Hvězdy stříbrného plátna

Velké jméno, magnetické charisma, komplikovaná osobnost. Pro řadu mladších herců byl vzorem. Zosobňoval revoltu, svými rolemi žil, s postavami splynul. Jednou dokázal být zdrženlivý či něžný, jindy neurvalý až vzteklý. Kariérní přelom přišel s živočišnou rolí v Tramvaji do stanice Touha, za kterou získal svou první oscarovou nominaci, a další tři rychle následovaly. Čtvrtá v řadě, za drama V přístavu, odhalila v ještě větším měřítku šíři jeho hereckých možností. Oscara získal, jenže kam dál mohl stoupat? Záhy ho stále silněji začala provázet pověst problémového herce. Jeho výstřednosti se časem stupňovaly, jeho nespolehlivost rostla. Ignoroval režijní pokyny, zdržoval natáčení, měl nesmyslné požadavky. V 60. letech se objevil v několika slabších (spíš méně výrazných) kouscích, ale holt měl status hvězdy, takže nadále dostával pohádkové honoráře. Zastiňovaly ho ovšem nové tváře – Redford, Nicholson, De Niro. Každopádně když to vypadalo, že s Brandem došla Hollywoodu trpělivost, vydupal si ho Coppola do svého Kmotra. A herci zase všichni zobali z ruky. Tolik o něj stáli i v případě Supermana, že byli producenti ochotní vyplatit Brandovi za pouhé dva týdny práce skoro čtyři miliony dolarů. Celoživotně miloval Tahiti, stejně jako bouřlivý způsob život. Zplodil snad až jedenáct dětí, přičemž jedno z nich spáchalo sebevraždu, výrazně přibral, trpěl depresemi, cukrovkou, ztrácel zrak, sláva se pro něj stala prokletím. Vytvořil každopádně škálu velmi odlišných charakterů, v samotném dokumenty nehovoří (naštěstí) jen samotní publicisté, ale třeba legendární Elia Kazan, což je určitě zpestření. Vidíme i ukázky z osobního života, hercovy názory a životní postoje, což v cyklu nebývá zvykem. (26.07.2024)

Nas*aný policajt. Pan herec. Ztvárňoval autoritativní postavy. Uječený, spolehlivý. Žádný svalnatý hrdina, ale chlapík, kterého zdobilo charisma i kus tajemna. Dal se k mariňákům (sloužil v Číně i Japonsku) a když pak viděl v kině Marlona Branda, rozhodl se pro studium herectví. Zatímco Dustin Hoffman byl mezi spolužáky nejmenší, on byl nejstarší. Ještě s třetím do party, Robertem Duvallem, opakovaně slýchávali, že jednou budou mít u diváků nejmenší šanci na úspěch. Chyba lávky. Hackman prakticky hned na začátku filmové kariéry zaujal v roli Clydova bratra ve filmu Bonnie a Clyde. Tehdy Warren Beatty přesvědčil Arthura Penna, že mu úloha Bucka sedne. Sedla a byla z toho nominace na Oscara. Získal ho o čtyři roky později za jeden z pilířů kriminálního žánru: Francouzskou spojku. Díky zarputilému poldovi Doyleovi měl mnohé dveře otevřené. Kdyby mohl, lámal by kosti na počkání. Provázela ho ovšem i pověst problematického herce. Potížistou byl prý třeba v Dobrodružství Poseidonu, tvůrci dokumentu to ale příliš nespecifikují. Pokud usoudil, že ta či ona scéna může pracovat s trochu jinou situací/pointou/atmosférou, aby ze své role dostal co nejvíc, asi to není zrovna na škodu. Následovala druhá Francouzská spojka či jiskrný záporák ze Supermana („Můj právník se s vámi spojí kvůli těm rozbitým dveřím. Otisi, vezmi pánovi plášť!“), Hořící Mississippi pak považuji za jeden z nejsilnějších filmů o rasismu vůbec, naopak moderní westernový opus Nesmiřitelní si mě nezískal. Svými energickými výkony výrazně povýšil Firmu či Nepřítele státu, zaujal i několika komediálními rolemi. Velká škoda, že v průběhu roku 2004 oznámil odchod do hereckého důchodu. (01.07.2024)

Těžko zařaditelný, s metodickým herectví i s nemálo démony, talentovaný v mnoha směrech. Hned jeho debut byl významný: Rebel bez příčiny s Jamesem Deanem. Přátelství s ním mu přihrálo roli v Gigantovi, ve kterém se setkal s filmovými legendami Hudsonem a Taylorovou. Měl solidně rozjetou kariéru, ovšem velmi brzy se projevilo jeho rebelství, na place byl konfliktní a nelibý. Producenti jeho angažování považovali za nemalý risk, sedl si nicméně s Rogerem Cormanem. A od něho nebylo daleko k Jacku Nicholsonovi. S ním a Peterem Fondou se rozhodl natočit vlastní film – kultovní Bezstarostnou jízdu, před kterou stihl ještě důležité vedlejší úlohy v Pověste je vysoko a v oceňovaném dramatu Frajer Luke. Přátelství s Johnem Waynem mu přineslo další zajímavé postavy. V osobním životě to ovšem byla zase divočina, jel v chlastu i kokainu, prožil několikadenní manželství a možná proto mu sedla role šíleného fotoreportéra v Apokalypse, ve které poměrně hodně improvizoval. Další pomyslné výsluní mu zajistil jiný psychopat v Modrém sametu. Záporáky hrál skvěle dál, a nejenom je, zkrátka jednou za pár let se pokaždé solidně připomněl (Red Rock West, Pravdivá romance, Nebezpečná rychlost, Umírající zvíře), úspěšný byl i na televizní obrazovce. Znovu jen chronologicky poskládané významnější filmy/postavy. Ale překvapivě to není jen oslavující, jak jsme v tomhle cyklu zvyklí. (17.09.2024)

Byl a vlastně pořád je součástí nesmírně výdělečných sérií. Coby neohrožený archeolog se vrátil hned pětkrát, vesmírného piráta Hana Sola v přelomové sci-fi pohádce George Lucase si zahrál čtyřikrát. Právě u něj přišel jeden ze zlomů, když mu na začátku 70. let svěřil roli v komedii Americké graffiti. Příležitost mu dal i jiný představitel Nového Hollywoodu, tedy prominentní nové generace mladých filmařů s osobitými tématy a styly, Francis Ford Coppola (drama Rozhovor). Po fenoménu Star Wars následovala spolupráce s dalšími výraznými tvůrci (Roman Polanski, Peter Weir), mezi které patří i Ridley Scott, který mu v kultovním Blade Runnerovi nabídl roli, která se vymykala jeho dosavadní kariéře. Ford, který má dar přirozenosti, nikdy nesbíral herecké ceny (spíš čestná uznání za celoživotní dílo nebo nominace), ikonou se přesto stal. Nepřehrával, jeho postavy měly smysl pro humor. V 90. letech se ještě víc přiblížil mainstreamovému publiku, když se nechal angažovat do několika akčních filmů či thrillerů s vrcholem v podobě Uprchlíka. Byl tak trochu ve škatulce, když překvapil zápornou úlohou ve filmu Pod povrchem, naprosto netypickou rolí bylo i podstatně starší Pobřeží moskytů. Od počátku tisíciletí přicházely rozmanité role a žánry, aby následovalo období návratů (Han Solo, Indiana Jones i bývalý polda Rick Deckard). Každopádně moc rád se k jeho starším kouskům vracím. (08.06.2024)

Pánové melou, jak film s Kevinem Costnerem představuje zaručený úspěch, přitom má za sebou nejeden propadák a sám herec několikrát za svou kariéru vstal z filmařského popela. Sportovně nadaný mladík, který zároveň slušně zpíval, měl za sebou několik menších rolí, průlomový byl rok 1985 a první setkání s Kevinem Reynoldsem (Fandango), ve stejném roce se objevil i v Silveradu a první sportovní úloze – cyklistických Vítězích. Velkou hvězdou se stal vzápětí díky Brianu De Palmovi a jeho Neúplatných. Následovalo Costnerovo zdaleka nejsilnější období. Nejprve další postavy sportovců, pak triumf v podobě Tance s vlky (stejně jako v budoucnu do projektu vložil spoustu vlastních peněz). Faktor Costner zafungoval i v Robinu Hoodovi či Osobním strážci, kritiky ceněný byl JFK nebo Dokonalý svět. Pak přišel astronomický rozpočet Vodního světa s pohromami na každém kroku, rozvláčný Posel budoucnosti, který představoval ještě větší tragédii, tvůrci vynechávají, přitom právě kvůli němu se herec potácel v hollywoodském vyhnání a pojídal drobky, které někdo upustil. Nezlomilo ho to, přichystal další western (komorní Krajina střelců) i několik dalších – vlastně zajímavých – projektů. I když nultá léta byla z jeho strany poměrně průměrná, od té doby bylo znovu sympatické sledovat, jak Costner pokračuje ve svém stylovém hereckém návratu, což má/může korunovat letošní Horizon: An American Saga. Tak či onak, jeho posledních 20 let berou tvůrci hodně kvapem. A úplně ignorují seriálový fenomén Yellowstone. (20.05.2024)

Velká poklona před tím, co dokázal. Nebránil se hereckým výzvám, ale taky ukazoval, že nejde o život a že je to jedna velká zábava. Pracoval s největšími osobnostmi stříbrného plátna, ale se stejným nasazením se pouštěl do béčkových průšvihů. Dokázal být úsporný i zásadně přehrávat. Nebál se jít se svou výraznou mimikou za hranu. Výstřední role hrál už v 80. letech. O dekádu později strhával temnými, silnými a tragickými rolemi (Red Rock West, Leaving Las Vegas, 8 MM), ale především se díky Skále stal prakticky přes noc akčním hrdinou, v druhé polovině 90. let možná tou největší. Každopádně cageovského střihu, protože do žánru vnesl ironii a humor. Ani tady se nebál urvat herecky z řetězu (kupříkladu v Tváří v tvář). K bizarnosti se vrátil v roce 2002 Adaptací, která představuje jeden z jeho nejsoustředěnějších neurotických výkonů. Oscara měl tehdy namísto Brodyho získat on. O pár let později přišel pořádný kariérní propad, o zbytečnosti mnoha rolí se popsaly stohy papíru. O renesanci v posledních letech už se dokument nevyjadřuje. Nicméně raději vraťme toho králíčka do krabice! (17.04.2024)

Charismatický mnohovrstevnatý britský herec, jehož jméno mnozí na první dobrou neznají, ale tvář rozpoznají zatraceně rychle. Nečitelný, šlachovitý. Žádný hrdina, žádný svůdník. Střídá silné nezávislé kusy s komerčními projekty. Často odhaloval temné lidské stránky, které se snažíme před jinými skrýt. Kladní hrdinové ho příliš nelákaly. Zaujal hned zkraje, a to Francouzovou milenkou. O pět let později se širšímu publiku předvedl v oceňované Misi, vzápětí skočil do bizarního světa Davida Cronenberga, když si v Příliš dokonalé podobě střihnul jednovaječná dvojčata. Tradičně oslavný dokument, prakticky čistý souhrn. Každopádně zvláštní výběr představovaných rolí: dost času strávíme kupříkladu s průměrnými kousky jako Muž se železnou maskou či Stroj času, zatímco jen z 90. let chybí toho času diskutovaný film o temných vášních Posedlost, Soderbergovo drama Kafka, rozmáchlý Dům duchů od Billa Augusta, Bertolucciho Svůdná krása nebo remake Lolity. Televizní úspěchy schází úplně. (06.05.2024)

Prostě jen přehlídka úspěšnějších filmů. Chybí filmové (komerční) přešlapy, chybí životní pády. Za ty samozřejmě nemohl, ale šlo by o jakési vyvážení, protože tvůrci zase jen oslavují jednu legendu, která přitom mnohokrát padla na hubu. Start měla každopádně skvostný. Touha vyjádřit se skrze tanec aneb 1977 Horečka sobotní noci, 1978 Pomáda. A Hollywood mu ležel u nohou. Následovaly dospělejší role, komediální jistotu z něj pak udělala série Kdopak to mluví (i když komerční úspěch jedničky pokračování zdaleka nezopakovala). Pak rovnou skočíme k Tarantinovi a památné roli Vincenta Vegy. Bylo to v době, kdy Travolta zase uvadal a jeho sláva šedla. Druhou polovinu 90. let pak ovšem solidně vyzobal. Dokument ale řeší pouze spolupráci s Johnem Woo, vynechává Michaela či výborná dramata Město šílenců, Barvy moci nebo Generálovu dceru (i pozdější Píseň lásky samotářky), aby se věnoval děravé akční pohádce Swordfish. Jeho posledních dvacet let se nese ve znamení průměru, Travolta se přesto nebál odvážných tahů: v Hairspray je nutno ocenit jeho kuráž, s níž si krade každou scénu pro sebe. Obecně škoda, že pánové publicisté hovoří o tom, jak milují tu nebo tamtu scénu, ovšem my ji nevidíme. (26.02.2024)

Coby Doug Ross v Pohotovosti z nemocničního prostředí válel a následně jako nemnoho kolegů zvládl vydařený přechod z televize na velké plátno. Začal coby Tarantinův brácha v Od soumraku do úsvitu, střihl si romanci Báječný den a solidní akční thriller Peacemaker (který ovšem tvůrci epizody ignorují). Platilo, že se uměl sladit s výraznými hereckými partnerkami. Kritizovaný Batman mu vaz nesrazil, naopak potkal Stevena Soderbergha (který je proslulý střídáním výborných a velmi průměrných filmů) a už to jelo. Hrál v šesti jeho filmech, navíc spolu založili produkční společnost Section Eight Productions, sám si zároveň získal respekt mezi režiséry. Zatímco spousta herců zkusila přeběhnout na druhou stranu a alespoň jednou si vyzkoušet režii, Clooney se v téhle disciplíně nechtěl jen rozkoukávat. Milujte svého zabijáka ukázalo, že tenhle sympaťák má velký talent a Dobrou noc a hodně štěstí to jen potvrdilo. Výrazný pak byl několikrát i u bratrů Coenů, jeho zajímavý tvůrčí styl se nicméně minimálně v poslední dekádě krapet vytratil, což pánové publicisté/filmoví kritici (tradičně) jaksi vynechávají. (14.06.2024)

Texasan, který se v pravou chvíli zastavil a pokusil se něco se svou kariérou udělat. Matthew McConaughey totiž v jednu chvíli směřoval do zapomnění. Začínal v reklamách, velmi uvolněný a přirozený byl hned při svém debutu u Richarda Linklatera. O tři roky později utáhl velký film v podobě chváleného dramatu Čas zabíjet. Postupně se vypracoval. S ohledem na svůj vzhled si mohl vydělávat v akčních filmech nebo romantických komediích, on se ale nevydal jednodušší cestou a kývl na role, i když v nich hrál druhé housle (Kontakt). Kromě Zemeckise se potkal i s dalšími velikány (Ron Howard, Spielberg). Ovšem v nultých letech měl naopak vyhodit agenta. Energii vkládal do průměrných romancí a komedií. Byl v nich energický a okouzlující, ale pochopil, že musí něco změnit. Navíc i diváci na něj přestávali slyšet. Dal si pauzu a začal si vybírat jinak. Novou éru odstartovala inteligentní kriminálka Obhájce (2011), velmi přesvědčivý byl i coby Zabiják Joe. Definitivní návrat na vrchol představoval Klub poslední naděje. Následovaly další pecky, navíc nezapomínejme na televizní Temný případ. Zatímco předchozí série nabízely i třeba rozhovory s režiséry nebo životní postoje daného herce, tady se pořád střídají jen tři publicisté, což působí repetitivně a krapet utahaně. (23.04.2024)

Vždycky se mi líbila Pittova filmová cesta. Zaujal velké (talentované) tvůrce, i přes podezřele pěknou tvářičku se proslavil v náročných partech a zajímavých projektech. A prakticky neměl hluché tvůrčí místo. Film ho učaroval v dospívání zřejmě hodně hluboko, jinak by těžko nechal dva týdny před dokončením vysokou školu a vydal se vstříc zábavnímu dobrodružství. Začínal s reklamami, s nedůležitými televizními filmy a seriály. Dlouho ale nic zásadního nepřicházelo. Zafungovalo až doporučení Geeny Davis, díky které získal malou, ale klíčovou roli v Thelmě a Louise. Následovalo pár hezounků a frajírků, ale vždycky se cítil líp v temnějších či náročnějších partech. A ta pravá rebelie přišla pochopitelně s Davidem Fincherem. Trio blábolistů (teda publicistů) jaksi přeskočilo 12 opic či Babel (jen plakáty), znovu je to z jejich strany vesměs obdivné a chvalozpěvné. Opět tak chybí nějaký protipohled. Každopádně klobouk dolů v kolika generačních nebo kultovních dílech se objevil. (03.04.2024)

Chlapík, u kterého jde od poloviny 90. let zodpovědně říct, že si umí zatraceně dobře vybírat role, protože v jeho kariéře bychom našli jen málo průměrných nebo opravdu špatných filmů. Pokud přišly, často to byly nějaké ústupky nebo štěky ve snímcích svých přátel. Významní tvůrci ho oslovovali hned na počátku kariéry, takový Francis Ford Coppola ho coby čerstvě dostudované právnické ucho přivedl do soudní síně, příležitosti se nezalekl a ještě tentýž rok (1997) si střihl roličku u svých přátel Kevina Smithe a Bena Afflecka (Hledám Amy), aby s druhým jmenovaným vzápětí triumfoval s Dobrým Willem Huntingem. Srdeční záležitost. I následující dva roky měl díky Zachraňte vojína Ryana, Hráčích či Talentovanému panu Ripleymu nesmírně silné. Nepolevoval a na počátku nultých let byl součástí první série (kolektivní Dannyho parťáci), aby vzápětí dokázal, že sám utáhne i jinou sérii (akční naháněná s Jasonem Bournem). A Damon přitom (údajně) zůstává normální, nenabubřelý a velkorysý vůči kolegům, nezastiňuje je, pokud nemá hlavní roli. Nadále si jej vybírají výrazní tvůrci (Scorsese, Eastwood, Nolan, Ridley Scott či Soderbergh, se kterým spolupracoval rovnou osmkrát). Samozřejmě znovu velmi oslavující, o názorech či postojích daného herce se nedozvíme nic. Navíc trojice publicistů tentokrát blábolí možná krapet víc než jindy, zase hovoří o nějaké památné scéně, kterou si ovšem obrazově nepřipomeneme. (01.06.2024)

Cyklus rozrostlejší než bych čekal. Vesměs obecné informace, o kterých má divák tak nějak povědomí. A právě taková Meg Ryan dle tří publicistů/filmových kritiků vlastně hrála jen v samých skvostných kouscích, protože je to celé opět obdivné a oslavné. Nebo jinak: chybí širší souvislosti, prostě jen chronologicky poskládané významnější filmy/postavy. Každopádně kamera ji vždycky milovala, jen se až příliš nechala zaškatulkovat. Byla tváří romantických klasik, přesto i v nich prokázala, že je komplexní herečkou. Určující pro její kariéru byla prostořeká a temperamentní Sally, která potkala Harryho, zároveň ale představovala jistou kouli na noze. Tuhle romantickou pletku napsala Nora Ephron, která pak stála za dalšími milníky její kariéry. Ta skvěle zvládala srdečný úsměv i návaly vzteku, její koketování před kamerou ale už dávno odvál čas a Ryan se stáhla do ústraní. Asi bych neignoroval její výrazné žánrové úkroky (kupříkladu Pikovou trojku). (11.02.2024)

Znovu chybí širší kontext, prostě jen chronologicky poskládané významnější filmy/postavy. A znovu velmi oslavující a v mnoha směrech lichotivé. Jeff Goldblum každopádně zaujme nejen svou výškou nebo vykuleným pohledem, prostě pokaždé dokáže přitáhnout pozornost. Dialogy odříkává specifickým způsobem, mistr nečekaných vsuvek, dalo by se napsat. Co řekne, je buď suše vtipné, zvláštně sarkastické nebo prostě nějak uhrančivé. Cronenbergova nekorektní Moucha mu podle mnohých měla přinést aspoň nominaci na Oscara, v 90. letech si užíval účinkování v komerčních peckách (oba Jurské parky, Den nezávislosti). V posledních letech upoutal velmi specifického filmaře Wese Andersona, který jej opakovaně obsazuje do svých úletů. (24.04.2024)

Střídala komediální i dramatické role, úlohy zábavné, akční i zlomyslné, zejména v 80. a 90. letech žánrovým výběrem skutečně překvapovala, ignorovala typologii, ostatně v rozmezí tří let se třikrát nominačně otřela o Oscara. I já sám jsem ji docenil až po letech, a to zejména právě pro její inteligentní a komplikované ženy, které ztvárňovala. Celkově znovu jen strojový popis výkonů, vše vesměs obdivné a chvalozpěvné, o daném herci se snad kromě nepodstatného data narození nedozvíme prakticky nic. Ty čtyři hvězdy jsou spíš jakousi poctou její kariéry... (23.03.2024)

Herecky se mu vlastně vždycky dařilo, ač mu scénáristé podsouvají obraty jako nezkušené srdce. Stejně tak komerčně byl často jistotou příjmů. Hodně mu pomohl Richard Curtis (Čtyři svatby a jeden pohřeb) a byl to znovu Curtis, kdo mu dal možnost zahrát si hajzlíka (Deník Bridget Jones) a pomohl mu tak vymanit se ze škatulky ostýchavých romantiků a zmatených Angličanů. Každopádně i s přibývajícími vrásky a zkoušením různých žánrů a poloh zraje jako víno. Celkově každopádně jen takový strojový popis jeho výkonů, vše vesměs obdivné a chvalozpěvné. (11.02.2024)