Bílá spona

Film Bílá spona je lidově naprogramovanou kriminálkou. Martin Frič se sice pokouší o nadhled, ale ta svobodomyslnost je svázána předem daným pravidlem. Nesoustředí se na akt zločinu, byť rozprostírá mysteriózní napětí, místo toho dostává přednost pochybná socialisticky niterná nespokojenost. Nakonec všichni pachatelé organizované trestné činnosti mají pro své skutky ideologicky vhodné třídní podmínky. A přestože lze najít i zajímavé artefakty doby, je na filmu nejlepší hudební doprovod a také struktura obrazu. Hlavní postavou kriminálního filmu je Jiří Janda (zajímavý Jan Pohan), poručík Veřejné Bezpečnosti. Nespokojenost s vnitřním nenaplněním se projevuje pracovní frustrací a nedůvěřivým dohledem nad životem mladšího bratra. Hledání osobního štěstí je střípkem k vyřešení zločinů. Vzorovým hrdinou je Chládek (příjemný Čestmír Řanda st.), kapitán Veřejné Bezpečnosti a trpělivý Jandův vedoucí kriminálky. Před projevy mocenské síly dává přesnost laskavosti. Výraznou postavou je Pavel Janda (příjemný Václav Tomšovský), mladší bratr policejního poručíka. Mládí touží po plnohodnotném zapojení do života, i v jeho krásách, ale nejdříve musí překonat bratrovu vnitřní krizi v tom jeho trpkém pocitu nedocenění. Hlavní ženskou postavou je Marie Horáková (zajímavá Jarmila Smejkalová), koketní vedoucí jednoho oddělení obchodního domu Astra. Poručíkova osamělost zde zavětřila naději. Z dalších rolí: vyrovnanější a soustředěnější Jandův kolega a poručík Veřejné Bezpečnosti Karel Burda (Milan Holubář), starostlivě smírčí matka bratrů Jandová (Pavla Maršálková), mladá prodavačka v Astře a Pavlova první milenka Vlasta Ziková (Blažena Kramešová), sebevědomý ředitel obchodního domu Astra Stejskal (Bohumil Švarc st.), nešťastník osudu, řidič Jan Nekola (Radoslav Brzobohatý), zvědavá domovnice Bláhová (Ilona Kubásková), či bývalý manžel, bývalý starožitník a vykuk Jan Horák (Oldřich Nový). Bílá spona je filmem zkušeného režiséra a docela zdařile se sváří, a zdá se, že dokáže mnoho z atmosférického prostředí nabídnout. Ale skutečnost je plytká, byť po formální stránce jde o slušnou filmařinu se socialisticky uvědomělým duchem. (03.07.2020)

Příběh i průběh vyšetřování mi přišel věrohodný, zcela přirozený a bez příkras. Zločin tehdejší doby. Přes půlku filmu jsem však postrádala jakékoli napětí, ale pak se tam nějak záhadně připlížilo a vzbudilo moji zvědavost. Film vyjadřuje jakýsi odraz doby. Mně osobně se v tomto směru docela líbily scény z tehdejší tančírny; co se hrálo a jak se mladí lidé bavili. Ale i jiné. Z vyšetřovatelské strany mi něčím neuvěřitelně lezl na nervy starší Janda. Možná také jakýsi odraz doby. Doprovodná hudba se mi pranic nelíbila. Rozkolísaný průměr. (17.07.2011)

Je vidět, že se Frič místy snažil pojmout snímek trochu americky, bohatě, což je patrné i na významu hudební složky, která inklinuje ke 30. létům, ale napětí tomuhle snímku strašně chybí. Jsou zde scény, které upomínají na Fritze Langa, ale celý případ je takový hloupoučký. Asi by se dalo mluvit o českém noir, ale přece jen by u toho byla nutná mírná nadsázka. Krátké a místy přece zdlouhavé, některé dialogy jsou nesmyslně šroubované. (07.01.2014)

Konec 50. let ještě trochu doznívá, ale přeci jen už je znát směřování tohoto žánru zase někam jinam. Vyšetřování je v plném proudu a divák sleduje počínání kriminalistů. O nějakém napětí nemůže být vůbec řeč, ale to neznamená, že by měl být tento snímek nějak špatný. Postupné odkrývaní faktů a dávání různých střípků dohromady. Prostě klasická česká detektivka. (04.11.2014)

jedna ze starších českých kriminálek,kterou jsem ještě neviděla...s lítostí musím konstatovat,že mě nijak nenadchla,ani nezaujala,zdálo se mi to rozvleklé,bez šmrncu.....za zmínku stojí snad jen nádherný ďolíček v bradě Kurta Jüstla,což - jak jsem teprve teď zjistila,je vlastní jméno Jana Pohana :-) (30.08.2014)