Bitva o koleje

I když nejsem nějakým velkým příznivcem válečných filmů (zvláště, když podání lidských osudů s možným osobnějším přesahem nahrazuje důraz na bojovou techniku), Bitvu o koleje doceňuju jako zajímavý těsně poválečný příspěvek do filmové tvorby na pomezi hraného a dokumentárního filmu. Vzhledem na rok vzniku a spolupráci filmařů se skutečnými železničáři vznikla obdivuhodná, autentická podívaná, která zachytila (tehdy) nedávné hrdinské činy běžné lidi v boji proti nacismu v 2. světové válce ve Francii. Film neměl hlavní postavy, o nějaké výraznější psychologii u nich se moc mluvit nedá, , ale pohltil mne svým dynamickým zpracováním od počátku, naštěstí nebyl příliš dlouhý a některé scény s detaily na tajné přípravy výbuchů, odsouvání kolejí či přetrhání řetěze byly zde fascinující. 70% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (23.10.2019)

Skvělé dílo René Clementa. Dokonale zvládnuté prostředí. Doba vzniku 1946 ! Toto není dokument ! Plnohodnotný film s akčními scénami ,kdy vlaky jsou skutečné a hrdinové taktéž.. Domnívám se,že tady se John Frankenheimer inspiroval,než natočil The Ttrain z roku 1964.Bitva o koleje snese srovnání s touto produkcí studia MGM a nepotřebuje k tomu B.Lancastera. (20.03.2007)

Jo nadhodnotim i ja, hlavne kvoli tomu ze to ani nie je regulerny film, skor len dokument z konca WWII. Kazdopadne La Bataille du rail ostava akokeby visiet vo vzduchu - jednak je to dobou vzniku, tesne po svetovej vojne a jednak tazko film jednoznacne zaradit - ci je to vojnovy, psychologicky aalebo ma v sebe aj kus akcie. Kazdopadne dialogmi perfektny film o tom, ako casto obycajni ludia kurvili nacisticky hnoj. Mna zaujali veci ako trhanie kolaji, kadejake tie vybuchy, no a co sa tyka vlakov, tak upozornujem na moju slabost a to ze vlak vo filme = vzdy plus. Dlho som si myslel, ze jeden z najlepsich vlakovych filmov bude uz navzdy u mna Emperor of the North 1973 a Vlak 1964 s Lancasterom a Simonom. No ako vidno, uz mam treti krasny vlakovy film . 95 % (27.10.2019)

Když jsem zjistil, že se vlastně jedná o dokumentární film, kde jsou některé pasáže hrané, tedy pseudo-dokument, nemyslel jsem si, že by to mohlo být dobré, ale nakonec se ukázalo, že ten film je prostě dobře natočený a že ten realismus s hraním tomu nijak zásadně nevadí, naopak to umocňuje dojem z podívané. (08.08.2017)

Vedome mierne nadhodnocujem, pretože tak ojedinelé vztiahnutie sa k II. sv. vojne krátko po jej skončení prakticky nenachádza obdoby a je o to špecifickejšie, že naň nedokázalo nadviazať nijaké hnutie; La bataille du rail zostala stáť mimo všetkých škatuliek a známych umeleckých smerov. Clémentova unikátna režijná metóda pozostáva z kríženia postupov a štylistických prostriedkov dokumentárneho a hraného filmu, ktoré v mnohom pripomína princípy talianskeho neorealizmu. Zrieka sa hviezdneho systému, profesionálnych hercov, dramatizácie a ďalších kľúčových bodov konvenčného filmového rozprávania. Kombinovaním dokumentárnych a hraných záberov vytvára takmer nerozlíšiteľnú ucelenú kroniku spoločného boja francúzskeho odboja a železničiarov proti nemeckým okupantom. Hybnou silou sa stáva základný stavebný kameň kinematografie - pohyb, hlavnou postavou železnica, po ktorej je tento pohyb vedený. Jednotlivé zosúladené akcie a protiakcie oboch strán sú predvádzané ako ladné ťahy figúrkami po šachovnici - presuny, zastavenia, návraty či vyraďovania vlakov z prevádzky, prepady, záťahy i popravy si zachovávajú punc prísneho realizmu a vernosti udalostiam. V inscenovaných pasážach hrajú skutoční členovia odboja a zamestnanci železníc samých seba, čo ešte prispieva k autenticite materiálu. Miesto jednotlivých výrazne charakterizovaných hrdinov sa dostáva do popredia súčinnosť a kolektívna spolupráca, v ktorej sú jednotliví ľudia kolieskami v premyslenom stroji - systéme odvetných akcií a sabotáží, ktoré pomohli urýchliť víťazstvo. Filmu nechýbajú ani nákladné a technicky náročné efektné scény, spomedzi ktorých k úplnému vrcholu patrí vykoľajenie skutočného vlaku. Pod vplyvom týchto skutočností filmu odpúšťam niekoľko naivnejších pasáží. Programová orientácia na oslavu kolektívneho víťazstva francúzskeho ľudu je pochopiteľná, dvojnásobné ocenenie na festivale v Cannes je zaslúžené, avšak je v ňom jasne cítiť silnú politickú motiváciu. 90% (24.02.2015)