Bylo to v máji

Od odpadu film zachránila tradiční Marvanova načuřenost, která tak trochu shazovala tu jeho úžasnou roli probuzeného úderníka. Bohužel mu ale nevydržela až do konce a on se polepšil, ach, odpusťte mi, že jsem to prozradil a pokazil tak mnohým hodnotný kulturní zážitek. Ale jedna věc mě na filmu zaujala. Evidentně nejen soudruzi v NDR, ale i jejich kolegové v ČSR dali své chytré hlavy dohromady a vymysleli !čtyřkilogramové!! kolo favorit. By mě fakt zajímalo, z čeho ho postavili, to muselo být snad z bambusu nebo z balsy, páč i současný karboňák váží 7 kg. Je pravda, že muselo mít samé výhody, i když mě tedy momentálně napadá jen jedna: báječně se hodilo na triatlon, protože ve vodě nešlo ke dnu. Zato nevýhod mělo spoustu: nebezpečí zadření třísky, nutnost ošetřovat ho speciálními protičervotočími nástřiky, člověk na něm nemohl při jízdě hulit kvůli nebezpečí požáru. Tak asi proto se vyrábělo tak krátce! (02.05.2015)

Veskrze průměrný Fričův pokus o ideologickou agitku. Marvan si opět vysekl svou emblematickou roli nafrkaného dědka, který skrze kolektiv dojde k obrácení na víru pravou a pochopí radostnou skutečnost socialismu. Strukturálně je film zjevně ovlivněn Vaškem Káňou a jeho výrobním dramatem Parta brusiče Karhana. Čili odvíjí poměrně harmonický průběh budování (plnění plánu), který narušují technické obtíže a někteří nepřizpůsobivý jedinci, doplněný několika rodinnými scénkami (natočenými v celkem svěžím tempu) a vygradovaný závěrečnou katarzí, při které je splněn plán a Šebesta se zapojuje do masy hrdinů pracující třídy – do masy úderníků. "Bylo to v máji" je prostě typickým představitelem pracovní agitky, která v některých momentech sklouzává k pro našince těžko pochopitelným hovorům o zlepšovácích. Pro zasvěceného diváka skýtá docela zajímavý vizuální materiál k prvomájovým rituálům, ale celkově se nejedná o film ani tak ideologicky vyhrocený, aby byl zábavný svým patosem, ani o veselohru tak kvalitní, aby se na ní mělo cenu dívat. Z hlediska odborného nabízí sorelácká kinematografie pár výživnějších a inspirativnějších kousků... (25.11.2006)

K agitačním/budovatelským filmům mám prazvláštní vztah. Na jedné straně na ně s údernickým nadšením vždy rád kouknu, protože mně šíleně baví všechny ty hefty a nezamyšleně "chytré" a uvědomělé hlášky. Na druhou stranu jsem snad dostatečně velký zpátečník, aby mně tyto hlášky nenechaly chladným a uvědomoval jsem si i za těmito rádoby nevinnými hláškami a scénami to, co se na ně v té nejsyrovější podobě nabalilo (práskačství, strach, perzekuci etc.). Shrnuto a podtrženo: Filmařsky dobře zvládnuté dílo. Stejně tak dobře vystihující budovatelský zápal a onu jakousi "pozitivní" tvář budovatelského období. Na druhou stranu (a o tu mi jde především) agitační film ve svých důsledcích hrozný a neospravedlnitelný sebelepší filmařskou zručností. (02.05.2005)

Přiboudlá budovatelská veselohra, plná (ne)falšovaného entuziasmu i jemných dobových postřehů, může dnes, v jedenadvacátém století, způsobit leckomu zažívací obtíže, ale přesto lze na ni pohlížet také jako na svého druhu cenný dokumentární záznam. Je jasné, že Martin Frič si musel posypat hlavu popelem, aby si udržel svůj dosavadní post, přesto i v tak mizerném filmu najdeme figuru, která nás baví i po letech. Jaroslav Marvan, jeden z nejlepších českých herců, dokázal Šebestovi i jemu podobným postavám vdechnout kus člověčiny, přirozený lidský naturel, kterým se staví do jisté opozice, zejména vůči novotám a novotářství. V případě tohoto optimistického filmu tedy nejde ani tak o zlepšovací návrhy, soutěžení, hesla a průvody, ale o obyčejného českého člověka, který na nás občas, pokud se mu něco nelíbí, zabručí, a který baví a rozesmává vděčné publikum napříč generacemi i časem. (27.02.2009)