Láska všetkými desiatimi

Banální dobová komedie s pohodovou atmosférou, lehkým nádechem noiru, a šestihvězdičkovou Déborah François. V Le Premier jour du reste de ta vie zahrála nevycválanou puberťačku, a tady s přehledem zvládla roli ošklivého káčátka, i krásné labutě. Roste z ní velká herečka, jež s levou zadní zastínila hvězdnou Bérénice Bejo, a to nejenom díky neschopnosti scénáristy ji využít. A i když se Romain Duris za svůj výkon rozhodně stydět nemusel, tak je to ona díky to mezi nimi tak jiskřilo. (06.07.2013)

Film poradí, jak se naučit rychle psát na klávesnici. 1) Ani neobvyklý půvab hejna sekretářek u předmětů své vášně mi neodpoví na otázku, proč se snímek o rychlém psaní na stroji v první polovině tak pomalu vleče. 2) Naštěstí je tu 38letý podmanivý Romain Duris (pojišťovák Louis Echard), jemuž film vděčí za trochu té přitažlivosti...dokud se nezačne soutěžit. Pak to jde i bez něho. (30.08.2015)

Hlavním trumfem filmu je jeho nálada: slunečná, optimistická a především líbezně milá. Bručounský šéf trénuje svoji nešikovnou sekretářku na světovou šampionku v rychlopsaní v časech, kdy být sekretářkou bylo děsně cool, v kancelářích se kouřilo jak z továrního komína a ženy i muži chodili krásně a elegantně upravení. Většina postav snímku je děsně fajn a i záporné charaktery jsou nepříjemné jen trošičku nebo na krátký čas. Obvykle se k sobě lidé chovají vlídně a s laskavostí. Film tedy nepřekypuje bouřlivými emocemi, ale spíš nenápadnými gesty, která emoce vyjeví. Například scéna, kdy si šéf vybere z houfu zájemkyň tu zdánlivě nejvíce neohrabanou. Ale nedá se přehlédnout, že i když není předpisově oblečená jako sekretářka, tak jí to v letních šatech moc sluší. Když demonstruje svou rychlost při psaní na stroji dvěma prsty, a ke konci kulometného psaní se jí rozpustí vlasy a spadne ramínko šatů, je to evidentně pojaté jako scéna ženského vyvrcholení. Žádný div, že si šéf vybere právě ji. Nebo moment, kdy jí šéf řekne: „Aspoň něco tě nebudu muset učit.“ V tom je přece schovaný háček v podobě žárlivosti na neznámého soka. ___ Slečna sama je také zajímavý charakter. Přestože je vzhledem i chováním jasná naivka z venkova, tak úplně naivní není. A v žádném případě není nějaká submisivní myška. Dokáže se pěkně hlasitě ozvat a sebevědomě za sebe i svou lásku bojovat. SHRNUTÍ: Romantika u psacího stroje. (31.10.2018)

Jste-li ochotni rezignovat na vše francouzské a máte-li rádi americkou produkci poloviny minulého století, tento retro snímek simuluje Hollywood velmi pěkně. Kdyby si do zahrádky postavili sádrového trpaslíka Američané měl by červený klobouček, modrou košilku a zelené kalhoty. Když to udělají Francouzi ponechají sádru bez nátěru. Nebo jako v tomto případě vyrobí trpaslíka z bílého mramoru. Kýč ale zůstane kýčem i bez pouťových barviček. A tak ti co mají rádi americkou romantiku mohou najednou objevit jak krásné filmy vlastně ti frantíci točej. A já budu doufat, že tento test nevkusu a nudy byl pro Francii pouze úlet, aby si mohli říct umíme to i po americku a takového F. Gumpa bysme zmákli taky. Ale zkoušet dál to snad už nebudou. (A nebo jsou staré dobré časy už definitivně pryč?) (22.05.2016)

15 hvězd Déborah Françoisové, že dokázala tak přesvědčivě předstírat, že ji přitahuje to toporné cosi postrádající špetku charismatu i talentu. Na moje gusto kazil Duris dojem z velice příjemné romantické komedie poněkud přivelmi. Naprosto nechápu, proč zrovna Francouzi, kteří mají charismatických i schopných herců přehršel, musí předvádět světu na odiv toto. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. (25.10.2015)