Láska všetkými desiatimi

Koho by to napadlo, že taková blbost, jako psaní na stroju, měla svoje mistrovství světa a navíc že měla tolik šílenejch fanynek, co je žerou jak nějakýho Elvise. Protože jsem se učil taky psát na mechanickym psacim, tak z nostalgie to docela oceňuju. Další, co se docela dalo, byl ten vztah mezi ní a ním, ale spěje to do jasnýho závěru, takže žádný překvápko. Ale jinak nuda, protože ty závody byly pořád dokola a už to bylo pak pořád dokola. Jinak teda ale respekt k té rychlosti... (19.10.2013)

Na stroji umím psát všemi dvěma prsty a to rychlostí 8 úderů za minutu s maximálně šesti chybami. Pochopil-li jsem správně pravidla této soutěže tak bych byl s výkonem -598 úderů za minutu světovým rekordmanem - jen otočit znaménko. Jsem prostě talent a mám rád sportovní filmy, takže tohle se mi celkem líbilo a ještě mne to poučilo. Netušil jsem totiž, kolik toho musí naběhat, najezdit na kole a nahrát na klavír adeptka světového titulu. Je to zkrátka dřina a výkony za stroji byly fascinující, ale ta romantická zápletka byla spíše nic než moc a daleko více než hlavní dvojice mne zaujala tradičně vynikající Bérénice Bejo. (15.12.2015)

Rozkošná retro romaňtika z kraje pečených hlemýžďů a plesnivého sýra. Snímek jednoduše ideální pro dlouhý zimní večer prošpikovaný funivými návštěvami pornostránek s rapidně se zvyšujícím počtem zmuchlaných papírových kapesníků v potemnělém koutu. Jasně, jede se podle té stejně šablony, která už milionkrát prošla trávicím traktem hollywoodské mašinérie u kolegů Amérikánsů, ovšem nežerte to, když je to tak francouzsky ťuťaté a příjemně plynoucí. Jedná se vlastně o jakousi jiskřivou směs Rockyho a Sekretářky a nebýt toho výsostně dementního závěru, tak jsou čtyři hvězdy udělené s čistým svědomím. (11.02.2014)

Dějově prosté a vrcholně předvídatelné snímky ze sportovního prostředí mám rád a vzhledem k tomu, že o nudných sportech jako box, baseball či hokej již byly natočeny desítky filmů, tak proč si pro změnu neužít adrenalinu při Mistrovství světa v datlování :) Zvláště když datlice reprezentující zemi galského kohouta byla až nestoudně šukézní, silně charismatická a herecky přesvědčivá Deborka. Čtenář Flauberta, trenér datlování a ... no kdo asi... sice mohl mohl být někdo, kdo vlastní nějaké to charisma a ne toporný Románek s výrazem "dej mi ranu" Zvěřiny (ano, toho z Václaváku). Ale budiž. Přeci jen šlo o rychlé prsty našich datlic, takže v brakovém a neoriginálním žánru jakým romcom bezesporu je nebudu kritizovat něco jako předvídatelnost děje, poctivou dávku klišé a mávnu paží i nad tím Románkem, už jen proto, že vítězná datlice Deborka to z větší části táhla i za něj a ta chémie nakonec vlastně fungovala. V neposlední řadě musím rovněž vychválit nesmírně vydařený vizuál a retro atmosféru, hudební složku a velmi dobře natočenou milostnou scénu (na romantickou komedii), kde mi konečně došlo, že frantíci když se mají rádi, se narozdíl od amíků muchlují hambatí a i divák z toho něco má. Jupííí. 80% (distributor nezklamal a debilní český název na odpad!) (05.07.2013)

Tak trochu Pygmalion po francouzsku, s povedeným odérem konce padesátých let a Audrey Hepburn na blond... no a samozřejmě s Romainem Durisem, který si mě s každým dalším filmem více získává (miluju ten jeho škleb :-))... Scénář je sice průhledný, že je přes něj vidět až na Eiffelovku, ale aťsi, je totiž vykompenzován staromódně roztomilým podáním i divácky neošuntělou soutěžní disciplínou, při které lze při troše pozornosti zahlédnout i český text. (28.03.2014)