věku (Clinta Eastwooda) by se už neměl pouštět do žádných experimentů, inovací, ani výzkumů; měl by už jen rekapitulovat svoje vzpomínky a zážitky, a to, že se budou vztahovat k jeho mládí je jasné. Vzpomínkový film o významné předrockové - a zřejmě jeho kultovní, kapele - "Frankie Valli & The Four Seasons" v podstatě nenese žádnou další informaci. Přesto je to svižný snímek s šikovně vloženými remixovanými hity. Doufejme, že i mezi mladší generací se nejde režisér, který se podobně zaujatým a seriozním způsobem způsobem zpodobní některou z prvních rockových kapel (třeba Yardbirds, Fleetwood Mac nebo Spencer Davis Group). Nebo raději ne? Oliveru Stonovi se to v případě Doors moc nepodařilo! (06.11.2014)

Pro historiky americké pop music...možná. 1) Neústrojně dlouhým snímkem mě provázel kastrátský falzetový hlas zpěváka a eastwoodovský patos, který mu (režisérovi) asi otevírá americká srdce. Mě však rozšafné tempo ani zobrazení mafie jako party přísných, pravda, nicméně hodných strýčků moc nebere. 2) Zaujal mě 38letý (!) pěkný Vincent Piazza (šéf kapely Toni nebo Tommy de Vito) a 29letý svěží Erich Bergen (skladatel Bob Gaudio). (14.09.2015)

Neni to pecka, ale ani propadák. Bohatá stopáž příjemně uplyne, ale že byste si hned do deníčku plánovali opětovné shlédnutí, to ne. Po hudební stránce samozřejmě není co zkazit, herecky také zvládnuto, příběh neurazí, ale tak nějak tomu chybí něco navíc. 60 % Oblíbená část- naložení sejfu do kufru auta (16.02.2015)