Úsvit planéty opíc

"Úžasné? Hovoriace opice? S oštepmi?!" Na môj vkus príliš temné, pochmúrne a neveselé. A to už je čo povedať, lebo mám celkom rád temné, pochmúrne a neveselé príbehy. Ale toto bol fakt strop. Ale pôsobivý. Z Jasona Clarkea nikdy hollywoodsku hviezdu nevytesáte, nie je to "ten" typ herca, avšak po technickej stránke tomu niet čo vytknúť. Výprava zdecimovaného sveta, nad ktorým čoraz výraznejšiu nadvládu preberá príroda, je zvládnutá pôsobivo, mrazivo a na vysokej úrovni. Lesy, v ktorých skoro stále prší (alebo aspoň mrholí) sú proste úžasné a svojím spôsobom nádherné. Možno by naozaj bolo lepšie, ak by ľudstvo konečne vymrelo a zem by si naspäť vzala matka príroda. Škoda mizerne priamočiareho a naivného scenára a predvídateľných zvratov. Ale inak fajn, 4* si to určite zaslúži, dať tomu len 3* by nebolo fér. Kino Považan NMnV 2014 (12.01.2017)

To se pořád mluví o postavách, vyprávění a významech, ale trochu se zapomíná na to, že je tenhle film pozoruhodný stylisticky, hlavně v rámci hollywoodské produkce. Reeves tady definitivně prokazuje, že má velký cit pro materiál, protože zatímco Cloverfield vyžadoval až nepříjemně zesílenou shaky-cam estetiku, ze které se pár lidí málem pozvracelo, Úsvit planety opic naopak charakterizuje neobvyklá střihová rozvážnost a velké množství celků. Není to samozřejmě jako dnešní artová produkce, ale v některých postupech se jí film docela blíží, například významotvorným zapojením mizanscény, která víc než k posunu vyprávění slouží k prohloubení fikčního světa. Proti sobě tak například stojí hornaté sídlo lidoopů, které obepíná hradba plná vzhůru trčících kůlů, a sídlo lidí, kde se stejně tak do nebe tyčí hromady zbraní. Úsvit vyloženě stojí na kompozicích, které najednou zachycují hromadu nejrůznějších prvků a které někdy až odosobněně sledují střet dvou soupeřících, ale v mnohém stejných táborů. Spolu s tím se nabízí důležitá otázka související s pokročilým motion capture: je herectví lidoopů působivější (přesvědčivější) než herectví lidských postav? Podobnou otázku bychom si samozřejmě mohli klást po předchozím dílu. Tak trochu v rozporu s některými ohlasy jiných si nicméně myslím, že Úsvit není ani tak o zdařilém navazování na dobře rozjetou rebootovanou sérii, ale spíš o alternativním pohledu na věc, kdy mnohovrstevnatost konfliktu vyvstává tentokrát i z jiných než primárně narativních prostředků. (29.10.2014)

CGI ve službách dokonale vypiplaných emocí, upřímných opičích pohledů a precizní režisérská stavba jednoduchého děje se tentokrát nekoná, jelikož Reeves spatřuje základního tahouna filmu přesně na opačném spektru blockbusterových pravidel. Práce s postavami na nule, předvídatelnost děje na stovce. S příbývajícími minutami mi bylo upřímně líto každého předem trefeného momentu, který chce člověk v závěru proměnit v dobropis vstupenky do kina. Fail roku. (27.07.2014)

Od událostí z jedničky uplynulo deset zim a člověka už opice neviděli taky pěkných pár let. Idylka, kterou Caesar vybudoval v pralese za městem má ale skončit, když bílý muž vstoupí na jeho území. Pomalé budování vztahů a představovačky hrdinů se vyplácí ve válečnější druhé polovině. Kdy se Koba s kvérem pustí do díla. Opičí parta v čele s Andym Serkisem působí ještě realističtěji než minule a slova o vynikajících hereckých výkonech jsou na místě. Kebbellův Koba je boží. Lidská sebranka se soustřeďuje na Clarkeovu rodinu a i když vedle opičích bratří malinko zanikají, jsou pořád hodně fajn. Zarážející je účast Garyho Oldmana, který nedostává moc prostoru. Reeves skvěle zvládá vyprávění na konverzační rovině, ale ve válečné je taky jako doma. Útoky opic i bitky jeden na jednoho jsou neokoukané a působivé (hlavně scéna s obrněným transportérem a rotací bitevní vřavou) s precizními trikovými sekvencemi. Rozbořené San Francisko je taky pastvou pro oči. Spokojenost. Opice nezabije opici. (24.07.2014)

Nejlepší možné pokračování, jaké Zrození Planety opic mohlo dostat. Výměny režiséra bych si nejspíš nevšiml (Reeves má stejně jako Wyatt spoustu nápadů, tu a tam pobaví nějakým delším záběrem, atmosféra dokonalá), zato Michael Giacchino složil ještě lepší hudbu než Patrick Doyle... A změnil se především Caesar. Zestárl, zmoudřel a všechno je to na něm perfektně znát už v prvním záběru. Jako postava je výborně propracovaný, správný hrdina jak má být, a členové jeho rodiny jsou na tom zrovna tak. Zkrátka je vidět, že scenáristé si na opicích dali záležet stejně jako (nebo více než) na lidech a povedlo se. Opět mě nadchli i trikaři, film má spád, myšlenku, postupně graduje, závěr je bombastický. Jsem zvědav, čeho se dočkáme příště. Nejvíce by mě filmaři potěšili, kdyby se třetí díl odehrával zase až po nějakých deseti zimách, přímo nenavazoval a pokud možno se bez lidí obešel úplně. Ale to je jen takové troufalé přání. (18.07.2014)