Bílá spona

Všední detektivka, nezajímavá, bez šťávy a elegance. Mac Frič se zoufale pokoušel vrátit k milované práci, k filmové režii, všemi způsoby, mnohdy za cenu větších či menších kompromisů. V tomto případě přišla veškerá snaha vniveč, ale vina neleží ani tak na Fričovi, jako spíš na scénáristech, kteří sesmolili veskrze průměrný příběh z obchodního domu. Právě tak neatraktivní je také herecké obsazení, v němž můžeme ovšem zaregistrovat alespoň též sesazeného Oldřicha Nového v poněkud průhledné záporné figurce člověka byvšího. Mnoho ten film ovšem nenabízí. (30.04.2009)

Československý kriminální film zabývající se krádeží zboží v textilním podniku a vraždou člověka zapleteného do tohoto činu, jehož představoval v malé roli R. Brzobohatý. Vyšetřování se ujal klidný a přátelský kapitán Chládek (Č. Řanda), pod jehož velením se případem zabýval vzpurný a vznětlivý mladý poručík Janda (J. Pohan), který se dokonce neuváženě zabýval myšlenkou opustit na vlastní žádost řady policie, když vyšlo najevo, že do případu je zapleten i jeho čerstvě dospělý bratr V. Tomšovský. Ten však, místo aby přiznal, že strávil s partnerkou noc v zavražděného bytě, raději na sobě nechal podezření v tak těžkém zločinu. Na přísného J. Pohana znenadání začala dělat oči účetní onoho vykradeného podniku (J. Smejkalová), a to jen proto, aby se pokusila odvést pozornost a zamaskovat skutečnou podstatu události, totiž fingovanou loupež neboli zpronevěru socialistického majetku. Totožnost poměrně velké skupiny pachatelů, do níž patřily kromě J. Smejkalové a jejího bývalého manžela O. Nového i vedoucí postižené prodejny usměvavý a klidný B. Švarc a jeho asistent L. Kostelka, byla nakonec odhalena díky fotografii, jež byla nalezena v bytě zavražděného. Byla na ní spolu s obětí i neznámá žena s neobvyklou bílou sponou ve vlasech, přesně takovou, jakou nosila i paní účetní. Poněkud mě zaráželo, že nebyla zcela jasně vysvětlena smrt řidiče Brzobohatého, ale i tak se domnívám, že šlo o poměrně slušný civilní kriminální film. Jeho autor, legendární M. Frič, natočil zcela jistě mnoho lepších snímků, avšak na druhou stranu v jeho tvorbě se nenacházejí propadáky, neboť tento režisér prostě uměl točit a i z mála dokázal udělat minimálně průměrný film. (26.04.2019)

V socialismu nám ještě nějaký ten zločin zůstal, ale i když se občas pohádáme, jsme jako bratři (někteří doslova), pomáháme si v práci, řešíme rodinné problémy a mezi nimi i nějaký ten zločin. Zajímavé, ostatní si stěžují na absenci napětí, sleduji teď staré detektivky a tahle se mi, i přes výše uvedené okamžiky spíše legračního charakteru, zdála zatím nejsnesitelnější. 50%. (01.10.2020)

Z poměrně mizerného scénáře s několika logickými lapsy (tím největším je, že si Horák pamatuje číslo vozu, hned za ním se ocitá veliký otazník nad tím, proč hlavní padouch nekulhá ihned po nehodě, ale vzpomene si na zraněnou nohu až později) dokázal Frič natočit příjemně civilní kriminálku. Jediná filmová hlavní role Čestmíra Řandy vůbec nedopadla špatně. Jeho kapitán je sympatický vyšetřovatel, který nemá rád zbrklé úsudky, nepostrádá logické myšlení a autoritu si získává spíše laskavostí, než komisností. Chládek je dobře propracovaná postava, ostatní vedle něj působí značně černobíle, snad až na pokus o osudovou ženu Horákovou Jarmily Smejkalové. K velkým pozitivům patří výborná hudba a mladičký Radek Brzobohatý v jedné ze svých prvních filmových rolí. (04.07.2022)

Je vidět, že se Frič místy snažil pojmout snímek trochu americky, bohatě, což je patrné i na významu hudební složky, která inklinuje ke 30. létům, ale napětí tomuhle snímku strašně chybí. Jsou zde scény, které upomínají na Fritze Langa, ale celý případ je takový hloupoučký. Asi by se dalo mluvit o českém noir, ale přece jen by u toho byla nutná mírná nadsázka. Krátké a místy přece zdlouhavé, některé dialogy jsou nesmyslně šroubované. (07.01.2014)