Mavericks: Na divokej vlne

Videl som štandardný športový film z prostredia športu, ku ktorému nemám žiaden vzťah. Všetky športovo-životopisné filmy sa nakrúcajú podľa rovnakej schémy a mám trochu problém hľadať a nachádzať v nich odlišnosti, špecifiká, ktoré by prispeli k ich dlhšiemu uchovaniu v pamäti. Tu som ich nenašiel. Film som si pozrel, neohúril ma, nenaštval ma, takže širokopásmové tri hviezdičky si zaslúži. Vedľajšie dejové línie i herecké výkony ich predstaviteľov, značne zaostávali za ústrednou dvojkou. (16.11.2014)

Souhlasím s tím, že kdo má rád surfařinu, tak si přijde určitě na své, obzvlášť v té závěrečné části to vážně nemá chybu. Co se ale týká příběhu jako takového, který je sice podle skutečné události, tak moje emoce byly víc v pohotovosti pokud se jednalo o surfování, než o příběh samotný, takže někde bude chyba. I když připustím, že to je zřejmě ve mně, tak mohu jen konstatovat, že je mi to líto už kvůli samotnému Jayovi. Docela mě to zaskočilo vzhledem k poměrně dost zkušeným režisérům, od kterých bych očekávala daleko lepší zpracování. On je to velký kumšt natočit něco, co se skutečně stalo takovým způsobem, aby to diváka chytlo hned na první nadechnutí. Nicméně mezi surfaři je Jay Moriarty určitě velkou legendou, na kterou se nedá zapomenout a to je asi podstatné. Já jsem si jen při tomhle filmu nemohla nevzpomenout na Jacka Johnsona", zpěváka, který byl také profesionálním surfařem, ale jemu stačila k ukončení jeho kariéry jen taková nehoda, která mu vyrazila přední zuby. Já se mu vůbec nedivím, já bych se zachovala úplně stejně. (15.05.2013)

Honění Maverika je rozkokošný filmeček! Zvláště, pokud rádi dvě hodiny sleduje neoprenového cherubínka, cachtajícího se v příboji pod dozorem Žérarda Řiťlera. No žužu. Já už teda v životě sjel pár prken, ale asi jsem působil amatérsky, protože jsem až dodnes netušil, že aby v tom byl člověk dobrý, je třeba brutální nalejvárna Zen-buddhismu. Vždycky, když jsem dříve pozoroval všechny ty kůl surfery na nemilosrdně rozbouřené hladině Lipna, co přes mohutné panděro nemohli vytáhnout plachtu z vody, myslel jsem si, že jim prostě docházejí síly. Hovno. Bylo to tím, že spirituálně nesplynuli s deskou! Takže od nynějška, dokud nebudu za zvuků Dung čenu levitovat třicet čísel nad zemí, na žádné prkno nevlezu, jedině bude li vystuženo silikonem. Film je to nudný, kýčovitý, patetický a xblití, nicméně musím připustit, že posledních dvacet minut je excelentně natočených a vcelku strhujících. Jinak si ale raději příště skáknu na víkend do Chorvatska, kde budu do zblbnutí čumět do přílivu, žvýkat řízek a za neustálého omílání Om mantry sem tam sjedu nějakou plochou Němku, co nebude dělat moc vlny. Vrátím se jako lepší člověk, zdatnější surfař a určitě nebudu tolik otrávený. (22.02.2013)

Trochu zklamání, Gerard mi tam vůbec nesedl, a ač miluju moře, týpky, co zbytečně hazardují se životy, bytostně nesnáším. Patří k nim celá skupina lezcū po čemkoliv a blbců, co se kdekoliv předvádí. Krátky život Jaye se dal bohužel očekávat, protože pocházel z prostředí, kde vládli sobci. Na prvním místě já, jen já, pak až ty. Je zvláštní, jak ho semlelo aby se do té role dostal. Tudíž, třetí hvězda je jen za kameru. (02.04.2019)

Na "prkně" jsem nikdy nestál, ale stejně na mne tenhle malý komorní film zapůsobil. Upřímně, čekal jsem klasické šablonovité sportovní drama. No a to jsem vlastně i ve výsledku dostal. Jenže Chasing Mavericks má zvláštní kouzlo. Snad za to mohou ty obrovité vlny, příjemné herecké výkony, nebo fakt, že jde o příběh podle skutečných událostí, ale Na divoké vlně na mne opravdu udělalo dojem a i když nejde o nějaké vrcholné dílo kinematografie, tak se mi vrylo do paměti. (23.12.2012)