Úsvit planéty opíc

Zdá se, že takřka 50 let staré téma má stále co nabídnout. Výzvy autorům, hutné a chutné zážitky divákům. Pomineme-li skutečnost, že lidoopi (skorolidé; jsme, ať se nám to líbí, či ne, nahé opice) mají značně omezenou mozkovou kapacitu (objem mozkoven se u lidí na dolní hranici pohybuje kolem 1150 kub. cm, zatímco u lidoopů je horní hranicí 900-1000 kub. cm) a konstrukce jejich hrtanu vylučuje zvládnutí zvukové lidské řeči, je pohádka, kterou nám předkládají zpoza oceánu, výborně vyvážená ve scénáři, skvěle malovaná kamerou (útoky lidoopího vojska) a výtečně koordinovaná režií. Pro téma mezidruhového dialogu tu bylo vykonáno opravdu mnoho. Zajímavé je - lidé či lidské role tu opravdu jen stínují - pojetí šimpanzího vůdce Cézara a za zmínku stojí i obří moudrý orangutan. Cézar svými projevy, zejména v závěrečné fázi filmu, silně připomíná Lincolna ze stejnojmenného nedávného amerického hitu. Jeho protivník Koba (jakýsi gruzínský Jánošík, jinak stranická přezdívka Džugašviliho-Stalina; jedná se o úmysl či náhodu?) je typickým populistou, na němž ulpívají znaky vůdců typu Mussoliniho či Hitlera. Ne náhodou je většina filmu komponována v šerosvitu zřejmě sekvojových (?) lesů nedaleko Friska, ne náhodou Cézar připomíná vše možné, jen ne vůdce, který na složité otázky ordinuje jednoduché odpovědi; chová se povýtce rooseveltovsky. Kápne-li do tohoto menu sem tam i zrnko humoru a zjistíme-li, že chybují i velikáni, zážitek, který se nám z více než dvouhodinové ságy, plné 3 D technologických pohlazení, postupně skládá do značně trvalé a propracované vzpomínky, je v každém případě nevšední. A krásný. (16.07.2014)

"Úžasné? Hovoriace opice? S oštepmi?!" Na môj vkus príliš temné, pochmúrne a neveselé. A to už je čo povedať, lebo mám celkom rád temné, pochmúrne a neveselé príbehy. Ale toto bol fakt strop. Ale pôsobivý. Z Jasona Clarkea nikdy hollywoodsku hviezdu nevytesáte, nie je to "ten" typ herca, avšak po technickej stránke tomu niet čo vytknúť. Výprava zdecimovaného sveta, nad ktorým čoraz výraznejšiu nadvládu preberá príroda, je zvládnutá pôsobivo, mrazivo a na vysokej úrovni. Lesy, v ktorých skoro stále prší (alebo aspoň mrholí) sú proste úžasné a svojím spôsobom nádherné. Možno by naozaj bolo lepšie, ak by ľudstvo konečne vymrelo a zem by si naspäť vzala matka príroda. Škoda mizerne priamočiareho a naivného scenára a predvídateľných zvratov. Ale inak fajn, 4* si to určite zaslúži, dať tomu len 3* by nebolo fér. Kino Považan NMnV 2014 (12.01.2017)

To, že se po týdnu artovek ve Varech budu u amerického trháku s atraktivním námětem prostě a jednoduše nudit, jsem tedy nečekala. Zklamání nelze potlačit. Pryč je znepokojivá atmosféra z jedničky, kdy opice coby evolučně nižší stupeň člověka získávají IQ, které dosud měl jen homo sapiens sapiens. Libovolný lidoop přehrává člověka (Oldman, Acevedo), nosné lidské postavy chybí. Příběh tvoří drobné roztržky na obou stranách, které jen stále dokola variují „opice neposlouchá hlavní opici a chce zničit lidi/člověk neposlouchá hlavního člověka a chce s opicemi buď vyjít, či je zabít“. Opice vědí, že lidí je málo a živoří, lidé vědí, že někde v lesích si žijí opice. Střet je nevyhnutelný, což víme i bez znalosti frančízy, ale čekat 130 minut, než k němu dojde, a v mezičase si zavzpomínat na staré dobré časy mladého Caesera, je vskutku neuspokojivé. Chybí totiž jakýkoli moment překvapení nebo hlubší přesah či propracovanější motivace. Lenivý scénář. [Kino, 3D, titulky] (14.07.2014)

Škoda, že tu už nehrá Franco a Freida, možno by to bolo o hviezdičku viac, predsa len Jason Clarke mi nie je zrovna sympatický a Keri Russell (v čom to len hrala) je síce fajn ale nie je nijak zvlášť výrazná, čo však nevadilo a sem sa aj v pohode hodili a klapalo im to medzi nimi, pretože digitálne opice získavajú jasnú nadvládu a scény ktoré ostanú v pamäti si v pohode uchmatnú pre seba. Od zručného remeselníka Matta Reevesa som ani nič menej nečakal a pokračovanie krásne nadväzuje na vynikajúcu jedničku Zrodenie Planéty opíc. (26.08.2014)

Inteligentní blockbuster. Moc dobrá hudba Michaela Giacchina, která sice občas padá do žánrového klišé, ale minimálně na začátku mě dostala svými až "ligetiovskými" postupy, čímž poněkud navázala na podobně provokativní soundtrack z původní Planety opic z roku 1968. Středobodem tohoto snímku, jejž posouvá Úsvit výše, je postava Caesara. Výborně zpracovaný charakter, který je morálně pevný, emocionálně působivý a přesto si s ním nikdy nemůžete být zcela jistí. Moc se mi líbilo, že autoři netlačí na pilu ve smyslu "divák musí fandit opicím" případně "divák musí fandit lidem". Každý si víceméně může zvolit svůj postoj a v obou táborech jsou ti špatní i ti dobří. Pokud mám snímek srovnat s těmi, který vlastně remakuje, a sice něco mezi Dobytím a Bitvou o Planetu opic z roku 1973, je tento remake jednoznačně lepší a věrohodnější zpracování téže látky, což je v konkurenci všech ostatních novodobých remaků, prequelů a sequelů obrovská výjimka. A zaujalo mě to rozhodně i více, než jednička. Trochu se však bojím dalšího dílu, aby se nestal jen pouhou samoúčelnou řežbou, to by se mi asi tolik nezamlouvalo. (16.07.2014)